5.8.18

ČT24: Roste počet dětí se závažnými poruchami chování. Psychofarmaka jim nemusí pomoci (AKTUALIZOVÁNO)

Přibývá dětí, kterým je diagnostikována závažná porucha chování. Za posledních deset let se jejich počet zvýšil téměř čtyřnásobně. V loňském školním roce se s poruchami chování vzdělávalo přes 9 tisíc školáků.



Z doprovodného článku na webu České televize vybíráme:

Podle praktických lékařů jde o zneklidňující trend. V dospělosti tyto léky mohou vyvolat závislost. „Vedou k ovlivnění chování dětí žádoucím směrem, že je trošku utlumí. Na druhou stranu ale mají mnohokráte daleko horší účinky, než pro které byly vypsány,“ tvrdí praktický lékař Jaromír Mandík.(...)

Navíc se někdy stává, že dítě ve skutečnosti poruchou chování netrpí. „Děti se dostávají do problematických situací, často jim nefunguje rodina, jak by měla. Často mají stravu, která je naprosto nevyhovující, a nespí, kolik by mohly či měly spát,“ popisuje Zbyněk Svadba z české pobočky organizace Občanská komise za lidská práva (CCHR).


AKTUALIZACE:

Na Českou televizi se obrátilo několik lékařů s připomínkami, že informace zaznívající reportáži jsou zavádějící a výběr respondentů není pro téma vhodný – k problému se nevyjadřují odborníci specializovaní na dané téma. Znění textu bylo následně redakčně upraveno.



37 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Neradostné čtení.
Přičiny nalést je nezbytně nutno. Hle, pytlici už mluví skoro jako mistr Yoda.
A jak to mají ve Finsku? Pokud jsou tam v pohodě, pak je zřejmé, že za stav i trend může jednoznačně zdejší školství. To vědí odborníci na vzdělání, konzultanti a auditoří v té dnešní překotně měnící se době od jaktěživa. Jakože nedostatek svobody, autonomie a úspěchu, zaměření na výkon a neustálé biflování. Dědičné to nejspíš nebude. Trendy posledních pár let se do genetické výbavy promítnout nestačí. Takže pak by v tom mohly vězet odezřené a zažité vzorce chování rodičů.
Úvaha o tom, že by to mohl být výsledek moderní a žádané bezmantinelové výchovy nevýchovou se zdá za vlasy přitažený dokonce i pytlikům. Přesto to bude tak. To nestálé vřískání s třískání sebou o zem při sebemenší zámince proč neustále vřískat a třískat sebou o zem, se do pojetí světa takovým didínkem promítnout musí, prostěěě.
Nechte štěně vlčet, a zvlčí.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

A jak to, že jsou v 15 zázračně vyléčeni? Vždyť všichni pak dělají řidičáky! A možná někteří i zbrojáky! Za poruchami chování hledejme poruchy ve výchově.

Eva Adamová řekl(a)...

To, že přibývá diagnostikovaných dětí vůbec nemusí znamenat, že se skutečně zvyšuje procento dětí s poruchami chování. Před deseti lety totiž ještě nebylo tolik v módě letět s každou blbostí do pp poradny a následně k psychiatrovi. Dnes, když má dítě potíže ve škole a evidentně není dys..., tak se mu snaží rodiče získat úlevy přes adhd. Po naší škole takových běhá minimálně deset. A na druhé straně máme jednoho s poruchou chování jak z praku, ale matku se nám podařilo přinutit k návštěvě psychiatra a k potřebné medikaci až téměř po pěti letech školní docházky, kdy po celou dobu trpěl on, spolužáci, sourozenci, matka i učitelé.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Na hloupou nevýchovu dětí ještě hloupějších rodičů psychofarmaka nestačí.
To by měl vědět i hloupý psychiatr.
Kdyby psychologové měli oprávnění diagnostikovat podle přání dítěte třeba zlomenou nohu, aby nemuselo metat kotrmelce, vymyslí mu klidně dvojitou frakturu stehenní kosti. Vše v tom nejlepším zájmu dítěte.

Petr Tomeš řekl(a)...

