22.5.18

Vendula Radová: Učitelem v indické škole

V jedné třídě se tísní šedesát až sedmdesát dětí. Známky nedostávají a domácí úkoly mají jen občas. Školní uniforma pomáhá podle Jakuba Hoňka smazat sociální rozdíly, podobnou funkci mají školou organizované výlety.

Jaké to je učit na indické základní škole děti z nejchudších rodin, popisuje mladý učitel z Moravy Jakub Honěk. Roční dobrovolnickou práci získal díky projektu Adopce nablízko. Na zkušenou se vydal záhy po ukončení studia učitelství matematiky a němčiny na Ostravské univerzitě.

Z rozhovoru v Lidových novinách vybíráme:

LN Překvapili vás v něčem indičtí žáci? Bylo náročné je učit?

Hodně se zde memoruje nazpaměť, často bez porozumění. Děti dostanou při písemných testech naprosto stejné otázky, jaké mají v učebnicích, takže se odpovědi drtí, šrotují a píšou na papír pořád dokola, až si je nakonec zapamatují, i když třeba půlce slovíček nerozumí.

Děti jsou hodně živé a energické a na vesnických školách není výjimkou rákoska. Panuje tu velký respekt k autoritě, učitelé se oslovují sire, madam nebo miss. Najdete tu žáky nesmírně chytré, ale i ty, kteří nezvládají základy předchozího ročníku. Vyučování pro mě bylo leckdy náročné, ale ty zkušenosti za to stály, nikde jinde bych je nezískal.(...)

LN Pokud to tedy správně chápu, škola, na které jste působil, byla na poměrně dobré úrovni. Můžete nám ještě blíže popsat materiální podmínky, sociální zázemí a stravu tamějších žáků?

Škola, na které jsem působil, na dobré úrovni nebyla. Ačkoliv se jednalo o soukromou salesiánskou školu, byla trošku zanedbaná a byla primárně určená pro chudé děti z okolních oblastí. Většina pocházela z opravdu chudých rodin, dalo by se říct z těch ekonomicky nejslabších v dané oblasti. Jako domov jim slouží bambusový domeček s hliněnou podlahou, ve kterém elektronické spotřebiče – možná u některých s výjimkou televize – nenajdete. Rodiče chodí často na práci do čajových zahrad anebo pracují na poli. Skvělou roli v těchto jinak dost bídných podmínkách sehrává školní uniforma, která maže sociální rozdíly. Když ale děti potkáte po škole, mají některé z nich roztrhané či špinavé oblečení a místo domácího studia budou s kamarády běhat bosky po polích a zaprášených cestách, dovádět a hrát si. Co se týče stravy, děti jí zpravidla třikrát denně rýži s nějakou jednoduchou hráškovou či jinou zeleninovou polévkou, často s pár kousky bramboru, je to velmi skromné jídlo. Maso mají na jídelníčku tak jednou týdně.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Hodně se zde memoruje nazpaměť, často bez porozumění.

Pytlici kupříkladu mikdy neporozuměli významu slova 'ochota'. Zapamatovali si ale na celý život, že když to slovo padne, musejí se urychleně zdekovat.
V tomto smyslu jim přijde 'memorování nazpaměť' jako hodně 'účelná efektivita'.

Okomentovat