8.6.18

Jaroslav Veis: Študáci, kantoři a Cermat: Na trpělivost už není čas. O řešení si říkají nejen maturity

Brzy poté, co byla ve druhé půli 19. století zavedena v českých zemích standardizovaná závěrečná zkouška zvaná maturita, jejímž smyslem bylo nejen potvrdit ukončení středoškolského vzdělání, ale také poskytnout vstupní glejt ke studiu na univerzitě či jiné vysoké škole, začalo se jí trochu nadneseně říkat zkouška dospělosti. Na sklonku druhé dekády století jedenadvacátého už se to neříká. Zato bychom mohli současné státní maturitě bez velké nadsázky říkat zkouška trpělivosti. Což je jen velmi nepatrná narážka na sporné řešení jedné úlohy z didaktického testu z češtiny, oné příslovečné kapky, kterou přetekl džbán trpělivosti s Jiřím Zíkou, ředitelem společnosti Cermat.

Z článku v Lidových novinách vybíráme:

Právě nefungování této společnosti, která státní maturity v roce 2011 porodila a od té doby s láskou téměř opičí i hýčká, je příčinou, proč se v posledních letech vždy v půli května stává něco tak tradičního a obyčejného, jako je maturita, předmětem sporů a zpochybňování. Jde jenom o ni a její nepodařenost, nebo si skrze ni vyřizujeme účty s celým školským a vzdělávacím systémem, jeho zmítáním se ode zdi ke zdi, neschopností reagovat na skutečné potřeby svých svěřenců – žáků a studentů – a zároveň až gumovou schopností přizpůsobovat se právě vládnoucí ideologii či převládající tendenci? Anebo je to dokonce jen drobounká cihlička tématu přesahujícího Česko, totiž současného sporu mezi technokratickým a liberálním pojetím vzdělání, který je globální? Ten rozhodně není jen záležitostí akademickou, nýbrž především politickou.(...)

Lze se rovněž obávat, že technokratický přístup ke vzdělání obecně a ověřování znalostí zvláště souvisí jedním z novodobých mýtů, podle něhož smyslem vzdělání je zvýšit si co nejvíc šance k uplatnění na pracovním trhu. Je to však jen jeden z jeho dílčích cílů. Smyslem vzdělání je naučit se tvořivě myslet, vnímat svět ve všech kontextech a v éře téměř absolutního přístupu k informačním zdrojům také naučit se vyhledávat ty relevantní a orientovat se v nich. To všechno se špatně měří pravítkem, voltmetrem, natož výběrem správné varianty z možností A až D. Stejně jako další „soft skills“, měkké dovednosti, jako jsou kromě zmiňovaných věcí třeba týmová práce, umění vyjednávat, vnímání etických norem. K uplatnění na pracovním trhu jsou paradoxně pro valnou většinu lidí důležité právě ony.

Žádné komentáře:

Okomentovat