8.10.18

Peter Chvojka: Umí Meda hada? Leda alternativní magor by ji pochválil

Otevřený dopis Václavu Klausovi mladšímu.



Vážený pane Klausi mladší,

tak jako jsem si dal předsevzetí, že vydržím stávající školský systém, všechny své čtyři děti jím nechám projít a nebudu jim zbytečně vykreslovat, jaká by také škola mohla být, podobně jsem si dal za úkol minout váš článek Dobří učitelé z 3. září a nechat jej postupně s podzimem zetlít v mé paměti. Avšak onoho 3. září jsem byl po dvouměsíčním odloučení trochu zotaven z marastu, kterému u nás říkáme základní školství. Vypadl jsem z prostředí typických pojmů – test, přepadová písemka, poznámka a domácí úkol. Vytěsnil jsem primitivní didaktické metody založené na moci, drilu a strachu, navíc zcela neúčinné. Strachu z frustrovaných lidí, jejichž plat je nižší než plat pokladní v Lidlu. A tak mi zkrátka bylo v této zemi na chvilku lépe. Jenže je školní rok je v plném proudu, váš sugestivní styl psaní a plně roztočená kola českého vzdělávacího systému těžce zkoušejí můj práh mlčení a já už to prostě nevydržím.

Čeští učitelé: nejhůře placení vysokoškoláci

Svou názorovou pozici vůči vašemu textu jsem začal tušit při zmínce o tzv. „alternativních magorech, kteří nás poučují, že ,sezením v lavici se žáci nic nenaučí‘ (ano, sezením fakt ne, ale učením jo; VK) a škola musí být hlavně free. Počet rodičů, kterým se to líbí, asi roste. A to je jedno křídlo destrukce“. Ale jo, ať si je klidně posadí do lavice, ale jde o to kdo! Píšete: „Každý z vás zažil výborného učitele a i po třiceti letech na něj vzpomíná, má schovaný jeho dopis z konce první nebo deváté třídy. Ani se to nemuselo jmenovat ,slovní hodnocení‘ a být na to armáda mudrců a metodiků. Prostě odborně zdatný učitel s pedagogickým talentem učil rád a na plný pecky a na rozloučenou napsal žákům (třeba ne všem) dopis. Měl je rád a na dopise si dal záležet.“ Spadla mi brada! Jsem marťan já, nebo vy? Každý z nás zažil výborného učitele…? Schovaný dopis?? Jsem Husákovo dítě (1972), zřetelně si pamatuji, který učitel mě seřezal tágem na kulečník, která učitelka mi málem urvala ucho, která spolužáka při námitkách rodičů zesměšnila druhý den před kolektivem, která si vychutnávala přepadové pětiminutovky na závěr poklidné hodiny, která pouhou silou slova dokázala rozbrečet už tenkrát mohutného budoucího reprezentanta ve volejbale, která se na škole v přírodě opila do němoty – ano, ke všem bych po pětatřiceti letech mohl doplnit jména –, ale dopis jsem na mou věru nedostal ani jeden.

Netvrdím, že v paměti nemám jediného dobrého učitele, ale kolik bylo učitelů a kolik si jich člověk chce pamatovat?! Je přece jasné, že české školství prošlo vlivem historických událostí i společenských proměn specifickou transformací a že koncept učitele a učitelství prodělal divoký vývoj, ne vždy zcela blahodárný. Už dávno přece neplatí, že autoritami obce jsou starosta, farář a kantor. V minulém režimu se „peďák“ propadl kvalitativním žebříčkem vysokých škol na samé dno a učitelství na periferii společenského zájmu. Dnes je učitel v České republice nejhůře placeným vysokoškolákem. A to je skutečná sebevražda a vlastizrada.

