10.12.18

Bořivoj Brdička: Kam se přesunuje naše inteligence?

Zpráva o výsledcích práce profesorky University College London, Institute of Education Rose Luckin, která se věnuje využití umělé inteligence ve vzdělávání a popisuje přicházející revoluci ve využití technologií. Vyzývá učitele, vývojáře a výzkumníky ke spolupráci.

Toto je zpráva o mimořádně zajímavých výsledcích práce profesorky University College London, Institute of Education Rose Luckin, která se věnuje využití umělé inteligence (AI) ve vzdělávání (The Knowledge Illusion). Bližší informace o ní jsou k dispozici na stránce People jí založeného britského programu Educate, který propojuje učitele s inovátory vzdělávacích technologií a výzkumníky, kteří vědí kdy a jak nejlépe technologie do výuky zavést. Rose tvrdí, že přichází AI revoluce [1]. Přestože to pro nás není nic nového, bude zajímavé se podívat, jak to myslí.
Rose vidí dva možné hlavní směry vývoje – dystopický a utopický. Dystopický scénář vede k převzetí kontroly nad výukovým procesem umělou inteligencí. Je to taková forma, v níž je žák při učení řízen počítačem. Označujeme ji již řadu let za instruktivní. Vývoj v poslední době směřuje k výrazně sofistikovanějším metodám založeným na analýze velkých dat všech studujících. Systém disponující strojovým učením dokáže porovnáním malých dat jednotlivce s daty ostatních vygenerovat každému uživateli optimální studijní postup. Mluvíme v tomto případě o tzv. personalizaci.

I když může být tento přístup na nižších stupních Bloomovy taxonomie přínosný, má jeden zásadní nedostatek. Umělá inteligence zatím není schopna takové úrovně empatie jako živý učitel. Sama nemá metakognitivní schopnosti, a tak je nedokáže rozvíjet ani u žáků. To platí i pro aktuálně stále potřebnější nekognitivní kompetence – tvořivost, spolupráci, podnikavost apod. Rose tento směr vývoje označuje za dystopický [1] hlavně proto, že nedokáže zajistit zdravý budoucí vývoj celé lidské společnosti. Ten je totiž podmíněn dostatečnou schopností občanů myslet.

Problém výrazně zhoršuje fakt, že automatizovaná výuka nahrazující učitele je výrazně levnější. Proto již dnes existují silné ekonomické tlaky k jejímu zavádění zvláště tam, kde nejsou lidé ochotni (či schopni) za vzdělání platit (např. viz Americké hybridní školy pro síťovou generaci).
Jenže technologie lze využívat též jinak, a sice konstruktivně. Platí to v plné míře i o AI. Konstruktivní přístup je obecně založen na generování vlastní aktivity žáka. Pro technologie (včetně těch vybavených AI) to znamená, že cílem není studujícího řídit, ale pomáhat mu dělat vlastní rozhodnutí. Významnou roli hraje učitel. Může spolu s AI každého naučit se učit na jeho individuálně nejvyšší možné úrovni. Jak vidno, nazvat tento scénář utopickým je docela přiléhavé.
Přesto bychom se měli pokoušet se touto cestou vedoucí k vyšším formám myšlení vydat. Rose upozorňuje, že musíme začít o umělé inteligenci uvažovat trochu jinak [1]. Dosud jsme nebyli zvyklí vnímat technologie jako inteligentní. To je ale třeba změnit. Začít bychom měli zamyšlením nad tím, co to inteligence vlastně je. Ta strojová asi nikdy nebude stejná jako lidská. Dnes je již ale docela jisté, že s její pomocí člověk, i kdyby nebyl vysloveně inteligentnější, vykazuje mnohem inteligentnější (umocněnější) chování (Jsme díky internetu hloupější nebo chytřejší?).

Problém, který dnes musí školství řešit, je, jak dovést lidi ke schopnosti nové inteligentní počítačové systémy využívat. Ta kompetence nevznikne sama od sebe. Rose pro pochopení situace používá názorné podobenství z knihy amerického doktora Spencera Johnsona nazvané Who Moved My Cheese? (česky Kam se poděl můj Sýr?). Jedná se o názorné vysvětlení nutnosti na sobě pracovat, chceme-li v životě něčeho dosáhnout. Na první pohled je to typická americká kuchařka, která se vás snaží navést na cestu k úspěchu – podle odezvy veřejnosti ale jedna z nejlepších.
V knize vystupují čtyři charakterově odlišné postavičky, které řeší problém zmizelého „Sýru“, který je zde metaforou toho, co v životě chceme. Děj se odehrává v „bludišti“, v němž se Sýr ztrácí a znovu v lepší kvalitě objevuje na jiném místě. Hrdinové mají odlišný přístup. Někdo po zmizení Sýru čeká, zda se opět neobjeví, jiný se ponoří do bludiště a hledá ho. Ukáže se, že hledání je strategie úspěšná. Ti, kteří čekají, mohou zemřít hlady. Nakonec jim nezbude než se též vydat na cestu. Kniha obsahuje několik základních pouček, které Rose upravila pro naši současnou situaci v oblasti AI.


Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytliky vždycky zajímalo, co je cílem tvoření té umělé inteligence. Jestli co nejvěrnější model myšlení člověka, a nebo jestli nějaký mimolidský ideál.

Okomentovat