27.11.18

Vyjádření děkanky Fakulty sociálních věd UK ke zveřejnění záznamu debaty o 17. listopadu 1989

Na základě rozporuplných a mnohdy zavádějících informací, které se v posledních dnech objevily v médiích ohledně debaty k listopadu 1989, která se konala na Fakultě sociálních věd dne 23. 11. 2018 za účasti Alojze Lorence, jsem se rozhodla zveřejnit zvukový záznam celé debaty. Vzhledem ke skutečnosti, že tento záznam nebyl původně určen ke zveřejnění, ale pouze jako materiál pro potřeby studentů za účelem realizace projektu rozhlasové reportáže, kterou budou vytvářet v delším časovém horizontu, jedná se o nezpracovaný záznam z prostorových mikrofonů ve snížené kvalitě, nicméně pro získání představy o průběhu celé debaty je dostačující.


Některá média i lidé na sociálních sítích si vytvořili obraz o celé akci pouze na základě kusých informací, které názorně ukazují limity lidské paměti a demonstrují, jak také bohužel může někdy vypadat konstrukce reality v praxi. Ze záznamu, který má nyní veřejnost k dispozici, například jasně vyplývá, že kdyby hlavní kritik konání této akce, historik Petr Blažek, nepřerušil jednoho z moderátorů, historik Michal Macháček by měl prostor pro uvedení osoby Alojze Lorence do historického kontextu. Na druhou stranu souhlasím s vyjádřením ředitele Končelíka, že širší historický kontext měl přijít dříve.

Ze záznamu je rovněž patrné, že po celou dobu konání debaty měli všichni diskutující stejnou možnost se vyjádřit, pan Lorenc nebyl nijak legitimizován a nebylo zpochybňováno demokratické zřízení naší společnosti, které vedení institutu i fakulty dlouhodobě podporuje. Přičemž Marek Wollner a docentka Barbora Osvaldová byli Alojzi Lorencovi zdatnými názorovými oponenty. V debatě nedocházelo k nepřiměřenému upřednostňování Lorencovy osoby a na jeho promluvu měli ostatní panelisté vždy možnost reagovat. Stejně tak prostor pro dotazy z řad studentů a veřejnosti byl adekvátní.

Co mě však mrzí nejvíce, je skutečnost, kolik lidí se obrací proti moderátorovi akce Karolu Lovašovi. Doktor Lovaš má za sebou úspěšnou novinářskou kariéru, tématu studia listopadových událostí věnoval velké množství času. Po celou dobu konání debaty se snažil dávat příležitost k vyjádření všem panelistům a zároveň mírnit vypjaté emoce, které ji provázely, což byla v tomto případě věc velmi nesnadná. Napříště je třeba podobné akce koncipovat tak, aby k podobně vypjatým situacím docházelo co nejméně a studenti dostali větší prostor.

Generace našich studentů naštěstí nepamatuje strach z toho, co se může stát, pocit nesvobody a vnitřní cenzury, který si v sobě ještě neseme z dětství my. Zároveň největším problémem toho, proč se ztrácí senzitivita k možnému nástupu nových autoritářských režimů je, že z některých učebnic a řady televizních dokumentů mají mladí lidé pocit, že každého „zlouna“ poznáte lehce, protože to na něm každý vidí, něco je na něm na první pohled varuje.

Ale v životě to takto nevypadá. Největší hrůzy bohužel často nepřicházejí s lidmi, na kterých to na první pohled poznáme. Nepomůže, když si o nich budeme jen někde číst. My novináři musíme jít k nim, vidět je, mluvit s nimi a zažít, jak se manipuluje s fakty. Prožít zkušenost, že nelze všemu věřit a vždy musíme zpovídaného konfrontovat s fakty. Něco takového se ale nedá udělat až naostro v novinářské práci, to se musí trénovat, a od toho je tu škola.

To je perspektiva, ze které vnímám inkriminovanou debatu. Studenti mají v bezpečném prostředí, které škola nabízí, zkoumat různé lidi, musí mít příležitost trénovat jejich dotazování, a následně ověřovat informace. Pro kvalitu zpravodajství v naší zemi je nezbytné, aby první estébák, se kterým budou naši studenti mluvit, nebyl ten, kterého dostanou za úkol zpovídat dva měsíce po nástupu do některé z mediálních redakcí a rozhovor s ním budou muset mít hotový v lepším případě do druhého dne. Do praxe musí jít již vybaveni nejen potřebnými znalostmi, ale hlavně zkušenostmi, které získají jedině přímou konfrontací.

Záznam debaty o 17. listopadu 1989.mp3

Alice Němcová Tejkalová, děkanka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

2 komentáře:

V. řekl(a)...

My novináři musíme jít k nim, vidět je, mluvit s nimi a zažít, jak se manipuluje s fakty.
Ano, manipulace s fakty jde novinářům obecně velmi dobře...

Unknown řekl(a)...

Novináři jsou něco jako bezpečnostní agentura občanské společnosti, neboť se mohou dostat i tam, kam se průměrný občan nemá šanci dostat. Občan na to nemá čas, nemá však ani čas rozpoznat Fake News nebo částečně nepravdivou zprávu. A od toho jsou zde opět organizace novinářů, aby podávali varovná hlášení. Většinou však lidé jež podlehnou "lživým" informacím už práci novinářů "údajně" nepotřebují. Opak je však pravdou. Jedině nemocný "pacient" potřebuje odborný zásah lékaře, v tomto případě novináře!

Okomentovat