Být učitelem je v severských zemích stejně prestižní jako být právníkem, lékařem či ekonomem. Počet přijatých zájemců o studium činí 10 procent (Univerzita Helsinki, 2012). Přirozeně tedy jde o elitu společnosti. O to podivuhodnější je, že v české žumpě tuhle profesi pořád ještě vykonávají nadšenci, kterým bychom měli stavět sochy, o nichž píšete jako o běžném jevu našeho školství. Jenže ruku na srdce: který matikář, ale i fyzikář nebo češtinář je „hodnější na ty, co jim matika [čeština, fyzika…] tolik nejde,“ jak uvádíte? Takový postoj kantora je perličkou na dně. Najít tuto konstelaci charakteru, erudice a empatie by snad ještě bylo teoreticky možné. Přidejte k tomu ale již zmíněné mizerné finanční ohodnocení, institucionální zkostnatělost, zaběhlá paradigmata ostatních „kantorů“, jimž jakoukoli empatickou magořinou budete čeřit klidné rutinní vody a ohrožovat jejich svrchovanost – a jste Robinsonem, jehož ostrov naděje zákonitě musí sešrotovat „reálná scholastika“ v české verzi. Takového člověka v české škole nikdy nemůžete udržet! Bohužel mnohem výstižnější by bylo uvést, že české školy jsou plné zoufalců, kteří by se v soukromé a zčásti dokonce i státní sféře neměli šanci prosadit, kdežto dětské prostředí tuto indispozici „nějak“ pohltí.

Co takhle Finsko?

Pane Klausi, každé ráno, když vidím, jak se děti chystají na autobus, mám pocit viny, že nejsem dostatečně alternativní magor a dobrovolně je posílám do školy, kde 80 procent času tráví neproduktivně. Kde je pod autoritou státu od prvních dnů první třídy systematicky likvidována jejich touha poznávat, diskutovat, nechat se fascinovat světem. Jsem naštvaný, že až přijde čas přijímacích zkoušek na střední školu, budu muset s manželkou vzít opět otěže příprav do vlastních rukou, jinak se dítě na školu s minimální konkurencí nedostane. Hegemonie, tak se tomuto bezmocnému přitakávání moci říká. Naprosto obdivuji sílu rodičů, kteří nevydrželi následovat stávající stav českého školství, pronajali pozemek vedle ve vesnici, vyběhali potřebné legislativní dokumenty a od 3. září 2018 v maringotce (magoři, co?) založili školu sami. Obdivuji i další podobné projekty, „křídla destrukce“, jak jim říkáte (ZaHRAda, Letokruh, taktéž nově od září 2018 Starhill v Českých Budějovicích a podobně.) To už není jen sociální deviace obtěžující mainstreamové elitáře, to je subkultura, autentická subverze vůči čemusi impotentnímu.

„Počet rodičů, kterým se to líbí, asi roste.“ No to si pište! Jste vzdělaný člověk s vybraným zázemím, zjevně vyhřátý v jakémsi neprodyšném skleníku. Nebylo by příhodnější místo označování názorových oponentů za magory položit si otázku, proč to křídlo destrukce tak roste? Chápu, že jste politik, navíc se skvělým stylem „fakt“ sugestivního a autentického vyjadřování. Umíte naznačit spodním deseti milionům, že můžete být jejich hlasem a asi i mozkem a že nám při vaší rétorice jednou nějací vaši hoši ty maringotky zřejmě rozmlátí baseballkami, ale nic z toho nevysvětluje, proč to křídlo destrukce nezvládne držet ústa a krok. Co je umlčet místo ostrakizací a nadávkami funkčním školstvím, vytažením učitele mezi elitu společnosti, učitele schopného dialogu, vládnoucího postřehem, vtipem, nadhledem?

Bondy – clanek

Nenarazil jste třeba jako český odborník na školství na opatření, která už čtyřicet let rozvíjí Ministerstvo vzdělání a kultury ve Finsku? Prvních šest let slovní hodnocení, maximálně dvacet dětí ve třídě, oslovování učitele jménem, začátek vyučování mezi 9:00–9:45, bez testů. Co říkáte na výrok finského pedagoga Pasi Sahlberga: „Učíme děti, jak se učit, ne jak napsat dobře test“ – to musí být ultramagor, co?

