21.10.18

Vladislava Kaulerová Vaňková: Pár slov o mléku do škol

Když se ke mně letos v létě donesla informace, že Ministerstvo zemědělství zruší program Mléko do škol, zajásala jsem. Bohužel předčasně, ukázalo se totiž, že jde jen o zredukování dosavadního dotačního programu, do nějž od školního roku 2019/2020 nebudou zařazeny střední školy.


Ponechme stranou příčiny tohoto stavu, důležité je, že projekt Mléko do škol (letos propojený s projektem Ovoce a zelenina do škol) zůstává aktuální pro žáky základních škol. Cílem projektu je zvýšit konzumaci čerstvého mléka a mléčných výrobků a přispět ke snížení obezity mezi žáky. Jistě chvályhodná myšlenka, avšak jak známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Kdysi jsem se v rámci zlepšování svého životního stylu dočetla, že hlavním nositelem chuti je v řadě potravin tuk. Tato informace, jejíž pravdivost jistě potvrdí konzumenti nejen mléčných výrobků, se však na Ministerstvo zemědělství nedonesla, neboť v rámci jím (a Evropskou unií) dotovaného projektu dostávají žáci ZŠ zdarma mimo jiné bílé neochucené jogurty, u nichž podíl tuku činí v lepším případě 3 %, v horším 0,1 %. Tyto jogurty milují věčné „dietářky“, avšak věřte mi, že žáci základní školy kyselý bílý jogurt nikterak neocení.

Pokud ministerstvo uvádí, že projekt má zvýšit konzumaci čerstvého mléka, pak je na místě vysvětlit si pojem čerstvý – Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí toto: nedávno vzniklý, vyrobený, opatřený. Avšak jedním dechem dodává, že slovo čerstvý může znamenat i odpočatý. Věřila bych, že „čerstvé“ mléko (dodávané v balení TetraPack do škol) bude spíše hodně odpočaté, soudě podle jeho trvanlivosti, která se pohybuje okolo 6 měsíců.

Ponechám-li stranou uvedené údaje, praktická stránka mléčného a ovocného projektu má rovněž slabá místa. Rozdávání mléka a ovoce mi týdně zabere alespoň deset minut. Započítám-li osvětu, kterou jsem zavedla poté, co jsem cca 20 načatých a nesnědených jogurtů našla v koši mé pětadvacetihlavé třídy, máme z toho rovnou čtvrthodinu ukrojenou z výuky. Samozřejmě se nabízí řešení – mohu rozdat jogurty či mlíčka o přestávce. I tuto možnost jsem již vyzkoušela, avšak někteří žáci nejsou o přestávkách ve třídě, natož v lavicích, a jiní s oblibou hrají s mléčnými výrobky kinetickou hru „Škatulata, hejbejte se!“.

Co se osvěty týče, pokoušela jsem se dvanáctiletým dětem vysvětlit, že bílý jogurt s 0,1 % tuku opravdu nebude sladký, tudíž by možná bylo dobré vzít ho domů, přidat si do něj domácí marmeládu či ovoce, nebo ho – samozřejmě v krajním případě – odevzdat maminkám, které obvykle mají pocit, že potřebují shodit nějaké to kilo do plavek, takže po kyselém neochuceném jogurtu s tolika užitečnými živými kulturami jistě skočí jako divé. Případně je možné z takového jogurtu upéct báječný jogurtový koláč, nejlépe s borůvkami. Sice zabijete ty miliony užitečných potvůrek, ale děti si určitě pochutnají. (O recept se ráda podělím.)

Odpoledne téhož dne, kdy jsem vyplýtvala svůj myšlenkový potenciál na téma: Co s kyselým jogurtem?, mě kolegyně informovala, že při procházce s kroužkem mladých ekologů našla za plotem hřiště dalších dvacet kousků načatých a vyhozených jogurtů, které tam patrně odložili chuťově neuspokojení klienti školní družiny. Při cestě domů jsem zjistila, že jogurt s minimem tuku má celkem slušné antigravitační schopnosti a rovněž výbornou přilnavost, neboť pěkně držel na stěnách v šatně. Plastové kelímky zdaleka tak dobré vlastnosti neměly, jelikož popadaly na zem, kterou stihly alespoň lehce potřísnit. I cesta od školy do centra města byla patřičně ozdobena, modrá barva kelímků se hezky vyjímala na chodnících i přilehlých travních plochách.

