16.11.18

Ivo Bystřičan: Nenechávat děti o hladu a nebít je. Proč v Česku nedokážeme ani to?

Minulý týden byl pro české děti zvlášť temný. V jednom z průzkumů veřejného mínění se zjistilo, že bití dětí je v našich rodinách stále velmi rozšířené. Reportáž ČT pak vyjevila, že děti z chudých rodin ve škole stále hladoví, protože nemají na obědy. Nečekejme, až vezmou spravedlnost do svých rukou.




Z doprovodného článku na webu Radio Wave vybíráme:

Naše země v ekonomické konjunktuře je totiž tak chudá, že nedokázala za dlouhá desetiletí postupně zvýšit minimální mzdu natolik, aby si i lidé s nízkými platy mohli dovolit dát děcku pětistovku měsíčně na oběd. A klidně necháme jejich děti zesláblé kolabovat ve školních hodinách, než abychom jim na ty obědy přispěli. Přestože nám, jednomu z nejbohatších států světa, na to dává dotace Evropská unie. Politické a školské představitele Ústeckého, Olomouckého, Pardubického a Jihočeského kraje to nezajímá. Bylo by s tím prý moc papírování.

Pohled na vymlouvající se obtloustlé funkcionáře, kteří sami vypadají, jako by obědvali několikrát denně, je skličující. Kéž by je ty tisíce dětí se škrundajícími žaludky v televizi viděly. Kéž by viděly ten všestranný nezájem nebo četly o prohnanosti, se kterou si družinářka libuje v návštěvnosti družiny, pakliže je jí oběd podmíněn. Včas by si mohly uvědomit, v jaké společnosti žijí, a zařídit se podle toho. Čekat na to, až jim bude osmnáct a budou moci volit anebo se nechat zvolit, je trochu moc dlouho.

Žádné komentáře:

Okomentovat