Hledám školu

V pátek 21. září přišla má zdrcená devítiletá dcera Meda ze školy a předložila žákovskou knížku, kde bylo napsáno: VV – had – 4. V minutě jsem zrušil odpolední pracovní jednání, nasedl celý rudý do auta, dojel za učitelkou výtvarné výchovy IV. A., kupodivu ji zastihl v pátek ve 12:45 ještě ve škole, nechal si obrázek ukázat a zeptal se:

„Podle čeho hodnotíte výtvarné uchopení hada dítětem?“

„Úkolem bylo, aby při dané technice bylo na konci výtvoru zřejmé, že je to had.“

„A Vy ho tam nevidíte.“

„Ne, nevidím.“

„A to je její chyba, že Vy ho tam nevidíte?“

„Had tam vidět rozhodně není.“

„No ona ho tam asi vidí. Jenže její vidění světa pro vás není relevantní. Chápu, že v matice nebo fyzice si nemůže čmárat libovolné vzorce, ale tohle je estetika, a už v 18. století se vědělo, že estetickému cítění neodpovídá objektivní měřítko a vy prostě nemáte nic, čím byste mohla oprávněně označit její pohled za defektní. Viděla jste Picassův obraz Má kráska? Ten to zmatlal, co?“

„Děti nejsou umělci. Podle něčeho je musím klasifikovat.“

„Proč?“

„Protože jsme ve škole.“

„Tenhle předmět se jmenuje výchova. Jak chcete klasifikovat výchovu? Jak chcete klasifikovat postupné chápání nebo formulování pojmu krásy a umění devítiletým dítětem? To, že ještě dnes klasifikujeme tělocvik, estetický cit, hudební cit, svědčí o totálním primitivismu této společnosti. Jedinou adekvátní reakcí na tuto stupiditu je dát všem z výchovy výborně. Nebo dostatečně, to je jedno.“

„Jestli hledáte školu bez známkování, musíte najít jinou, než je tato.“

„Já nehledám školu bez známkování, já hledám školu. Ano, omlouvám se, že jsem rušil. Hezký víkend.“

Cestou zpátky v autorádiu naskočila píseň Imagine od Lennona: Imagine all the people living life in peace… Jen jsem zavrčel: „Johne, z toho nic nebude.“

Tak už chápete, pane Klausi, proč to křídlo destrukce rozevírá hubu čím dál víc?

S pozdravem Peter Chvojka

Autor je vysokoškolský pedagog.

Obrázek: Meda Chvojková, Had, 2018

Převzato z A2larm.cz.

23 komentářů:

Josef Soukal řekl(a)...

Obrázek je inspirující, připojím tedy komentář trochu jiného typu. Je z mé FB stránky:

Z veršů k obrázkům dětí:

HAD

Zadívej se na chvíli:
V Africe – či v Asii? -
přímo tady před námi
hraje tráva barvami:
Modrá, žlutá, rudohnědá –
v tom se těžko něco hledá.
Kdo má potom rozpoznat,
že v těch barvách krouží had?
A je to had, co má teď hlad?
A nebo had, co chce si hrát?
Ten, kdo chce, se může bát.
Já chci hada malovat.

Obrázek je v odkazu níže, v textu, který mne nepotěšil. jeho autor sice paušalizuje stejně nekriticky jako VK ml., jemuž adresuje svůj otevřený dopis, ale bohužel poukazuje na učitelskou nekompetenci, která není až zas takovou výjimkou.

V. řekl(a)...

V minutě jsem zrušil odpolední pracovní jednání,
Ti vysokoškolští pedagogové mají asi docela jednoduchý pracovní život... Tak jen nutno doufat, že pracovní jednání bylo třeba s rektorem nebo děkanem a ne konzultace se studenty.

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Drobná technikálie: "V minulém režimu se „peďák“ propadl kvalitativním žebříčkem vysokých škol na samé dno a učitelství na periferii společenského zájmu." - jak který a jak kde (co se kvality týče). Nás se v r. 1987 hlásilo na obor do Olomouce 60, vzali 10, tedy úspěšnost přijetí byla 16,7 %.
Jak uvádí kolega Soukal - text je bohužel plný paušalizací. Nebyl by problém napsat podobný článek o tom, jak se - oproti letům totalitním - vlivem masifikace vzdělávání nesmírně zhoršily VŠ stran vymahatelnosti elementárních práv studentů (a píši to velmi nerad, byv aktivním účastníkem listopadových událostí a zakládajícím členem AS PdF, později i členem AS UP), jak se s nimi často jedná jako s onucemi - navzdory akademickým senátům, v nichž mají zastoupení, jak se pořádají "semináře" pro studenty 1. ročníků, v nichž je !!!STO!!! studentů (práce v něm spočívá v tom, že vytvoří skupiny po osmi a zpracují formou prezentace jedno téma - vivat academia!), jak se vedou virtuální bitvy o zápisy předmětů a termínů zkoušek, při nichž padají informační systémy (známá hláška v Olomouci - padá STAG, něco si přej), jak se VŠ učitelé bez omluvy nedostavují na přednášky a semináře u !dálkových! studentů, kteří si studium i platí, jak mají tito u písemní zkoušky trvající 90 minut v létě zakázáno pít - dospělí lidé z praxe!!! atd. atd. Nemůže to být i tak, že ryba (opět) smrdí od hlavy? I přesto všechno ale pořád platí, že za velmi málo peněz české školství všech stupňů odvádí velmi mnoho kvalitní muziky.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Pán má mindrák a tak si ho léčí.

