13.7.16

Vladislav Vilímec: Za této levicové vlády přichází móda opět státem všechno řídit, na všechno vydávat závazné předpisy, někdy především komplikované předpisy, ve kterých se už vlastně ani nikdo nevyzná


Projev při projednávání novely školského zákona v Poslanecké sněmovně v úterý 12. července 2016: "Nevím, jak byl ten zákon projednáván s odbornou veřejností. Nejsem součástí odborné veřejnosti. Ale ten zákon je šitý velmi horkou jehlou. A aspoň na tomto příkladu, protože jsem se snad desetkrát díval, jestli to písmeno g) objevím, a neobjevil jsem, tak je evidentní, že vykazuje legislativní chyby, které bych skutečně nečekal. Nechci se pouštět do detailního rozebírání modelů financování regionálního školství. Jednak nejsem praktický učitel, nejsem hlavně členem příslušného školského výboru a dejme tomu nemám až takové praktické zkušenosti z tohoto oboru."

Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, vystupuji zde trošku možná v jiné úloze, nikoli toho, kdo je aktivním učitelem, pokud nepočítám zhruba 10 let, kdy jsem externě učil na základní umělecké škole, ale kdo 26 let působí v komunální a regionální politice, tedy spíš z pohledu těch, kdo plní zřizovatelskou úlohu vůči regionálnímu školství, především tedy tomu veřejnému regionálnímu školství. Navážu na paní poslankyni Putnovou a myslím, že možná neškodí trochu exkurz do minulosti.

Za 26 let jsem zažil různé systémy, organizace školství základního, středního a samozřejmě i různé způsoby financování. Počínaje ještě v roce 1990 financování mezd učitelů ještě prostřednictvím okresních a krajských národních výborů, poté fungování školských úřadů, postupné získávání právní subjektivity nejprve u středních škol, později u základních škol. Pamatuji si i zvláštní stav, kdy pracovníci ve školství třeba základních škol byli zaměstnanci školských úřadů, ale školy, které neměly v té době právní subjektivitu, byly z pohledu zřizovatele jakési zálohované organizace v jejich rozpočtech.

Paní poslankyně Putnová zmínila rok 2000, kdy vznikly kraje. A se vznikem krajů zanikly školské úřady. Zřizovatelská působnost, ale i zodpovědnost, a to je třeba si uvědomit, za rozpis prostředků na takzvané přímé náklady ve školství významně přešla na kraje. Z počátku dokonce, to si pamatuji jako radní kraje, mohly do tohoto způsobu rozpisu prostředků kraje ve své samostatné působnosti ještě zasahovat. Dokonce se vážně uvažovalo, a to myslím, že by také nemělo býti zapomenuto, v té době, bylo to někdy v roce 2004, že prostředky na přímé náklady ve školství minimálně na úrovni středního krajského školství, byly převedeny do rozpočtového určení daňových výnosů krajů. Nebyl jsem tehdy poslancem, ale sledoval jsem to jako krajský radní. A vím, že tehdy ten převod, a je třeba to také zmínit, podporovalo a navrhovalo Ministerstvo financí, shodou okolností v době, kdy ministrem financí tehdejší vlády byl Bohuslav Sobotka. Nakonec to ve Sněmovně, pokud si dobře pamatuji, neprošlo snad rozdílem pouze dvou hlasů. Jinak v roce 2005 by přímé náklady ve školství spojené s financováním krajského školství byly převedeny do rozpočtového určení daní krajů. Tehdejší paní ministryně Buzková, pokud si dobře pamatuji, argumentovala proti převodu peněz do rozpočtového určení daní krajů tím, že kraje teprve nedávno vznikly a musí postupně přebírat nové kompetence a až se situace na krajích usadí, pak je možné uvažovat i o převodu peněz přímo do rozpočtového určení daní krajů. To jen cituji řekněme výroky paní tehdejší ministryně školství Petry Buzkové.

Jak víme, situace se ubírala však zcela jiným směrem. Z rozpisu prostředků na přímé náklady byly kraje samostatné působnosti vyjmuty, byť tyto prostředky, a to je jakási anomálie, když mluvím jako poměrně jaksi znalý rozpočtových pravidel územních rozpočtů, byť tyto prostředky jsou součástí rozpočtů kraje, tak jejich rozpis je dáván zastupitelům pouze na vědomí, nikoliv schvalován jaksi krajským zastupitelstvem.

Nechci už to dále rozebírat. Ale samozřejmě reaguji na připomínku paní poslankyně Putnové, kde samozřejmě v okamžiku, kdy ta kompetence přešla na kraje, začaly evidentně vznikat určité rozdíly, které jsou možná neodůvodněné, špatné, nechci to úplně komentovat. A na financování regionálního školství skutečně můžeme nahlížet z různého pohledu.

