5.9.18

Evropa v lavicích: Nejméně školních dnů mají francouzské děti, Češi jsou naopak čtvrtí

Prázdniny utekly jako voda a přicházejí dlouhé školní dny. Českým dětem jich vzdělávací systém nadělil víc než většině vrstevníků z ostatních evropských zemí. Rekordmany v počtu hodin prosezených ve škole ale nejsou. Kdo má nejvíc prázdnin a kde se do první třídy nastupuje už ve čtyřech letech? Podívejte se na náš evropský přehled povinné školní docházky!

První den školního roku netrvá dlouho a málokterý učitel ho využije k zadávání domácích úkolů. Spousta českých školáků by si ale možná stejně ráda vyměnila místo s bulharskými vrstevníky, kteří se na rozdíl od většiny evropských dětí vrací do školy až v polovině září. Prázdniny tam od první do páté třídy začínají dokonce už od června, takže trvají tři měsíce. O tom si mohou nechat leda zdát malí Dánové, kteří ve školních lavicích sedí už od poloviny srpna a letních prázdnin si užívali jen měsíc a půl.

„Existují různé modely, které většinou vycházejí z historické tradice. Prázdniny byly v rámci budování vzdělávacího systému zavedeny kvůli sklizni. Dětí bylo třeba na polích. Proto například mohou být v Dánsku prázdniny krátké, zatímco v Bulharsku dlouhé – odpovídá to podnebí,“ říká vedoucí komunikace Informačního centra o vzdělávání EDUin Bob Kartous.

Čeští školáci se teď mohou těšit na prodloužený poslední zářijový víkend a pak až na říjnové podzimní prázdniny. Volných dnů si během školního užijí daleko méně než většina jejich evropských kolegů. V minulém školním roce probíhala výuka během 196 dnů. Častěji už musely vstávat do školy jen ve třech zemích. Italové měli 200 školních dnů, stejně jako zmínění Dánové, a některé německé děti se učili dokonce ve 208 dnech (ačkoliv mezi jednotlivými spolkovými zeměmi existují rozdíly).
Naši ostatní sousedé mohli aktovky nechat v koutě častěji – Slováci šli do školy jen 188krát, Poláci 185krát a Rakušané jen 180krát. Nejlépe jsou na tom ale francouzské děti se 162 vyučovacími dny, ukazují čísla evropské agentury pro vzdělávání (EACEA). Méně často už do lavic museli jen zmínění bulharští školáci z prvních až pátých tříd. Ti šli do školy 158krát. Děti ve vyšších ročnících už ovšem mají v Bulharsku kratší prázdniny.

*Bruselský region je rozdělen mezi vlámskou a valonskou komunitu, a vztahují se tedy na něj údaje za obě komunity.

Tisíce hodin v lavicích

Každý školák ale dobře ví, že vyučovací dny se mezi sebou liší – někdy se může po obědě rozběhnout domů, zatímco jindy sedí ve škole dlouho do odpoledne. Počet školních dnů proto nemusí vypovídat o čistém času, který děti v lavicích skutečně stráví. Českým školákům tak například pravidla během pěti let prvního stupně předepisují minimálně 3 469 hodin a během čtyřleté docházky na druhý stupeň minimálně 3 587 hodin (nejedná se o počet vyučovacích hodin v délce 45 minut, ale přepočet na klasické šedesátiminutové hodiny). Během devíti let tak české děti stráví ve vyučování minimálně 7 056 hodin. Kdybychom toto číslo přepočítali na týdny, je to jako by školáci prožili ve škole od rána do večera a od pondělí do neděle celkem 42 týdnů. Pokud se vám to zdá hodně, zkuste se vžít do role německých dětí, které musí během povinné školní docházky strávit ve škole téměř o 1 300 hodin víc. Na rytí do lavic mají oproti Čechům více času také malí Slováci, kterým pravidla předepisují o 642 hodin víc. Už vás asi nepřekvapí, že nejvíce dávají svým školákům zabrat v Dánsku, kde minimální čas vyhrazený pro školní docházku dosahuje 10 960 hodin – v našem pomyslném přepočtu by to bylo 65 týdnů v kuse. Stěžovat si naopak nemohou chorvatské děti, na které pravidla „nakládají“ jen 4 436 povinných hodin. Speciálním případem je Anglie, která minimální počet hodin nepředepisuje. Podobně ke školní docházce přistupují Skotové, kterým ale nejspíš více záleží na fyzické zdatnosti, a tak školákům určují alespoň dvě povinné hodiny tělocviku týdně.
*Bruselský region je rozdělen mezi vlámskou a valonskou komunitu, a vztahují se tedy na něj údaje za obě komunity.

