19.7.18

Jana Kunšteková: Reakce na článek - Kterak jsem dělal revoluci v dějepisu - 2. část - od Jiřího Karena

Nevím, jestli jsem úplně povolaná toto téma rozebírat, protože dějepis neučím, učím jazyky, ale kolega chtěl rozpoutat diskusi, tak se zapojím.

Než se kdokoli začte do mého elaborátu, bude nutné, aby si přečetl originál.

Podle mého názoru má kolega Karen ve spoustě věcí pravdu. Například:
  • S naším školstvím je něco v nepořádku 
  • Slyšíme spoustu frází - a 'la učit smysluplně - ale co je obsahem? 
  • Co si představit pod pojmem "moderní výuka"? 
  • Příliš mnoho rámcových programů a tematických plánů - RVP, ŠVP, TP.... 
  • Binec v učebnicích 
  • Rozpor mezi moderní rétorikou a zajetou praxí 
  • Školy jako "průtokové ohřívače" učitelů - po roce zase dál, aneb kouzlo smluv na dobu určitou 
  • Kterak učit dějepis v době neustále porevoluční 
  • Strašlivá časová náročnost výuky, při níž děti hodně participují a leccos vyhodnocují samy, s kteroužto náročností žádné programy ani plány nepočítají 
  • Nejasnost, kdo proboha ty RVP v tom NÚV tvoří? Stejné, jako problém - kdo proboha tvoří státní maturity v Cermatu? 
  • a mnohé další...
Pro nezasvěcené stručně popíšu hlavní problém. Od roku 2008 už definitivně nejsou jednotné osnovy, ale takzvané Rámcové vzdělávací programy - RVP. Definice Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) praví - "Rámcové vzdělávací programy (RVP) tvoří obecně závazný rámec pro tvorbu školních vzdělávacích programů škol všech oborů vzdělání v předškolním, základním, základním uměleckém, jazykovém a středním vzdělávání. Do vzdělávání v České republice byly zavedeny zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Tento zákon byl novelizován v roce 2015 pod č. 82/2015."

Na RVP navazují ŠVP - Školní vzdělávací programy. Tentokrát cituji z portálu Řízení školy online:

Co určuje vzdělávání na jednotlivých školách? Školní vzdělávací programy.

Každá škola si jej nyní musí sama vytvořit podle zásad daného rámcového vzdělávacího programu (tzv. RVP). Formulujte své představy o nejlepší podobě vzdělávání na vaší škole. Jak vytvořit školní vzdělávací program tak, aby podpořil učitele na jejich cestě ke vzdělání a zároveň byl srozumitelný dětem i jejich rodičům? Nejde jen o to opsat školní vzdělávací program jiné školy.

Tak to bychom měli - zní to docela logicky. Prostě si daný pedagogický sbor připraví plány, které jsou pro danou školu reálné a realizovatelné a odpovídají jejímu zaměření a jsou ve shodě se záměry ministerstva.

A teď ještě tematické plány. Tentokrát jsem sáhla po Wikipedii:

Tematický plán (nespisovně tématický plán) je organizační pomůcka učitele, prostřednictvím které sestavuje časový plán výuky daného předmětu. Tematický plán obsahuje zejména název předmětu, jméno učitele, hodinovou dotaci, časový rozvrh výuky na pololetí či školní rok, pravidla hodnocení, požadované učebnice či jiné učební pomůcky apod. Pro konkrétní hodiny je sestaveno učivo vycházející z nadřazených učebních dokumentů (např. ze školního vzdělávacího programu).[1]
Dovoluji si podotknout, že podle mého názoru jsou tematické plány, pokud je vypracovaný Školní vzdělávací program, už naprosto zbytečné, a osvícení ředitelé už je ani nevyžadují. Pokud má učitel stanovené cíle a zná počet hodin, snad si už proboha učivo přizpůsobí i bez toho, že by to musel celé ještě jednou opisovat.

