3.12.18

Bořivoj Brdička: Navigátorka Beth Holland

Zpráva o velmi zajímavé osobnosti, která má skvělý přehled o tom, jak vzdělávací technologie ovlivňují výukové postupy. Její sledování pro nás může být značně přínosné.

Beth patří do mého užšího okruhu zdrojů nejnovějších poznatků (osobního vzdělávacího prostředí) již několik let. Dostal jsem se k ní přes známého výzkumníka MIT Justina Reicha, s nímž společně do nedávna provozovala blog portálu Edutopia EdTech Researcher, který jsem sledoval. Právě jeho nedávné ukončení mě přimělo věnovat jí tento článek. Má pro nás opravdu hodně inspirujících myšlenek. Kromě osobního webu se s ní můžete setkat například na stránkách EdTechTeacher.

Beth R. Holland sama sebe považuje za navigátorku mezi vědou a praxí vzdělávacích technologií. Řekl bych, že je ji opravdu třeba považovat za něco víc než jen kurátorku. Aktivně se podílela na aplikaci metodiky tvořivého myšlení do výuky. Kromě 20 let učitelské praxe má magisterský titul z Harvardu a čerstvý doktorát z Johns Hopkins University. Zajímavá je i její disertační práce, v níž se pokusila odhalit problémy přenosu informací o aktuálně probíhající reformě výukových postupů vzhledem k cílům pro 21. st. do praxe škol [1].

V rámci experimentu vytvořila komunitní síť představitelů několika školských obvodů na severovýchodě USA, napojila ji na zdroje předkládající inovace a sledovala, jak se v jejím rámci nové informace šíří. Výsledky neposuzovala na základě klasických dotazníků, použila sociometrické analytické nástroje zjišťující strukturu a kvalitu sítě. Výsledek není příliš optimistický. Ukázalo se, že úroveň transparentnosti sítě byla velmi nízká. Pochopení, proč je nutné inovace zavádět, se šířilo příliš pomalu. Závěrečné doporučení zní: Pokud není síť pro online přenos dostatečně prostupná, je třeba identifikovat klíčové pracovníky (např. pomocí síťové analýzy) a pracovat s nimi přímo. Myslím, že toto zjištění se dá v plné míře aplikovat i na naše poměry.
Beth se hodně věnuje učitelům. Nedávno vysvětlovala, jak pomáhat potenciálním odpůrcům technologií změnit názor. Začíná takto: „Občas se mě ptají, jak přesvědčit učitele přijmout technologie? Má definitivní odpověď je. Nejde to! Musíme přestat mluvit o technologiích jako takových. Když se nějaký učitel odmítne zabývat novým nástrojem či aplikací, myslíme si, že se nechce učit. Věc je ale daleko složitější.“ [2]

Hlavní problém je v tom, že současné technologie nabourávají existující kulturní a strukturální normy, na nichž učitelé staví svou identitu – postavení jediného experta na stupínku před třídou. Skutečnost, že žák vybaven digitálním zařízením se může naučit cokoli, od kohokoli, kdekoli a kdykoli, nabourává jeho autoritu a on do určité míry ztrácí kontrolu nad výukovým procesem.



Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

1 komentář:

poste.restante řekl(a)...

Hlavní problém je v tom, že současné technologie nabourávají existující kulturní a strukturální normy, na nichž učitelé staví svou identitu – postavení jediného experta na stupínku před třídou. Skutečnost, že žák vybaven digitálním zařízením se může naučit cokoli, od kohokoli, kdekoli a kdykoli, nabourává jeho autoritu a on do určité míry ztrácí kontrolu nad výukovým procesem.
Při vší úctě, tohle je prostě hloupost.
1. Žák sice získává schopnost si cokoliv vyhledat, včetně výukových zdrojů, které mu mohou pomoci učivo pochopit. Třeba i lépe, nežli učitel samotný.
To ale zdaleka neznamená, že je toho žák také bez pomoci učitele schopen.

2. Učitel, který staví svou identitu a autoritu na tom, že on je "nejchytřejší" ve třídě, by své působení ve školství měl omezit leda tak na první stupeň.
Běžný učitel je naopak zvyklý na to, že potkává žáky, kteří ho intelektuálně přesahují. Ale svou "identitu" staví na tom, že jim pomůže jejich potenciál rozvinout.
Cokoliv jiného je špatně a bylo to špatně vždy, dávno před nástupem digitálních technologií.

Okomentovat