19.5.18

Jiří Plocek: Nejen o sprostých slovech ve školství

Malá polemika s textem Radima Šípa Inkluze a mizerně placení soumaři z Kulturních novin 19/2018.

Radim Šíp bilancuje ve svém článku vývoj školské reformy, kterou známe pod zjednodušením označením inkluze. Konstatuje, že z inkluze se stalo sprosté slovo a uvádí důvody proč – nesplněné sliby finančního zajištění, zbrklost zavádění, nepřipravenost učitelů k přijetí filosofie nového vzdělávacího pojetí, jež v důsledku znamená posunutí hranice mezi „normálností“ a „nenormálností“ či téměř její likvidaci ve vzdělávání různě psychicky vybavených dětí.

Z článku v Kulturních novinách vybíráme:

Autor těchto řádků má obavy, že když se nepodaří prosadit hluboké strukturální změny ve školství, tak je ohrožena i sama demokracie ve své podstatě a doplatíme na to – nastoupí populisté, využívající „strach z odlišného“ a vrátíme se zpět k totalitě. Proto je potřeba „změnit myšlení“ lidí (tento obrat jsem užil záměrně, i když v textu explicitně užit není – ale jako by tam byl, a známe jej už desítky let…). Obávám se, že k takovému vývoji spíše povede tento silový ideologický postup, který je ve svém nejhlubším základě v podstatě také totalitní a normalizační.

Škola totiž – a to ani ta dnešní, ani ta socialistická – neplní pouze zadání vycházející z něčí touhy ovládat a formovat lidi a učit je pouze nějaké nařízené poznatky. I ta učitelka ve třetí třídě neučí děti pouze násobilku, ale vede je k tomu, aby spolu fungovaly v kolektivu, aby vnímaly hodnoty, na nichž lze postavit spolupráci, koexistenci a další životní perspektivu. Redukovat roli učitele a školy takovýmto způsobem mi připadá až neetické – a především neperspektivní. Ti lidé, kteří dávají do své práce své srdce, nebudou nadšeně naslouchat takové povýšené a zjednodušené dikci. Proč by také měli?

Toto píšu u vědomí, že autora znám a vím, o něm, že jej tyto otázky niterně a upřímně tíží a že není žádným profesním konjukturalistou. Právě proto by se mohl pokusit na věc podívat ještě z jiné strany. Národ, sdílené hodnoty ani násobilka, která je užitečná pro všechny, nejsou sprostá slova.



1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Uvědomují si vzdělávací myslitelé, že podstatou a spojovníkem všech vzdělávacích problémů je povinnost? Jakákoli povinnost. A povinnost docházet denně do školy pak především? Zrušte povinnou školní docházku a osvoboďte už konečně ty děti. A nakonec i jejich učitele.

Okomentovat