I thought of you when I read this quote from "Oxford Textbook of Attention Deficit Hyperactivity Disorder (Oxford Textbooks in Psychiatry)" by Tobias Banaschewski, David Coghill, Alessandro Zuddas -

"Given the vast knowledge base that now exists, it is clear that ADHD— and its counterpart diagnosis of hyperkinetic disorder (HKD)— is a substantially heritable syndrome that all too often yields impairment in essential life domains, including academic performance, interpersonal relationships, risk for accidental injury, health-related behaviours, and compromised independence ( 1 , 2 ). Indeed, the achievement-related and vocational impairments linked to ADHD are typically highly persistent, and peer relationships are particularly compromised, predicting a spiral of later deficits and impairments ( 1 ). Note that we intentionally utilize the term ‘syndrome’ rather than mental disorder, as it is clear that ADHD is heterogeneous diagnostically , symptomatically , and aetiologically ( 3 ). Across the developmental span, dysregulated attentional capacities, deficient self-regulation, and impaired impulse control predict difficulties in core areas of functioning that are essential for life success. Biological contributions to the origins of ADHD are undoubted, ranging from substantial effects of genes on individual differences in symptom display to a range of prenatal, perinatal, and early-life biological risk factors ( 4 )."

Start reading this book for free: http://amzn.eu/3MyWfME

I thought of you when I read this quote from "Oxford Textbook of Attention Deficit Hyperactivity Disorder (Oxford Textbooks in Psychiatry)" by Tobias Banaschewski, David Coghill, Alessandro Zuddas -

"medications (chiefly stimulants but also noradrenergic agents) provide clear reduction of relevant symptoms in a clear majority of cases, as attested by a vast literature of controlled trials, yielding medium to large effect sizes overall. Even large-scale, relatively long-term investigations attest to this finding (32). Medication treatment of ADHD is more successful, on average, than pharmacological intervention for any other child/ adolescent psychiatric condition."

Start reading this book for free: http://amzn.eu/0AJLLin

Eva Adamová řekl(a)...

Milý Petře, my samozřejmě víme, co je to ADHD. Jenže deklarovaný nárůst těchto diagnóz od roku 2005 je záležitostí ne celého desetiletí ale posledních ani ne dvou let. Křivka začala strmě růst až po náběhu inkluze v minulém školním roce. A tato situace společně s naší více než třicetiletou praxí ve školství s dětmi a jejich rodiči nás bohužel vede k myšlence, že dětí se skutečným syndromem ADHD sice možná mírně přibývá, ale rozhodně nepříbývá tak rapidně, jak je deklarováno. A také k myšlence, že ne každé nevychované dítě nemusí být zrovna dítě s ADHD.

A k té medikaci. Ano, u dítěte s velkými problémy skutečně pomáhají, ale rodičům s pseudoADHD doporučuji, aby si opravdu pořádně přečetli příbalový leták a zamysleli se nad tím, cože to vlastně do svého dítěte jsou ochotní cpát, a to mnohdy jenom proto, že dítě nemá jedničky, anebo jenom proto, aby se nemuseli obtěžovat úvahami a realizací změny např. denního režimu dítěte či jeho aktivit.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Ani mezinárodní rozložení ADHD není rovnoměrné. Více v USA než v Japonsku. Cosi to napovídá.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Po dyslexii a ADHD se klube nová vlna autistů.

Petr Tomeš řekl(a)...

Vážená paní Evo, ADHD diagnostikuje odborník kompetentní na tuto oblast s testací a osoba poruchu buď má, nebo nemá. Dokážete rozpoznat pseudoADHD? Jak?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Krok 1: podmínkou řidičáků štempl od lékaře, Krok 2: s poruchou pozornosti nelze řídit, Krok 3: všichni budou zdraví jako řípa

Petr Tomeš řekl(a)...

Zdeněk Sotolář:

I thought of you when I read this quote from "Oxford Textbook of Attention Deficit Hyperactivity Disorder (Oxford Textbooks in Psychiatry)" by Tobias Banaschewski, David Coghill, Alessandro Zuddas -

"CHAPTER 2
ADHD in the twenty-first century
Biology, context, policy, and the need for integrative perspective
Stephen P. Hinshaw and Richard M. Scheffler
Introduction
The Oxford Textbook of ADHD features state-of-the-art contributions related to the prevalent, impairing, and societally important neurodevelopmental condition known as attention deficit hyperactivity disorder (ADHD). The chapters in this volume include cutting-edge material on current epidemiological findings, aetiological factors, biopsychosocial models and approaches, and various aspects of clinical presentation and comorbidity, as well as the core issues of assessment and intervention. In its entirety, the textbook yields unprecedented scope and depth."