Abych však nekřivdila ostatním mléčným výrobkům – mlíčka v balení TetraPack mají také něco do sebe, zvlášť když na krabičku s nedopitým mlíčkem šlápnete. Hned se jeden tatínek nabízel, že třídu vymaluje. Jsem krutá, mlékem postiženou stěnu přemalovával žák, který tak úspěšně sešlapával.

Časem jsem zjistila, že na Ministerstvu zemědělství, potažmo ve společnosti Bovys, jež má distribuci mléčných výrobků a ovoce se zeleninou do naší školy na starosti, mají smysl pro humor, neboť dokázali sjednotit dny, kdy do školy mlíčka a ovoce či zeleninu dodávají. Vím, že velký šéf a guru vaření Pohlreich mluví o potřebě objevování nových chutí, ovšem některé kombinace z pera Bovysu jsou hodně rafinované. U nás ve škole se osvědčilo duo mlíčko – hruška, jež nejprve prověřilo odolnost dětských žaludků, vzápětí schopnosti naší zdravotnice a souběžně s tím i pohotovost pedagogů, suplujících role uklízeček.

Naivně jsem si myslela, že mléčný a ovocný projekt ovlivňuje pouze můj profesní život. Jak hluboce jsem se mýlila, jsem pochopila až poté, co má devítiletá dcera, pamětliva rad spořivé matky, přinesla ten zdravý jogurt domů. Ukázalo se však, že uložení kelímku do přihrádky na pravítko nebyl dobrý nápad. Trojúhelník s ryskou má zkrátka ostré hrany. Spořivá maminka vskutku „ušetřila“. Nejprve čas, po který se marně pokoušela navlhčeným hadříkem odstranit důsledky vzájemného soužití tak rozdílných entit, jakými jogurt a pravítko jistě jsou, následně energii, když nastavovala program pračky, v jejímž bubnu si hověla poněkud zapáchající školní brašna. Korunu všemu nasadil tatínek, který dceři vysvětlil, že dávat svačinu k pravítku je nehygienické a nelogické. Když se večer taška sušila v sušičce, měla jsem za to, že jsem program Mléko do škol protentokrát přežila. Pravé překvapení mě čekalo ráno, neboť dospívající syn si věci do školy připravuje až těsně před odchodem z domova. Vzhledem k tomu, že je pravým synem svého otce, neumístil jogurt nelogicky a nehygienicky k rýsovacím potřebám, nýbrž ho svěřil společnosti učebnic. Bohužel i některé učebnice mají ostré rohy!

Další týden jsem žila v bláhové naději, že mě v rámci „mlíček a ovoce“ nemůže nic překvapit. Ve středu ovšem opět dorazilo mlíčko a ovoce, konkrétně hroznové víno. Ač občas vyučuji i matematiku, nedokázala jsem ty tři trsy, které mi byly pro mých 25 svěřenců přiděleny, spravedlivě rozdělit. A to jsem celou velkou přestávku strávila rozstříháváním hroznů a počítáním jednotlivých kuliček. Netušila jsem, že po téměř dvaceti letech ve školství skončím jako svačinářka.

Převzato z Učitelských listů

2 komentáře:

Jirka řekl(a)...

Pozor, kdo nepije s námi, pije proti nám!

Ygrain řekl(a)...

Tak to si s tou broskví, co strávila týden na dně aktovky, připadám jako lůzr.

Jinak jsou to jen vyhozené peníze (a ovoce). Jablka kyselá jak šťovík (v tom lepším případě, v tom horším bez barvy, chuti a zápachu) a tvrdá jak šutr ke konzumaci totiž zrovna nevybízejí, hodí se tak leda do štrúdlu.

Okomentovat