Datel řekl(a)...

Dobrý den pane Ch., učil jste někdy na základní škole? Můžete si to přijít zkusit, máte-li odvahu?

Jana Karvaiová řekl(a)...

Můj syn takto kreslil zcela běžně a učitelka ho chválila za nesmírnou kreativitu. je opravdu velice umělecky nadaný.
Paušalizace vůči pedagogům začíná nabírat obřích rozměrů a mě se to přestalo líbit už loni.

Ivo Mádr řekl(a)...

"Paušalizace vůči pedagogům začíná nabírat obřích rozměrů "

Jo,jo. Když berete kolegyně "50 000,- měsíčně" (dle sdělovacích prostředků), pak se nedivme těmto projevům agresivity. Hada na obrázku vidím, přesto na základě této kresby nebudu odsuzovat vše a všechny ve školství.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici na zveřejněné malbě vidí jejuno v poněkud nenadějném stavu.

Eva Adamová řekl(a)...

Ten článek je natolik naplněn zlobou, že to v žádném případě nemohl způsobit jeden obrázek, ať už s hadem nebo bez hada. Mám dojem, že jestli je někdo frustrovaný, tak to určitě nejsou učitelé.

P. Vršecký řekl(a)...

Ta zloba mne taky napadla. A potom jsem si našel, co je pan Chvojka zač a najednou to začalo dávat smysl. A že se někdo takový rádoby vyvyšuje nad Klause juniora....No nic. Autorovi se povedlo něco, co zcela určitě nezamýšlel. Totiž napsat toho o sobě mimoděk násobně víc, než o českém školství či jedné konkrétní paní učitelce výtvarné výchovy.

Charlie řekl(a)...

Že by se ale "výchovy" neměly známkovat, v tomto autora podpořit musím. Je to naprostá zhovadilost, která vede jen k tomu, že děti nemají zájem se v v daných oblastech nějak projevovat. Sám si vybavuji super pocit. když po čtyřkách z gymnastiky (hvězda, shyby, výmyk), jsem dostal jedničku za hod krikeťákem a granátem, později za vrh koulí. Stejně jsem to na lepší než dvojku z tělocviku nedotáhl. Proto doufám, že ta 4 to Medě příliš neznechutí a bude se malování věnovat i "soudružce učitelce" navzdory.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Že by se ale "výchovy" neměly známkovat

Pytlici už leta volají po tom, aby se předmět Informatika přejmenoval na Výchovu k informatice, dnes už nově Výchovu k informatickému myšlení. K úvaze dávají i předměty jako je Výchova k matematickému myšlení, Výchova k fyzice, chemii, biologii, dějepisu, zeměpisu, základům společenských věd a podobně. Tak jak jsou, by mohly zůstat jazyky.

mirek vaněk řekl(a)...

Je mi líto, že pan Chvojka kvalitního učitele nepotkal nebo nepoznal. Ale ač V. Klause mladšího nemusím, zde je realitě blíž. A hezky to vystihl pan Stanzel. I když taky paušalizuje, ukazuje se, že problémů ve školství je víc než dost. Zatím se o nich kecá, občas se tvoří další, ale chybí nějaké smysluplné řešení.

Charlie řekl(a)...