Start reading this book for free:

http://amzn.eu/7M46zj4

I thought of you when I read this quote from "Oxford Textbook of Attention Deficit Hyperactivity Disorder (Oxford Textbooks in Psychiatry)" by Tobias Banaschewski, David Coghill, Alessandro Zuddas -

"ADHD is not confined to the US or western Europe. In fact, its prevalence is surprisingly similar across most of the developed and developing world, with differences in specific diagnostic practices the main contributor to variation in rates of diagnosis (7). In addition, once considered a disorder of boys from relatively affluent backgrounds, ADHD is now known to exist in females as well as males, in adults as well as young people, and among individuals of diverse ethnicities and socioeconomic strata (1, 2). As knowledge continues to accumulate about its developmental trajectories and substantial impairments, and as the actual epidemiology of ADHD becomes better known, its wide ramifications are undeniable. At the same time, however, ADHD continues to receive derision, ridicule, and stigmatization. Media portrayals often emphasize its triviality, its exclusively cultural nature, and the ways in which affected individuals often game the system to attain accommodations and excuses (2). Part of the reason for this stigmatizing portrayal pertains to the persistence of stereotypes that ADHD comprises a set of socially triggered behaviour patterns linked to faulty parenting or poor schooling,"

Start reading this book for free: http://amzn.eu/8OQ9FYY

Petr Tomeš řekl(a)...

Zdeněk Sotolář: 1. S poruchou pozornosti lze řídit. 2. I pokud by tomu tak nebylo, tak není pravda, že by všichni byli zdraví jak řípa, protože lidé skutečně trpící poruchou pozornosti zdraví jak řípa být nemohou.

Nevím, proč veřejně projevujete tak defektní logický úsudek.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Problematika ADHD se buď přeceňuje nebo podceňuje. ADHD reálně existuje. Jen ji možná mnozí psychiatři neumí dobře diagnostikovat, podléhají tlaku rodičů či rovnou tuto diagnozu "neuznávají" (podobně jako PAS).
Některé děti farmaka potřebují, jiným by stačilo upravit denní režim a stravu. zase - je to o osobě lékaře a o rodině. Farmaka jsou jednoduchý a celkem rychlý prostředek. Bohužel mnohdy s vedlejšími ´činky typu pospávání ve škole.
Co tu všeobecně chybí, jsou služby dětských psychologů i pedopsychiatrů, kteří by s rodinou dlouhodobě pracovali terapeuticky. Alespoň tohle vidím z pohledu speciálního pedagoga, který má ve škole tyto děti na starost.Píšu to už po sté - těchto odborníků je zoufale málo, především v malých městech. konkrétně - u nás na okrese jeden psychiatr a jeden dětský klinický psycholog. Školní psychologové - podobně nedostatkové zboží, neboť nemají šanci dostat stálou pracovní smlouvu - placeni z PO na dítě.

Eva Adamová řekl(a)...

Milý Petře, je patrné, že o praxi, o reálném fungování pedagogicko psychologických poraden, o tlaku rodičů na udělení diagnózy, o fungování či spíše nefungování dětských psychologů a psychiatrů v tomto státě, toho mnoho nevíš. Jeden psychiatr Ti řekne, že dítě ADHD má a nasadí mu léky se šílenými vedlejšími účinky, druhý Ti řekne, že je máš vyhodit. Situaci kolem toho popsala zcela přesně paní Karvaiová. Ale, když už nám tady cituješ z anglických zdrojů o ADHD, mám k Tobě prosbu, najdi mi, co je to suspendované ADHD. Tato diagnóza se nám totiž v poslední době nějak přemnožila a nikomu na naší škole se nepodařilo dohledat, co to vlastně je.

Eva Adamová řekl(a)...

