Stanovisko Asociace speciálních pedagogů ČR k návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných

Z průvodního dopisu Martina Odehnala, předsedy Asociace speciálních pedagogů ČR, vybíráme: "Jednání o novele vyhlášky jsem se sice jako předseda Asociace speciálních pedagogů zúčastnil, byl bych ale opravdu velmi nerad, aby byla moje účast nedejbože interpretována jako výraz souhlasu s předloženou novelou. Jak jsem se byl zmínil při onom posledním sezení, diskutovat nad ústně chrlenými komentáři k dílčím změnám z úst zaměstnanců MŠMT (aniž bychom měli možnost se s textem dopředu seznámit), jsem nepovažoval a nepovažuji za nějaké "projednávání". To, že jsem z uvedeného důvodu nemohl na slovní vodopád legislativců reagovat, je ovšem jen jedním, navíc vcelku nepodstatným důvodem našeho nesouhlasu."

Znění zásadních připomínek, zaslaných Unii zaměstnavatelských svazů ČR

ASP ČR nadále zastává stanovisko, že vyhlášku 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, nelze upravovat. Je nezbytné, aby byla vypracována vyhláška nová, zaměřená na skutečné vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a nikoliv pouze na prosté poradenství, které samo o sobě vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných nemůže z principu zajistit. 

Úpravy realizované v materiálu „Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných" nijak nemění stav upravované vyhlášky (jedná se věcně o zcela bezvýznamné úpravy).

Vyhláška i nadále nevytváří po odborné stránce podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Komentář Martina Odehnala, předsedy Asociace speciálních pedagogů ČR

Mám-li to shrnout lapidárně: Obsah původní vyhlášky je ve zjevném rozporu s jejím názvem. Schématické soupisy podpůrných opatření plus "aranžmá" jejich doporučování atd. atd. naprosto nemohou přispět k adekvátnímu vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami za situace, kdy jsou tyto děti vzdělávány v drtivé většině učiteli bez jakékoli speciálně pedagogické kvalifikace, nanejvýš s dopomocí asistentů (zpravidla bez jakékoli pedagogické kvalifikace), velmi často navíc v přeplněných třídách.

Kdo konkrétně tedy bude ona doporučení v praxi naplňovat? Dokonale bezradní učitelé, postupují i při nejvyšší možné míře dobré vůle a empatie metodou pokusu a omylu? Absolventi krátkodobých kurzů, díky nimž byl pasováni na učitele s tzv. rozšířenými kompetencemi pro oblast speciální pedagogiky (zpravidla vedených lektory, kteří děti se SVP nikdy neviděli, a pokud ano, pak je nikdy neučili, takže jenom omílají ideologická moudra o nezbytnosti inkluze a papouškují paragrafy právních předpisů)? Čtenáři legendárních katalogů prof. Michalíka, z nichž lidem ze speciálně pedagogické praxe vstávají vlasy hrůzou? Čili do jednoho lidé, kteří nemají ani tušení o efektivních didaktických postupech při vzdělávání žáků s širokým spektrem deficitů kognitivních, smyslových, tělesných, s vážnými poruchami pozornosti, s rozmanitými psychiatrickými diagnózami aj., o způsobech vedení práce asistenta, nedisponují žádnými speciálními učebnicemi, výukovými materiály a speciálními učebními pomůckami (ani znalostmi, jak je účelně využívat), a kteří se nad to všechno musí podřizovat imperativu něco naučit i "zbytek" třídy?

Jakákoli technická novela na výše uvedené podstatě problému pranic nezmění. Skutečně účelné legislativní změny musí vyjít z důkladné a hluboké reflexe aktuálního stavu, a budou muset začít komplexní revizí školského zákona. Budeme-li si předstírat, že je vlastně všechno "tak nějak" v pořádku, a "že si to za čas sedne", nemá žádný smysl dokola novelizovat takovéto prováděcí předpisy.