Jsem rád, že Jihočeši a Pytlíci zvláště mají veselou mysl, ale tak radikální bych nebyl. Ačkoli i na matematiku musí být trochu talentu, počty se dají naučit. Jak ale hodnotit v předmětech, kde jsou různá hlediska na objektivitu výstupů. Obézní chlapeček asi nezaběhne 60m pod 10s, ale třeba rád a dobře hraje míčové hry nebo je dobrý v silových sportech. Dívenka bez hudebního sluchu třeba nepozná nahrávku nebo nezapíše noty, ale alespoň si ráda zpívá v koupelně :) nebo exceluje v taneční skupině. O malování byl článek - také celkem výstižný.
Ale teď vážně. To, že by nebyly výchovy známkovány nemá snižovat jejich kredit. Hodnotit se dá i píle, aktivita, snaha zlepšovat svůj výkon.

Na té Výchově k informatickému myšlení něco bude. Tam bych navzdory heslu "Kupředu levá, zpátky ni krok" klidně o pár kroků ustoupil.

Ivo Mádr řekl(a)...

" Hodnotit se dá i píle, aktivita, snaha zlepšovat svůj výkon."

Ve Vv, Tv, Hv - souhlas. Ale mám podezření, že se nám tady pomalu a jistě vkrádá "slovní hodnocení" výchovných předmětů.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Hodnotit se dá i píle, aktivita, snaha zlepšovat svůj výkon.

A v matematice nebo dějepise ne?

počty se dají naučit

A kotrmelec nebo prstoklad ne?

Ivo Mádr řekl(a)...

No, však právě. M,D,Z,.. ano, ale takové namalování "hada". To je fakt kumšt.

krtek řekl(a)...

Tak jedna frustrace z ohodnocení obrázku dala za vznik statusu na internetu. Škoda, že nevíme, co a jak bylo kolem - jestli učitelka zadala dětem nakreslit realisticky hada, tak je obrázek mimo. Jestli dívenka má estetické vnímání jinde, než většina, tak ji škola nemůže učit kreslit. Jestli tatínek všechny problémy řeší tak, že jde "seřvat" učitelku, dělá pro školství to nejhorší. A my nad tím mudrujme a spekulujme...

Jirka řekl(a)...

Tak jak jsou, by mohly zůstat jazyky.
Kolega Pytlik se mýlí. Vzhledem k tomu, že se bojíme ověřovat výstupy, jedná se mnohdy pouze o Výchovu k jazyku (doplň dle potřeby).

Jirka řekl(a)...

Hodnotit se dá i píle, aktivita, snaha zlepšovat svůj výkon.
Božínku, já mám pocit, že tohle se dnes často děje už i v exaktních předmětech

Jirka řekl(a)...

A my nad tím mudrujme a spekulujme...
Ale my jsme přece mnohem dál. V informatice i zítra znamená již včera.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jestli dívenka má estetické vnímání jinde, ...

doporučují pytlici vyčkat, jak se postaví k vaření buřtguláže nebo přebalování dítěte.

Zuzana Vlckova řekl(a)...

Dobrý den pane Chvojko, děkuji za Vaše rozčilení.
Had je velm názorný příklad.

Výchovy by měly být hodnoceny slovně, bohužel v tradičních školách tak tomu není.
Kromě výchovy výtvarné za daleko komplikovanější považuji výchovu tělesnou..., kde jsou i jasně dané limity... Neumíš kotoul vzad, máš smůlu. Neuběhneš to v limitu, máš smůlu.

Jsem učitelka výtvarné výchovy, určitě nedělám všechno dobře, ale snažím se.
Učím na tradiční škole, hodnotím slovně v hodinách, ale protože musím dávat známku na vysvědčení, dám všem známku jedna, protože vidím, že se všichni snaží a každý je jiný a má jinou představu mého zadání. Zadávám různé úlohy, které tomu či onomu žákovi vyhovují. Jednou se povede, jindy se nepovede, sám žák třeba není spokojen a řekne to mně i otatním.

Estetická výtvarná výchova ve škole není výchovou umělců, jakkoliv i mezi svými žáky takové potenciální nacházím a snažím se s nimi najít cestu do budoucna.

Děkuji Vám za Váš text,

Zuzana Vlčková








Snad se nemýlím, že výchovy mají být takovými hodinami, v nichž hledáme trochu jiný pohled na svět, než který máme v exaktních oborech.
Vyvažujeme, nebo bychom měli.









Okomentovat