A ještě dodám, že tato diagnóza nepochází od psychiatrů, ale od pracovnic speciálně pedagogických poraden.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Pracovnici ppp nejsou kompetentni k diagnostikovani adhd. Rodic musi do ppp prijit s papirem od psychiatra.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Suspendovana adhd neni zadny ofic termin. Predpokladam, ze ti pracovnici poradny chteji popsat stav, kdy dochazi k zmirneni tech nejmarkantnejsich priznaku, dite je klidnejsi(u hyperkineticke formy). Vetsinou k tomu dochazi v adolescentnim veku. Vypada to, jakoby dite z adhd "vyrostlo". Pretrvavaji mene vyrazne problemy typu- neumi si organizovat cas a program, porucha denniho rezimu, stavy podobne bipolarite( velka aktivita: velka unava az deprese). Problemy ve vztazich. Da se s tim samozrejme pracovat, jeden cas byla myslim pri UK jakasi pomocna skupina pro studenty s adhd a spu. Slo spis o takove sdileni mezi sebou, snahy pomoci si navzajem.

K diagnozam obecne- jejich narust neni dan jen modernosti, ale spise vetsi znalosti v oblastni neurologie a psychiatrie a zlepseni diagnostiky.

Nicka Pytlik řekl(a)...

To by pytliky zajímalo, kterak běžný učitel v chování dítěte rozpozná, jedná-li o projev rozjívenosti, a nebo poruchy.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Nemáte na mysli termín "suspektní"? To znamená "podezření na" s potřebou dalšího vyšetření. Se suspendováním to nemá nic společného.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Tak jsem prolezla synovi studijni materialy a ejhle, vykoukl na mna termin suspektni.
Chtela jsem tu byt za chytrou a predbehl me pan Belecky.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Petře, nevím, proč veřejně projevujete neschopnost pochopit nadsázku. Že by dysperbola?

Teď vážně. Udělal jsme pro jistotu i mezeru. Za třicel let ve škole jsem zaznamenal, že četnost poruch přichází v podivných vlnách.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Se suspendováním to nemá nic společného.

Ale klidně by mít mohlo. A v nemálo případech i mělo. Viz slovník cizích slov
'suspendování' - odnětí určitého privilegia na určitou nebo neurčitou dobu.
Suspendovaná ádéhádé. To zní skvěle!

Nicka Pytlik řekl(a)...

A nebo 'suspektní suspender'.
Podezřelé kšandy. To je bóžííí...

Petr Tomeš řekl(a)...

To není nadsázka, ale Vaše negramotnost.

"Zdeněk Sotolář řekl(a)...
A jak to, že jsou v 15 zázračně vyléčeni? Vždyť všichni pak dělají řidičáky! A možná někteří i zbrojáky! Za poruchami chování hledejme poruchy ve výchově.

5. srpna 2018 18:45"

I thought of you when I read this quote from "Attention-Deficit Hyperactivity Disorder, Fourth Edition: A Handbook for Diagnosis and Treatment" by Russell A. Barkley -

"This chapter has reviewed the myriad health problems and risks associated with ADHD in children, teens, and adults. They are clearly substantial and serious, indicating unequivocally that ADHD is more than just a serious mental health problem—it is a serious public health problem. At the very least, such findings ought to give considerable pause to anyone who contends that ADHD is a phantom disorder, that it is simply a label used to provide a psychiatric diagnosis for otherwise normally exuberant children who do not want to take responsibility for their own behavior, that it merely reflects parental or teacher intolerance for such childhood exuberance, or that it is an otherwise benign condition with little or no health consequences. Henceforth, such claims ought to be dismissed as the scientifically illiterate statements they represent rather than be considered to reflect a true scientific debate over the validity and worth of the diagnosis of ADHD. That validity and utility have been well established by more than two centuries of research and thousands of published studies on the distinguishing symptoms, associated impairments, and developmental risks that befall those children and adults unfortunate enough to receive a clinical diagnosis of this condition. Even more than the evidence presented in previous chapters, the evidence reviewed here overwhelmingly demonstrates that ADHD comprises a harmful dysfunction (Wakefield, 1992, 1997) and is therefore deserving of the status of a true mental disorder as much or more than any other child or adult psychiatric disorder currently known."

