20.6.18

Michal Komárek: Proč nebere rezort školství své plány vážně?

Trvalá nejistota. To je jedna z mála věcí, kterou ministři školství do českých škol přinášejí spolehlivě a bez ohledu na stranickou příslušnost.

A nejde jen o to, že ministři se rychle střídají a každý nový rázně smete ještě nehotové projekty svého předchůdce. A připraví své vlastní, které nedokončí. Věc je pestřejší, dramatičtější – ministři ještě v průběhu svého funkčního období vydávají matoucí prohlášení, která sami neberou vážně. Nebo své projekty předkládají v naprosto nehotových, dobrodružných, utopických podobách.




Z článku na webu Českého rozhlasu vybíráme:

Je to typické: Máme velký problém – kritický nedostatek učitelů. Ministerstvo nemá žádný realistický plán, jak problém řešit. Tak prohlásí, že počet učitelů se zvýší o 10 procent. Vzbudí nevoli a posměch mezi učiteli i teoretiky a laiky. Aby kritiku rozptýlilo, sdělí, že svůj vlastní plán nebere vážně. Kruh se uzavírá.

A je to typické ještě v další, podstatnější věci: Ten žádoucí, plánovaný nárůst počtu učitelů je modelovým příkladem toho, co dobrého by mohla přinést reforma financování škol. Školy by nově mohly dostat peníze například na to, aby se více dělily hodiny a učilo se tak alespoň částečně v méně zaplněných třídách. Jenže učitelé nejsou, takže se hodiny dělit nebudou. A smysl reformy zčásti mizí.





Žádné komentáře:

Okomentovat