1.10.18

Daniel Soukup: Co dělají absolventi humanitních oborů

Jedním z důležitých témat diskuse o vysokém školství je otázka uplatnění absolventů. Na jedné straně stojí obory, jejichž studium směřuje ke konkrétní profesi, například právo, lékařství nebo architektura. Na straně druhé potom disciplíny, často humanitní, kde je uplatnění absolventů méně zřetelné. Škála vysokoškolských oborů je samozřejmě široká a pestrá a mezi oběma vyhraněnými póly se najdou nejrůznější mezistupně.




Z doprovodného článku na webu Českého rozhlasu vybíráme:

Jistě, absolventi humanitních oborů si potřebují i nějak vydělávat, a to pokud možno s využitím toho, co se ve škole naučili. To ovšem z velké části dělají; nehoufují se ani na úřadech práce, ani – navzdory často papouškovanému stereotypu – za přepážkami fastfoodů.

Ve skutečnosti se řada z nich s velkým nasazením stará o oblasti, bez kterých by žádná společnost nemohla plnohodnotně fungovat. Kupříkladu jako diplomatky, překladatelky nebo organizátoři kulturních akcí zprostředkovávají výměnu s jinými zeměmi, kulturami i celými civilizacemi. Jako socioložky či politologové poskytují odborné poznatky využitelné pro lepší fungování nejrůznějších oblastí našeho života. Jako učitelé nebo psycholožky se věnují nesmírně náročné a odpovědné práci s lidmi. Jako lingvistky či redaktoři nám pomáhají lépe chápat a lépe používat jeden z našich nejcennějších nástrojů, jazyk. Anebo jako historičky a muzejníci pečují o naši kolektivní paměť.

Mnozí z nich berou asi tak pětadvacetkrát méně než trenér národního fotbalového mužstva, odvádějí přitom daleko lepší práci a ještě jimi pohrdá kdejaké ťululum pletoucí si cenu s hodnotou. Ale to opravdu není jejich chyba.

Žádné komentáře:

Okomentovat