Start reading this book for free: http://amzn.eu/cYx87Sf

I thought of you when I read this quote from "Attention-Deficit Hyperactivity Disorder, Fourth Edition: A Handbook for Diagnosis and Treatment" by Russell A. Barkley -

"About the Editor Russell A. Barkley, PhD, ABPP, ABCN, is Clinical Professor of Psychiatry and Pediatrics at the Medical University of South Carolina. He has published numerous books and five assessment scales, plus more than 275 scientific articles and book chapters on ADHD, executive functioning, and childhood defiance. He is also the editor of the newsletter The ADHD Report. A frequent conference presenter and speaker who is widely cited in the national media, Dr. Barkley is past president of the Section on Clinical Child Psychology of the American Psychological Association (APA) and of the International Society for Research in Child and Adolescent Psychopathology. He has received awards for his career contributions to research, clinical practice, and the dissemination of science from the American Association of Applied and Preventive Psychology, the American Academy of Pediatrics, the Society of Clinical Child and Adolescent Psychology (APA Division 53), and the Society for a Science of Clinical Psychology. Dr. Barkley’s website is www.russellbarkley.org."

Start reading this book for free: http://amzn.eu/deI8biD

Nicka Pytlik řekl(a)...

Ono jde také o to, pane Tomeši, z které strany se na problém nahlíží.

Eva Adamová řekl(a)...

"K diagnozam obecne- jejich narust neni dan jen modernosti, ale spise vetsi znalosti v oblastni neurologie a psychiatrie a zlepseni diagnostiky."

To jakože k podstatnému zlepšení diagnostiky došlo zcela náhodou zrovinka v tom období, kdy nabíhala inkluze po česku? No to by byla náhodička.

"Nemáte na mysli termín "suspektní"? To znamená "podezření na" s potřebou dalšího vyšetření. Se suspendováním to nemá nic společného."

ne nemám na mysli suspektní. Diagnóza suspendovaná adhd se nám opakovaně objevuje u dětí, které mají ve škole výukové problémy díky sníženému IQ, s čímž se jejich ambiciózní rodiče nechtějí smířit a tlačí na poradnu, aby byla nějaká ta úleva, a tak se v naší pp poradně čmárne diagńoza suspendovaná adhd se zcela obecnými doporučeními, ve kterých rodiče vyčtou, že jejich dítě vlastně ani nemá být známkováno a o propadnutí nemůže být ani řeč. O doporučení k nějakému dalšímu vyšetření ani ň.

"Predpokladam, ze ti pracovnici poradny chteji popsat stav, kdy dochazi k zmirneni tech nejmarkantnejsich priznaku

Nepředpokládejte. Objevuje se to u prvovyšetření v páté či šesté třídě, kdy děti se sníženým IQ nezvládají zvýšené nároky, pracovnice pp poradny to dítě přetím nikdy neviděly, takže těžko mohou posoudit zmírnění nějakých příznaků.

Ale čekala jsem popis suspendované adhd od odborníia Tomeše, a kde nic tu nic.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Paní Adamová, pokud jste doplnila nyní informace, začíná mi trochu svítat. jedná se pravděpodobně o jakýsi vymyšlený termín - vymyšlený nevím kým, snad poradnou nebo poradnami u vás. Jelikož se v současnosti nenosí dávat děti s LMP do praktických škol )tedy přesněji řečeno, do škol, které se z nich v současnosti staly), zakrývá se tato diagnoza jak může. u vás pravděpodobně termínem suspendovaná ADHD, u nás dostávají tito žáci kod -0T00000, což by údajně znamenalo, že je to dítě s nějakým chronickým onemocněním a z toho plynoucím problémem. Ani jedno z těch dětí, které tento kod v posledních dvou letech dostalo nemá naprosto ŽÁDNÉ zdravotní problémy, pokud nepočítám běžnou rýmu či jednou za rok nějaká ta viroza.
pokud tedy máte problém s termínem suspedovaná, nečekejte odpověď od zdejšího Tomáše, ale asertivně žádejte odpověď přímo ve vaší poradně. nejlépe - co to přesně je a kde přesně můžete najít něco podrobnějšího, abyste mohli s dítětem pracovat. A hezky je otravujte tak dlouho,až vám odpoví, docela by mě zajímalo, co.