Kolega Karen narazil na celou řadu rozporů, na které jsme my v praxi dávno zvyklí a prostě to nějak přejdeme a přizpůsobíme. Klasický byl rozpor mezi RVP a tematickými plány - ministerstvo něco stanovilo a škola si to stejně dělala po svém, tradičně, od lidu popelnicových polí s tím, že s trochou štěstí se k těm moderním dějinám ani nedostaneme. Protože ne každý dějepisář je zaměřený na moderní dějiny a mnoho z nich ví, že je to tak trochu "vošajstlich", protože se z pole "historie" dostává na pole "politika" a jsou mnozí učitelé dějepisu, kteří vědí, že co platí dnes, nemusí platit zítra... ostatně, to samé se táhne celým pojetím dějepisu, kdy snaha o kritické myšlení dětí - aby samy vyhodnocovaly - je určitým způsobem, jak se vyhnout tomu, aby to vykládal učitel a ručil za to.

Přiznávám, že způsob, kterým k tomu kolega Karen přistupoval, sklidil můj obdiv - takováto příprava hodin odpovídala učiteli s platem jako v Německu a ne v Čechách. Vůbec si nedovedu představit takovouto přípravu, včetně vytváření vlastních pracovních listů dlouhodobě, s tím, že měl ještě úvazek na vysoké škole - nejlepší cesta k vyhoření.

A teď, co mě na tom poněkud zarazilo, byla:

1) jeho obsedantní snaha neustále něco konzultovat s kolegy - co se rozkecá, vede k problémům. Je to asi překvapivé, ale je to tak. Je nejlepší, když vedení je učitelem co nejméně zatěžováno.

2) Fakt, že s ním kolegové řešili, co a jak probírá. Možná se to někde děje, ale já jsem to snad ani za třicet let nezažila. Konzultace mezi kolegy, kteří učí stejný předmět, jistě, sladění témat ke zkouškám či k maturitě, jistě... ale aby se někdo divil, že beru v prváku něco, co patří do čtvrťáku... no, ostatně v jazycích to ani nejde. Začít podmiňovacím způsobem a končit časováním v přítomném čase, to by se asi nesetkalo s úspěchem. Nebo rozebírat text s maturitní úrovní v osmé třídě, pokud neučíte extra talentované děti.

A ostatně si kacířsky myslím, že ani v tom dějepise se to nemá přehánět. Že dějiny mají svou posloupnost, i když neexistuje objektivní hodnocení dějin, a že jedna zkušenost lidstva navazuje na druhou. Že druhá světová válka vznikla a měla takový dopad v širším kontextu právě proto, že byla druhá...a před ní mnoho nesvětových. Že na lidu popelnicových polí nic špatného není.

Učím sice jazyky, ale ty jsou provázané s dějinami docela dost. Říká se tomu širší rámec nebo reálie. Dějiny Německa k tomu také patří. Od té doby, so se učí "moderně" mají studenti čím dál tím větší problém rozhodnout, jestli byl dřív Hitler nebo Goethe. Že byl i jakýsi Nietzsche, který nevolky ovlivnil i vznik nacionálního socialismu v Německu, to už bych chtěla opravdu moc.

3) Argumentování maturitou, když dnes, v době státních maturit, ale ostatně tomu tak bylo i dříve, si dějepis zvolí student dobrovolně do profilové části maturity a předpokládá se tedy, že o něj má zájem a není odkázán na diktování učebnice. Nikdo z dějepisu maturovat nemusí, což z textu kolegy Karena není úplně jasné.

4) Diktování z učebnice. To jsem také sice viděla, na některých školách nehodných toho názvu, ale na gymnáziu si to tedy představit neumím ani v dějepise, který neučím. Ale možná jsem idealistka, nevím. Co však bezpečně vím, že by diktující učitel musel mít neotřesitelnou autoritou a černý pás v karate, aby mu děti při tak nudné hodině nerozebraly třídu. Ono totiž není jenom "diktování" nebo jenom "moderní výuka", je spousta prostoru mezi tím.

Abych to celé shrnula a přizpůsobila vlastním zkušenostem.

