20.9.18

Blanka Klimešová: Chodit pěšky do školy je normální

Počet dětí, které rodiče vozí denně do školy autem, se každoročně zvyšuje. To má negativní dopad na jejich zdraví, bezpečnost i na okolí školy. Postupná změna těchto návyků by prospěla všem.


Když dítě udělá první krůčky, seběhne se celá rodina a všichni se radují. Chodit znamená mít možnost přesouvat se za tím, co nás zajímá, objevovat svět, osamostatnit se. Chůze je nejpřirozenější a základní pohyb a pohyb přináší radost. Jen o pár let později ale dětem tuto možnost vezmeme, připoutáme je bezpečnostními pásy do certifikovaných autosedaček a vozíme je. Ráno do školy, odpoledne na kroužek, o víkendu na zápas. Proč? A je to pro ně opravdu to nejlepší?

Počet dětí, které každodenně cestují autem až před dveře školy, rok od roku stoupá. Zatímco jejich rodiče jezdívali do školy autem jen výjimečně (podle průzkumů společnosti ŠkoFIN asi ve dvou procentech případů), dnes jezdí do školy autem průměrně čtvrtina dětí. Na některých školách přesahuje podíl dětí dovážených auty 40 procent.

Doba se změnila, máme jiný životní styl, vlastnit auto nebo dvě je běžné, a tudíž je i běžné jej používat. Jistě, někdy je cesta autem do školy nezbytná. I přesto je dobré uvést několik důvodů, proč by bylo dobré, aby děti i jejich rodiče častěji vyrazili do školy pěšky. Alespoň kousek.

Bezpečně, nebo nebezpečně?
Rodiče se bojí pouštět děti do školy pěšky, protože je to nebezpečné. 54 procent rodičů si myslí, že jejich děti musí cestou do školy čelit nebezpečným dopravním situacím. Nebezpečné situace na děti často čekají bohužel přímo před školou, kde se přetlačují spěchající auta, ze kterých děti vyskakují do vozovky, protože na chodníku už parkuje někdo jiný.

Ranní provoz před školou považuje za nepříjemný 44 procent dětí. Před školami se ráno lze setkat s lecjakým řidičským nešvarem od parkování na přechodu přes couvání do protisměru až po projíždění stezkami pro pěší a cyklisty. I rodiče, kteří nemohou dopravit své dítě do školy jinak než autem, mohou přitom zaparkovat kousek dál a prostoru před školou tak trochu ulevit.

Rodiče a děti, kteří chodí pěšky, budou po svých zastupitelích chtít takové změny v ulicích, které zvýší bezpečnost chodců, a zastupitelé se nebudou bát je prosazovat. Děti, které pravidelně chodí s rodiči pěšky, se přirozeně naučí, jak se mají na ulicích chovat. Pochopí, že u silnice je potřeba zastavit a rozhlédnout se, zjistí, že řidič přijíždějícího auta je nemusí vidět, že je potřeba dát pozor na auta, která couvají, že není dobré přebíhat před tramvají nebo před autobusem. Přibližně okolo desátého roku jsou pak děti schopné všímat si nebezpečí, dokážou odhadnout vzdálenost i rychlost blížícího se auta.

Pohyb, sociální kontakt a zplodiny

Děti se málo hýbou, tráví příliš mnoho času u počítačů, mobilních telefonů a televizí, jsou málo venku a chybí jim nestrukturovaný volný čas. V současné době trpí každé čtvrté dítě nadváhou, každé sedmé obezitou. Učitelé si stěžují, že děti nebaví tělocvik, nemají radost z pohybu, a když je vezmou na školní výlet, druhý den se polovina dětí omluví kvůli svalové horečce.

Cesta do školy představuje příležitost k pravidelnému přirozenému pohybu. Chůze je zdravá: posiluje srdeční činnost, zlepšuje okysličování těla od pokožky až po mozek, zlepšuje pružnost a ohebnost, snižuje riziko vzniku cukrovky, zlepšuje spánek i náladu. Denně bychom měli udělat alespoň šest tisíc kroků, někde se dokonce uvádí deset tisíc, záleží na tom, jak jsme na sebe přísní. Proč tedy nezačít cestou do školy?

Velmi rozšířený je mýtus, že dítě je v autě lépe chráněno před škodlivým smogem. Opak je pravdou. Podle britských výzkumů dýchá dítě na zadním sedadle auta dokonce 9–12krát horší vzduch, než kdyby šlo vedle po chodníku. 

Cesta do školy může dětem nabídnout i rozvoj sociálních kompetencí. Naučí se zdravit sousedy, zjistí, co je v jejich okolí zajímavého a kde kdo bydlí. Je to příležitost potkat spolužáky a sdělit si všechny důležité novinky. Děti se učí odpovědnosti, samostatnosti, pravidelnosti, dodržování pravidel a získávají fyzickou i psychickou odolnost. Poznávají místo, kde žijí, budují si k němu vztah a učí se o něj pečovat.

Během pěší cesty se děti uvolní a jsou ochotnější si s rodiči povídat. Chodit s dětmi pěšky nebo jezdit na kole znamená příležitost něco společně zažít. V autech jsou navíc děti často svědky stresových situací, agresivního chování a nevybíravých slov. Ruku na srdce, kdo si jako řidič občas nezanadává?

Každé auto před školními budovami zhoršuje vzduch, který děti celý den dýchají. Znečištěné ovzduší, především koncentrace pevných částic a oxidů dusíku, které v Praze z 90 procent pocházejí z dopravy, způsobují v hlavním městě přibližně 500 předčasných úmrtí ročně. Městské ulice jsou přetížené automobilovou dopravou a ranní dovážení dětí do školy k tomu přispívá nemalou měrou.

V Londýně je ráno na ulici kvůli dovozu školáka každé páté auto. V Praze sice podobné údaje nejsou k dispozici, ale například v ulici Jitřní, kde odpoledne projede přímo pod okny školy přibližně 90 aut za hodinu, stoupne ráno provoz na 245 aut za hodinu, tedy téměř třikrát.

Více o kampani Pěšky do školy lze najít zde.

Převzato z Deníku referendum.

4 komentáře:

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Aneb jak z obyčejné věci udělat velké téma.

krtek řekl(a)...

Před sto lety naši prarodiče i několik kilometrů chodili každý den do školy a ze školy.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici to říkají už dávno:
Když se dětem zakazují mobily, měly by se rodičům zakázat auta.

A tak jen drobné připodotknutí:
V dnešní překotně měnící se době být normální, není normální.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Já tedy chodím do školy každý den pěšky. Autem se nedá projet vchodem a tak musím ten zbytek cesty z parkoviště vždycky dojít.

Okomentovat