Jinak - pamatujte si: PPP ani SPC nesmí žádné škole nařizovat, jak mají učitelé známkovat ani že dítě nesmí propadnout. poslední inspekce nám kladla na srdce, abychom velmi dobře vnímali termín DOPORUČENÍ, a nepletli si ho s nařízením. Což činíme s radostí a chutí. PPP nebo SPC smí pouze doporučit např. slovní hodnocení. V doporučení se nesmí vyskytnout nic podobného, jako nesmí se známkovat či nesmí propadnout. pokud se vám tam tyto věty objevují, okamžitě posílejte zpět s tím, že žádáte opravu. Já už to udělala několikrát. Nesmíme ze sebe nechat dělat blbečky. A občas se stává, že to sice v doporučení není,ale rodiče tvrdí, že ppp toto říkala. Opět není pro školu nijak směrodatné.

Petr Tomeš řekl(a)...

Suspendované ADHD žádný oficiální termín není, osoba buď ADHD má, nebo nemá. Pokud jste neschopná zeptat se těch, kteří ten papír napsali, co tím měli na mysli, je to Váš problém.

Ygrain řekl(a)...

Tedy, PI a zprávy o počasí jsou asi jediné české stránky, které pravidelně navštěvuji, nicméně ty rozsáhlé anglické citace mi zde nijak neimponují. Nejspíš proto, že náramně připomínají svatý zápal při vykopávání otevřených dveří.

Ygrain řekl(a)...

" Pretrvavaji mene vyrazne problemy typu- neumi si organizovat cas a program, porucha denniho rezimu, stavy podobne bipolarite( velka aktivita: velka unava az deprese). Problemy ve vztazich."

Sedí na bývalou studentku jak ulité. Na základce měla na ADHD papír, na střední už jí ho nedali, ačkoli dívčina potřebovala papír a hlavně POMOC jako sůl. Diagnóza bez toho, aby byl na škole odborník, či ještě lépe odborníci, kteří by vznikající problémy řešili okamžitě, a ne až za tři měsíce, až na dotyčného přijde řada, je téměř k ničemu, protože skoro nikdo stejně neví, jak s tím dítětem pracovat.

Zuzana Leitlová řekl(a)...

Pilulkou se dlouhodobe neda resit nic... A uz vubec ne nedostatek casu, ktery rodice venuji detem. Sami ho maji malo, kdyz musi vydelavat,aby zajistili bydleni,stravu a trendy vybavu..a adekvatni dovolenou,all inclusive. Navic ne vsichni rodice jsou dostatecne informovani o ADHD a jinych poruchach a nevi, jak s takovymi detmi pracovat. Prvni slova, ktera se nabizeji jsou "zlobive" a "problemove" (pritom takove deti maji silene veliky potencial vyniknout,ale musi se najit v cem..) A najit skolku ci skolu takovou, ktera by respektovala individualni potreby ditete, za prve neni snadne a za druhe zase stoji penize. A pak jsou tu predsudky, zateze a priteze, ktere si kazdy neseme z minulosti a vlastni vychovy a vzdelavaciho procesu.. A nestydime se sami vyhledat psychologa?Zpracovat svoje vlastni emoce? Co nas denni rezim, strava, eliminace stresu,dobre zorganizovane planovani casu? Ta otazka deti s poruchami chovani je daleko komplexnejsi nez se zda. Moc zajimave je srovnani detstvi, dospivani a dospelost napric treba ctyrmi generacemi. Nase deti jsou pretizene bezpoctem podnetu, lakadel, pridava se rozhodovaci paralyza z premiry moznosti-tlaku rychleho vyvoje celime vsichni a pritom koreny zdrave rodiny jsou a budou stale stejne.. Preji nam vsem zvolneni, zklidneni a elan ke hledani sve spravne cesty!

poste.restante řekl(a)...

Zdravím Ygrain (a ostatní také).
Nakouknul jsem zase po pár dnech na PI a koukám, co se tu vyrojilo příspěvků, komentářů a "nových odborníků", kteří skvěle zvládají funkci Copy-Paste a mají zjevně pocit, že o ADHD není dostatek textu v češtině.
Řekl jsem si, to budu komentovat, ale Ygrain mne předběhla. - Už zase myslíte stejně jako já.
;-)
Myslím, pane Tomeši, že máte vcelku štěstí, že místní diskutující jsou vcelku slušní a k nově příchozím obvykle i zdvořilí.
Zkuste to také a možná se Vaší snaze dostane i pochopení.
Pokud toho ovšem nejste schopen, pak to je a bude problém především pro Vás.