Naprosto šokující věta, ze které moje mnohé kolegy osype - mnohé ne - a kterou by neměl číst můj zaměstnavatel: "Nikdy jsem žádné RVP nečetla a ani číst nehodlám." ŠVP jsem jednou četla, na škole, na kterou jsem právě nastoupila, a tematické plány - to už byla docela komická zkušenost, protože zástupkyně ředitelky - ta sama byla pro školu jaksi daleko méně podstatná - důsledně trvala na tom, že nesmí být podle učebnic, takže jsem přehazovala gramatiku, aby nebyla podle kapitol, ale učit jsem jí podle kapitol musela, protože jinak by to na sebe nenavazovalo. Nezmiňuji psaní tematických plánů z doby před RVP, kdy se opravdu víceméně opisovaly kapitoly učebnice - to ještě nebyly v módě kompetence - a kdy jsem si nudné opisování zpestřovala vsuvkami typu "Plánované zpoždění", " Dohánění neplánovaných výpadků" či "Opětné opakování". O záměně - učím už opravdu dlouho - The Prokop Family za The Addams Family - nemluvě. Nikdo si toho nikdy nevšiml - asi to nikdo nečetl.

Abych nevypadala jako příliš velký suverén - každý učitel musí mít plán a vědět, co má stihnout, jaké kompetence u žáků vytvořit a rozvinout, řečeno dnešním slovníkem. Řečeno postaru - kolik lekcí má za rok probrat. Musí vědět, co mají studenti zvládnout k maturitě, zejména v předmětech, kde se maturovat "musí" - čeština, angličtina, matematika. V ostatních předmětech je větší volnost, ale pořád většina z nás chce něco naučit. Protože to je důvod, proč tu práci děláme.

V jazycích máme zaplaťpámbu společný Evropský referenční rámec s jasně stanovenými požadavky na jednotlivé úrovně - od A( začátečníků) až po C (pokročilí), s řadou mezistupňů - A1, A2, atakdále. Ověřuje to nejen maturita, ale především mezinárodní zkoušky v daném jazyce, které se na požadované úrovni dělají, v angličitně od KET - nejjednodušší, většinou pro děti na nižším stupni gymnázia, až po CPE - Certificate of Proficiency in English, na úrovni C2. Ta se ale na školách už nedělá, jen ve specializovaných jazykových centrech. Víme tedy, co přesně se od našich studentů bude vyžadovat - k maturitě úroveń B1 - a tomu přizpůsobujeme výběr učebnic. Protože na rozdíl od mnohých jiných jsem toho názoru, že když jazykové učebnice připravují mezinárodní týmy odborníků přesně na míru jednotlivým úrovním, je zbytečné, abych na tom cokoli bastlila s tím, že já to vymyslím lépe. Nevymyslím a ani za to nejsem placená. Když si vyberu nakladatelství a učebnici, předpokládá se, že navštívím metodická školení, které každé nakladatelství poskytuje bezplatně, proškolím se a budu vyučovat podle učebnice. Všechny učebnice jazyků hodné svého jména mají dnes pracovní sešity, CD s poslechy, mnohé mají i vlastní krátké filmy na DVD a dokonce i materiály pro interaktivní tabule. Samozřejmě vím, že na internetu je spousta dalších materiálů, které si můžu vytisknout, připravit, najít zajímavé texty a podněty pro hodiny konverzace - ale základní výuka jazyka je řemeslo jako každé jiné. Musí se zvládnout sám jazyk, k tomu didaktika a metodika, přizpůsobit danému "publiku" a počtu hodin, a jedeme.

My, učitelé jazyků, to tedy máme jednodušší, aspoň já to takhle vidím. Co se ostatních předmětů, třeba dejepisu týče - podrobnosti neznám a snad ani nechci znát. Ostatně soudím, že návrat k nějaké formě jednotných osnov by byl rozumný, ne absolutní, ale takový, aby se student, který přestupuje z jedné školy do jiné, neocitl v Jiříkově vidění. To by snad stačilo. Museli by se na nich ale podílet kantoři, ne úředníci NIDV a jeich "vybraný kolektiv". Zvláště s ohledem na to, že, jak napsal ve svém článku kolega Karen, vůbec netušíme, kdo na nových RVP bude "bastlit".

6 komentářů:

Filmový znalec řekl(a)...

