27.7.18

Michal Komárek: Podoby digitální demence na českých školách

Podle slavné knihy německého psychologa Manfreda Spitzera nám hrozí digitální demence. Zjednodušeně řečeno přestáváme trénovat paměť, protože vše můžeme vyhledat na Googlu, nemusíme si pamatovat pomalu už ani cestu domů z práce, neboť máme k dispozici GPS, děláme několik věcí najednou, nesoustředíme se, nepěstujeme trpělivost… A náš mozek odpovídajícím způsobem chátrá, jako každý jiný zanedbávaný orgán.



Z doprovodného článku na webu Českého rozhlasu vybíráme:

Učitel pravděpodobně dobře zná pravidla i rizika pohybu na sociálních sítích. Ale minimálně na půdě základní školy v jeho očích jasně převažují pozitiva. Tuto variantu můžeme nazvat omezeným digitálním pragmatismem. V jeho základech stojí krátkodobý pohled a neochota přemýšlet o propojenosti školy a „vnějšího světa“. Tedy o kontextu a smyslu učení.

Za daných okolností by možná bylo lepší, kdyby se učitelé ještě na nějakou dobu soustředili jen na to promítání powerpointových prezentací. Nebo se třeba vrátili i ke křídě. A zkusili si v mezidobí ujasnit, co vlastně od těch technologií chceme a jaké typy demence nám hrozí.


Poznámka redakce: Autor se dopouští nehorázné generalizace.

3 komentáře:

Zdeněk Nutz řekl(a)...

Nechci komentovat názory pana Komárka, ale chci napsat názor svůj. Smartphony a s nimi neomezené možnosti komunikace, ať se to někomu líbí nebo nelíbí, se staly nedílnou součástí našeho života. To, že je vidíme používat spíše děti, než dospělé, je tím, že dospělí se tolik nesrocují, tedy nejsou naháněni do ústavů ke vzdělávání sloužících. A také je tu onen příslovečný konzervatismus. Děti prostě vzaly přítomnost těchto zařízení jako součást života, kdo se nakonec bude muset přizpůsobit budeme my dospělí.
A učitelé už by to konečně měli pochopit. Dnes je potřeba být na tím a ne pod tím. Sami ani většinou smartphone nemají. Strkají hlavu do písku a dětem by "TO" nejradši zakázali používat. Jenže realita je jinde. Kam dnes přijdete, na Smetanovu Litomyšl, nebo do zábavného parku, nebo kamkoliv, všude mají nějakou to Apku. A tak nějak suše předpokládají "golema, že všichni znáte tu".
Kantor by měl přijít do třídy a: Včera jsem objevil zajímavou aplikaci. Mohla by se Vám hodit. Hned Vám ji předvedu. A zrcadlením svého mobilu ji ukáže žákům na plátně nebo LCD panelu. Spousta z nich si ji zrovna nainstaluje. V tom se přihlásí Pepíček a už jste viděli tu novou verzi Photomath. tak nám ji všem ukaž, zapínám zrcadlení tvého mobilu. No a ted vyzkoušíme tu Apku z minula, kdo nemá s sebou smartphone, nebo si ji nechce instalovat, tak si půjčte školní. Posílám Vám data a naším dnešním úkolem bude data zpracovat a vyhodnotit. Půjde o demografickou křivku obyvatel našeho kraje. Mám dnes geografii.
Že jsem fantasmagor? Tak si to ještě pár let myslete.
A teď realita z porady: Navrhuju zakázat nošení těch mobilů blbejch do školy......

Nicka Pytlik řekl(a)...

kdyby se učitelé ještě na nějakou dobu soustředili jen na to promítání powerpointových prezentací

Snad jen digitální trdlo hovoří o pawrpoitových prezentacích, wordovských dokumentech a ekcelovských tabulkách. Pytlici tak nějak tíhnou spíš k těm otevřenějším kancelářským balíčkům.
O ty digitální pomocníky zase až tak moc nejde. Drobně ulehčí, urychlí a vyšperkují výsledek práce, která se ovšem bez myslící hlavy a smyslu pro detail neobejde. Nechť takové pomocníky dítka užívají dle potřeby. Pytlici nevidí mnoho důvodů, proč by neměla. Jsou to právě a jen pracovní nástroje.
Pytlici ale také nevidí mnoho důvodů, proč se ve škole mělo tratit čas a zabývat se věcmi, které povětšinou všichni už velmi dobře znají. Popřípadě je dřív nebo později mohou zvládnout bez větších problémů sami. Zpravidla postačí, jsou-li takové pracovní nástroje naděleny standardním způsobem prostřednictví bytostí k tomu historicky pověřených a oprávněných. Nebo lépe, v dnešní překotně měnící se době bytostí kompetentních.

Miroslav vaněk řekl(a)...

Opět zjednodušování.

Problém je v tom, co dělá elektronika s vývojem mozku. Nejde o to, že rozvinutý mozek používá elektroniku a urychluje a zjednodušuje si práci.
Problém je v tom co dělá elektronika s mozkem dětí v předškolním věku a na ZŠ.A ze znevýhodněného prostředí(kde vzdělaní rodiče nezasáhnou)
Od regulérních závislostí až po mizernou paměť a slovní komunikaci.

Je třeba porovnat schopnosti člověka vzdělaného tradičně a využívající elektroniku až v pozdějším věku se schopnostmi člověka, využívajícího elektroniku od kolébky.

Myslím si, že objektů výzkumu by se už dalo najít. Jen kdo ten výzkum udělá.

Okomentovat