Za této vlády musím říci levicové vlády přichází móda opět státem všechno řídit, na všechno vydávat závazné předpisy, někdy především komplikované předpisy, ve kterých se už vlastně ani nikdo nevyzná. Nechci mluvit o dalších oblastech, zůstanu jen u školství. Pan poslanec Kořenek zde mluvil o nějakých výstupech dnešní konference nebo kulatého stolu. Tam jsem nebyl přítomen. Mluvil o tom, že Svaz měst a obcí to přivítal jako obrovský krok. Tak já jsem poslouchal vyjádření zástupkyně, která na tom kulatém stolu byla, měla docela výhrady, byť to jaksi nezamítala úplně. Nevím, jak je to tedy se zástupci krajů. Abych navázal i na pana předsedu Fialu, ano, když se podíváte třeba i do důvodové zprávy, nebo zhodnocení dopadů regulace k tomuto sněmovnímu tisku, tak například graf konkrétní výše krajských normativů mzdových prostředků, to mě upoutalo, pro obor vzdělání ve strojírenství v letech 2014 - 2015 vykazuje samozřejmě obrovské mezikrajské rozdíly. Upoutalo mě to z toho důvodu, že pocházím z Plzeňského kraje, a v Plzeňském kraji, kde je tedy velká tradice strojírenství a také stále velká poptávka po odbornících z tohoto oboru, je ten krajský normativ znatelně vyšší. Nechci diskutovat, jestli je to správně, nebo špatně. Asi není úplně ideální, když ty rozdíly jsou tak vysoké, jako to ukazuje ten graf.

Tento návrh, který předložilo Ministerstvo školství nebo vláda, je veden představou, že Ministerstvo školství by mělo určovat platové podmínky v rámci mnoha různých normativů, které bude vydávat. Je to podle mě výrazný nástup, nechci rozebírat nakolik jaksi ta centrální představa je správná, ale je to takový výrazný nástup podivné centralizace a bohužel, jak jsem to pročítal, i vyšší byrokracie. Když se v důvodové zprávě mluví o tom, a paní ministryně to také zde zmínila, že systém financování by měl být předvídavý, měl by být transparentní. Nerad používám toto slovo. Tak já ho v tomto návrhu fakt jaksi nevidím.

Na návrhu kromě základních ideových východisek, o kterých jsem se také zmínil, mi vadí i skutečnost, a myslím to teď vážně, že není legislativně přehledně zpracován. O tom mluvil i pan Karamazov. V neděli jsem si dal práci si to přečíst. Skutečně jsem se nedíval ani na finále Wimbledonu. (Se smíchem). A zjistil jsem, že v tom návrhu je jaksi celá řada i legislativních chyb, což mě udivuje zvláště, když se jedná o návrh vládní.

Abych nemluvil obecně, velmi mě zaujalo, že důvodová zpráva je - samozřejmě paní ministryně zde mluví o potřebě legislativního zakotvení takzvané rezervy, která by vyrovnávala ony vznikající rozdíly mezikrajské a podobně. Zákon předpokládá také v tom znění, že ministerstvo zveřejňuje ve Věstníku kritéria pro rozpis rezervy. Bohužel z textu však není jasné, k jakému odstavci se váže ten paragraf, kde se o tom píše. Odstavec g) k jakému paragrafu? Pravděpodobně k § 161. Ale odstavec g) tam úplně chybí. Alespoň soudím dle znalosti abecedy, jak jsem studoval základní školu, že po písmenu f) následuje písmeno g) v § 161. Ale tam je to jaksi jinak. Po písmenu f) následuje písmeno h). Myslím si, že je to jaksi nějaká tisková chyba, nebo šlendrián úředníků, kteří to připravovali. Podle mě jsou to ale vážné legislativní chyby.

Nevím, jak byl ten zákon projednáván s odbornou veřejností. Nejsem součástí odborné veřejnosti. Ale ten zákon je šitý velmi horkou jehlou. A aspoň na tomto příkladu, protože jsem se snad desetkrát díval, jestli to písmeno g) objevím, a neobjevil jsem, tak je evidentní, že vykazuje legislativní chyby, které bych skutečně nečekal. Nechci se pouštět do detailního rozebírání modelů financování regionálního školství. Jednak nejsem praktický učitel, nejsem hlavně členem příslušného školského výboru a dejme tomu nemám až takové praktické zkušenosti z tohoto oboru.

Přesto si myslím, že i ten, kdo nemá praktické zkušenosti, tak by se k takovému důležitému zákonu měl vyjádřit. Považuji tento návrh zákona jako jednak centralistický s velkým nárůstem byrokracie, a to i pro samotné školy.

Nechci zde mluvit již o krajích, ale byla to sociální demokracie, která urychlovala vznik krajů v roce 2000, dokonce ještě před tím než vůbec bylo debatováno o tom, jak mají být kraje financovány. A urychlovala vlastně zrušení školských úřadů a víceméně nastartovala vznik rozdílů, kterým se teď diví po nějakých 12 letech, co kraje tu kompetenci převzaly. V každém případě systém, který zde předkládá vláda nebo paní ministryně, určitě převádí výraznou část pravomocí a kompetencí v regionálním školství z krajů zpět na stát. To tak je. A kraje budou de facto pouze ovlivňovat financování tzv. nepřímých nákladů podobně jako je tomu u obcí. Bohužel ale je to systém, který navrhuje paní ministryně, který je ještě méně předvídavý pro jednotlivé školy než ten stávající. Všechno podstatné bude hodně spojeno s libovůlí Ministerstva školství, budou se vyplňovat zase nové dotazníky a o předvídavosti já mám vážné pochybnosti.

Když jsem začal polistopadovou historií financování školství, a myslím, že to bylo dobré si tou historií projít, tak musím konstatovat, že se v mnoha směrech takovými zákony jako je tento začínáme zase vracet hodně dávno, dokonce bych řekl téměř před listopad 1989 nebo alespoň na samotný počátek 90. let. Děkuji za pozornost.

Žádné komentáře:

Okomentovat