Věta "Klasický byl rozpor mezi RVP a tematickými plány - ministerstvo něco stanovilo a škola si to stejně dělala po svém" je pitomost a ukazuje, že autorka nejspíše doposud nepochopila smysl ŠVP. Ministerstvo nic nestanovilo, tematické plány odpovídají ŠVP, který je vytvořen podle RVP - jaký je tady rozpor? Ale věta "Nikdy jsem žádné RVP nečetla a ani číst nehodlám" vše vysvětlila. Jana Kunštekové nehodlá číst RVP a ještě svoji ignoranci vystavuje na odiv. Já bych podobnou "učitelku" vypráskal ze školy na tři doby. Je to něco, jako kdyby učitel autoškoly řekl: já novou vyhlášku nečetl a ani nehodlám. Ok, tak vypadni z auta, ty machírku, řekl by mu poctivý zaměstnavatel. Mínění "návrat k nějaké formě jednotných osnov by byl rozumný" pak jen podtrhuje zpátečníctví pisatelky, jejíž pedagogická nekompetentnost je jíž dostatečně známá. Ty bláho, mizerní učitelé tu budou takto lobovat za návrat k jednotné výchově. Co přijde příště: přání k návratu k rákosce? BTW: "obsedantní snaha neustále něco konzultovat s kolegy" - projevila se p. Kunšteková, "ozdoba" sborovny a takto vzorově týmová pracovnice, hahahaha..

Eva Adamová řekl(a)...

No tak, já jsem před jedenácti lety to slavné RVP četla celé a mám obavy, že kromě ředitele jsem byla jediná, kdo tak učinil. A upřímně musím říct, že jsem se docela pobavila. Je to totiž naprostý galimatyáš, kde některé učivo společně s výstupy jsou rozpitvány dopodrobna, přitom se jedná o učivo na dvě či tři vyučovací hodiny, a jiné učivo, které probíráme třeba i několik měsíců je shrknuto do jedné věty. a do jednoho výstupu. Vše je pak doplněno neskutečnou omáčkou a kecy o průřezových tématech a kompetencích. Když jsem pak tvořila ŠVP do fyziky a do jednoho ročníku matematiky, měla jsem k ruce staré zelené osnovy a věru jsem dobře udělala, protože kolegové, kteří tak neučinili, se v tom někteří docela slušně vymáchali. Dokonce nám po deseti letech existence našeho lavného ŠVP, který schválila i inspekce, nechtěli na krajském projektovém oddělení uznat výstupy z jednoho projektu, dokud nedáme do pořádku to, co zesmolili angličtináři a co skutečně nemělo ani hlavu, natožpak, aby to mělo patu.

Takže suma sumárun se musím kolegyně Kunštekové, která rozhodně nemusí být mizernou učitelkou, protože o tom naštěstí nerozhodují filmoví znalci, ale to, co se děje v konkrétních hodinách na place, zastat. Návrat od RVP k něčemu, co mělo alespoň trochu hlavu a patu, s tím, že by každému učiteli byla poskytnuta určitá volnost, by určitě nebylo od věci.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici by patrně lehce znervózněli, až kdyby vyšlo najevo, že učitel nečte ani své vlastní tématické plány. Pytlici ervépé také nijak zvlášť podrobně nestudovali, protože z tvorby ešvépé se záhy vyvázali. To když nazřeli, jak je celá ta revoluční reforma vzdělávání pochopena a uchopena. A tak jen opakovaně uvádějí, že celý svůj profesní život učí to, co považují za potřebné, způsobem, který považují za vhodný. V souladu se všemi jim známými vzdělávacími dokumenty, rozklíčovanými kompetence a revidovanou blůmovou taxonomií vzdělávacích cílů.
Nedávno byli dotazováni, proč neučí ten Word. Museli ti pytlici připodotknout, že neučí ani Excel, a ani PowerPoint, neboť jim to žádný vzdělávací program nenařizuje. Nevidí tedy mnoho důvodů, proč ba tak měli činit.

poste.restante řekl(a)...

Při vší úctě k filmovým znalcům, četli oni alespoň nějaký ten RVP?
Možná by pak chápali rozdíl mezi RVP a vyhláškou "pro učitele autoškol".

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

některé učivo společně s výstupy jsou rozpitvány dopodrobna

Zelené osnovy rozpitvávaly učivo daleko podrobněji a nesmyslněji. Alespoň v dějepisu.

Martin Kunštek řekl(a)...

Mám velké štěstí, zdá se, že můj zaměstnavatel potřebuje učitelku jazyků a ne čtenářku RVP...8 let jsem zkoušela maturity, 12 let státnice, na oboje zkoušky jsem připravovala. Filmový znalec by se měl na některé filmy znovu podívat... Třeba Zakázané myšlenky neb Blbec k večeři.

Okomentovat