Kdo se naučí víc?

Jak je vidět, české děti by při srovnávání s kolegy z ostatních evropských zemí našly spoustu rozdílů. Možná by se také divily, jak brzy musí někteří nastoupit do školy. Vůbec nejmladší prvňáčky mají v Severním Irsku, kde se se školou začíná už ve čtyřech letech. Nakonec z ní ale tamní děti stejně vyjdou až v šestnácti, protože povinná školní docházka tam zabere 12 let. Déle už trvá jen v Maďarsku, a to 13 let. Podobnou délku má povinná docházka i v Nizozemsku a Makedonii, kde ale studenti v posledních ročnících povinně kombinují školu s prací. Vliv času stráveného ve vzdělávacím procesu na kvalitu vzdělávání je ovšem podle Kartouse spornou otázkou. „Z pravděpodobně nejrespektovanějšího dlouhodobého výzkumu, jemuž se věnuje stanfordský ekonom Eric A. Hanushek, vyplývá, že rozhodující proměnnou při posuzování měřitelných výsledků vzdělávání je kvalita učitele. Ostatní proměnné nehrají zásadní roli.“ „Ostatně, když se podíváme na výsledky porovnání těchto hodnot v rámci Evropy, těžko hledat nějakou korelaci. Dánsko patří k zemím se spíše nadprůměrnými výsledky v rámci mezinárodních srovnání, Itálie spíše k zemím, které jsou průměrné či podprůměrné. Obě země přitom patří k těm, které mají nejdelší školní rok. Stejně tak srovnání Maďarska s Finskem: Maďarsko je spíše podprůměrné, Finsko premiant. Přitom v Maďarsku nastupují děti povinnou školní docházku velmi brzy a mají nejdelší školní docházku v Evropě, zatímco ve Finsku až v sedmi letech,“ dodává Kartous.

Ve škole do osmnácti

Podobně jako v Česku má i ve většině evropských zemí první stupeň víc ročníků než stupeň druhý. Nastavení let ale může být rozdílné. Čeští školáci například nastupují do druhého stupně po pěti letech a do ukončení povinné školní docházky jim pak zbývají čtyři roky, zatímco v Belgii trvá první stupeň šest let a druhý pouze dva roky. Obrácený poměr mají na Slovensku, v Německu a v Litvě, kde je druhý stupeň delší než první. V některých zemích musí mladí lidé povinně strávit určitý čas i v dalším stupni vzdělávání, tedy na střední škole nebo odborném učilišti. Kromě Polska to platí o všech našich sousedech – Němci, Rakušané i Slováci musí na „třetím stupni“ studovat minimálně jeden rok. Například Belgičané mají předepsány dokonce čtyři roky. Také v Belgii nebo Německu ovšem platí, že studenti mají v posledních ročnících školu kombinovanou s pracovními kurzy. Zvláštními případy jsou Rakousko, Polsko a Anglie, kde studenti zůstávají ve vzdělávacím systému do 18 let, i když povinná docházka končí dříve. V těchto „přidaných“ letech se očekává, že se budou mladí lidé dále vzdělávat, nebo získávat praktické zkušenosti v oboru.