K tématu samotnému.
Všichni, kdo jsem ve školství už nějaký ten pátek, víme, že pokud jde o diagnostiku různých psychických poruch, docházelo a dochází zde k postupnému zkvalitňování diagnostiky a tedy i povlovnému nárůstu počtu žáků, kteří do školy s příslušnou diagnózou už přicházejí. Obecně se zlepšilo povědomí jak mezi učiteli, tak především mezi rodiči. Tudíž ten, kdo byl před 30 lety jen "nevychovaný spratek", je dnes nemocné dítě, o jeho problémech víme a víme jak mu pomoci.
Za hodně důležité považuji také medializaci některých poruch a problémů, díky čemuž už rodiče nemají zábrany s dítětem vyhledat odborníka, obzvláště, pokud jim to učitel poradí.
Ztratil se vnitřní odpor vůči tomu, když "někdo dělá z mého syna blázna".

Jiná věc ale je, že frekvence těchto diagnóz dramaticky narostla v poslední době, Většinově s s nástupem všemožných úlev pro skutečně nemocné přišla do škol také "móda" shánět úlevy pro děti, které nic takového nepotřebují. Opět to všichni známe. "Opičí láska" některých matek je pomalu také "na diagnózu".

Za obrážením poraden a odborníků často stojí také neschopnost přiznat si vlastní rodičovské selhání. - "Ne, já jsem nevychoval rozmazleného gaunera, on má "poruchu chování".

S tím vším se dokážeme smířit a vyrovnat.
Co považuji za dramaticky nebezpečné do budoucna, je ale i v článku zmiňovaná medikace dětí, které ve skutečnosti problémy netrpí. Vytváří se v nich tak falešná představa, že "na osobní problém si stačí vzít nějaký ten prášek". O zdravotních důsledcích nemluvě.
Budiž nám v tomto směru odstrašujícím příkladem americká společnost, kde "svého psychiatra má každý".
Viz projekt "Ryba smrdí od hlavy" od cca 29 minuty "Happy Pills" https://www.youtube.com/watch?v=FlpNaIIK0X0

Nicka Pytlik řekl(a)...

najit skolku ci skolu takovou, ktera by respektovala individualni potreby ditete, za prve neni snadne

Což o to! Ale najít pro dítě život, který by respektoval jeho individuální poptřeby cele, to už by problém být mohl. Leda by člověk byl uhlobaron nebo finanční magnát.

elan ke hledani sve spravne cesty

Což o to! Kolikrát postačí, když si člověk pamatuje, který směrem leží nejbližší restaurace.
A že jsou pytlici tak smělí, v které neziskové poradně působíte, paní Leitlová?

Nicka Pytlik řekl(a)...

kdo byl před 30 lety jen "nevychovaný spratek", je dnes nemocné dítě

Za těch více než třicet let učitelování se pytlici setkali s nevýchovou všelijak pokřivenými dítky. S nemocným dítětem v tomto smyslu však nikoli. Je možné, že by se na okresně elitní střední školy děti s adéhádé nehlásily? Zvláště pak, nemá-li tato neurovývojová porucha žádnou souvislost s inteligencí?
A jak tedy běžný učitel rozpozná, že se nejedná o rozvíjívenost, pokud mu nikdo nepředloží nějakou věrohodnou zprávu kompetentní instituce?

Zuzana Leitlová řekl(a)...

Nene, zivot si hleda kazdy sam.. ale vzit druheho za ruku, dite nebo dospeleho, aby vedel, ze neni osamocen, na to by mel byt prostor vzdy.
Jsem na rodicovske a reagovala jsem,protoze to tema je mi blizke. Nemam ambice nekomu radit,staci mi,kdyz nad radky trochu zapremysli..

Nicka Pytlik řekl(a)...

zivot si hleda kazdy sam

A v kterém asi tak věku, má člověk začít respektovat individuální potřeby druhých? Třeba těch lidí, kteří za něj nesou odpovědnost ze zákona i svědomí?

Eva Adamová řekl(a)...

Jéžiš, pane Tomeši, já su tak šťastná, že jste nic nedohledal, už jsem si začínala myslet, že jsme v té naší školičce málé, střediskové všichni úplně blbí.

A jen tak na okraj, ženských v PP poradně jsme se samozřejmě ptali, ale mlžily tak, že nám přišlo, že nesmí ani naznačovat.

Okomentovat