Cesta mladých Evropanů školní docházkou

Když český prvňáček nastupuje do školy, je mu obvykle šest let a za sebou má už jeden rok povinné předškolní docházky. Do školy pak musí chodit dalších devět let, a když v patnácti letech povinnou docházku dokončí, má za sebou minimálně 7 056 hodin ve škole. Příliš mnoho volných dní si neužije. V loňském roce musel jít do školy 196krát, což ho v Evropě řadí na 4. místo v počtu školních dní. Jeho slovenský kolega si volných dnů užije víc – do školy musel loni 188krát. Zároveň ale během povinné školní docházky prožije ve vyučování minimálně 7 698 hodin, což je o 642 hodin více než v případě českého školáka. Na rozdíl od mladého Čecha také musí minimálně jeden rok strávit na střední škole nebo odborném učilišti. Je to proto, že na Slovensku trvá povinná docházka také deset let, ale dětem odpadá povinný ročník školky. Jeden rok si tedy musí nahradit na vyšším stupni vzdělávání. Povinnou školku i nástup na středoškolské studium má na svých bedrech mladý Maďar, kterému povinná docházka zabere dlouhých třináct let. Vztahuje se na něj už od doby, kdy dosáhne tří let. Do školy pak nastupuje v šesti. Se 180 vyučovacími dny je na tom ale lépe než český nebo slovenský školák. Daleko méně volných dnů si užije malý Němec, který loni musel do školy 208krát. Ve škole také prosedí více času – minimálně 8 348 hodin, tedy o 1 292 více než český školák. V různých spolkových zemích se pak různí počet let, které musí ve škole strávit. Ve dvanácti spolkových zemích je to 12 let, ve zbývajících pěti pak 13 let. Studenti ale v posledních ročnících částečně kombinují školu s prací. Méně vytížen je na první pohled francouzský školák, protože do školy chodí jen deset let a například loni zamířil do lavice jen 162krát. Když už ale ve škole je, výuka musí být intenzivnější, protože by v ní měl strávit minimálně 9 140 hodin, tedy o 762 hodin více než v Německu. O tom si může nechat zdát třeba školák ze Severního Irska, který ve vyučování stráví 10 074 hodin (více už zvládnou jen Belgičané, Portugalci a Dánové). Do první třídy přitom nastoupí už ve čtyřech letech a školu opustí po dvanácti letech, tedy v době, kdy je mu šestnáct let. Delší školní docházku už má jen zmíněný Maďar, společně s kolegy z Makedonie a Nizozemska, kteří ovšem část stanoveného času studují a druhou část pracují.

Povinnosti předškoláků

Vraťme se ale od středních škol zpět k bezstarostnému věku předškoláků. Ani těm se někdy nevyhne povinná docházka. Své o tom vědí malí Maďaři. Nejenže musí za život „odchodit“ 13 let, ale navíc musí už od tří let povinně do školky. To je nejdříve ze všech patnácti evropských zemí, které povinnou předškolní docházku zavedly. Ve většině z nich platí pro starší předškoláky ve věku pěti let, tedy stejně jako u nás. V Česku musely pětileté děti poprvé povinně nastoupit do školky před rokem. Pomoci to mělo hlavně předškolákům ze sociálně slabých rodin, kteří do mateřinek často nedocházejí. O to větší šok pak pro ně znamená nástup do školy, kde se setkají se třídním kolektivem a zcela novými povinnostmi. Po prvním roce se ovšem ukazuje, že se zatím více dětí ze znevýhodněných rodin do školek přilákat nepodařilo. Česká školní inspekce podle své květnové zprávy zjistila, že oproti předchozímu roku (2016/2017) se podíl pětiletých dětí docházejících do školky zvýšil ve školním roce 2017/2018 jen nepatrně (z 96,4 % na 97 %). I když je poslední rok školky zadarmo, podle inspektorů by chudším rodinám pomohl například příspěvek na stravování či dopravu. Důležité je podle nich také vysvětlovat rodičům, proč je chození do školky pro děti prospěšné.
Článek vychází ze studií Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA), které zahrnují 38 zemí zapojených do programu Erasmus+. Zpracované údaje nezahrnují Turecko. Využité studie: Zdroje mapových podkladů: Převzato z Evropa v datech

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nejméně školních dnů mají francouzské děti

Ještě že tak, chuďata. Bez mobilů...

Okomentovat