tag:blogger.com,1999:blog-9043871272554960992.post3988095373819957986..comments2024-03-29T13:50:32.824+01:00Comments on Pedagogicke.info: Lukáš Masopust: Co může nabídnout průmyslová škola nadaným a inteligentním žákům?Janek Wagnerhttp://www.blogger.com/profile/06137806439637479552noreply@blogger.comBlogger3125tag:blogger.com,1999:blog-9043871272554960992.post-68377899647619927242020-06-03T10:16:04.513+02:002020-06-03T10:16:04.513+02:00I když škola objeví a podpoří, tak hlavní slovo má...I když škola objeví a podpoří, tak hlavní slovo má vždy rodič. <br />A každý rok, v každé třídě, máme na průmyslovce nadšené zedníky a kuchaře, které rodiče donutili jít dělat něco úplně jiného, než co je baví. <br />Na gymnáziu to bylo snad ještě horší - řada žáků měla vyhraněné zájmy, dosahovala výrazných úspěchů ve vybrané oblasti a za zády měli hysterickou matinku, která vykřikovala, že dítě se přece "má čas ještě najít a v devatenácti nemůže rozumět tomu, co chce".<br />Nemá smysl přenášet odpovědnost za volbu oboru na školu, pokud škola nemůže rozhodovat. A i když to bude kacířská myšlenka, tak systém postupných testů, které by vyselektovaly žáky s manuální zručností a představivostí od nadějných vědců by zřejmě nebyly k zahození. Nemohlo by ovšem jít o jeden test za studium, ale o - dejme tomu - hodnocení každý rok.<br />A pak by se dalo říct rodičům například: "vaše dítě je úžasný výtvarník s velkým nadáním a VY jste ten, kdo mu zkazil budoucnost nástupem na IT průmyslovku."<br />Je ovšem otázkou, jestli bychom na to měli odvahu.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-9043871272554960992.post-59478571494834649102020-06-02T12:48:51.342+02:002020-06-02T12:48:51.342+02:00například účetní přijde na to, že by ji bavilo být...<i>například účetní přijde na to, že by ji bavilo být kadeřnicí</i><br /><br />Obdobně to mají i pytlici.<br />Až někdy po padesátém roku svého života si uvědomili, že se měli vyučit pořádnému řemeslu, aby po nich také něco hodnotného zůstalo.<br />V každém případě tu škola není od toho, aby z někoho něco vydolovávala. To si má každý v sobě objevovat sám. Říká se tomu sebe vědomí a sebe hodnocení. Hodně se po tom volá mezi experty. Škola má vytvářet mimo jiné i podmínky proto, aby si každý se svým nadšením a nadáním hospodařil, jak uzná za vhodné.Nicka Pytlikhttps://www.blogger.com/profile/14309630223175640571noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-9043871272554960992.post-27158288302802984172020-06-02T10:41:58.430+02:002020-06-02T10:41:58.430+02:00"Vidím to kolem sebe, například i u mladých l..."Vidím to kolem sebe, například i u mladých lidí, kteří krátce po vstupu do “onoho” pracovního procesu (“onoho” proto, že nepodnikají, ale jen se nechají zaměstnat) zjistí, že chtějí dělat něco docela jiného. A tak například účetní přijde na to, že by ji bavilo být kadeřnicí apod. Co to vypovídá o našem vzdělávacím systému? Přinejmenším jde o plýtvání entusiasmem mladých lidí, kterým nedáme dostatečné možnosti se v něčem realizovat a zjistit tak, co je skutečně baví."<br /><br />Entuziasmem svých dětí nezřídka plýtvají rodiče. Dětí, kterým výchovný porace doporučuje učební obory, a přesto jdou na obor maturitní, který nezvládají, přibývá. A dětí, které by chtěly dělat něco jiného, ale rodiče si v nich realizují svoje neuskutečněné sny, také není málo. No a neustálým vysedáváním u sociálních sítí v případě děvčat a u her v případě chlapců příbývá takových těch "na řemeslo se nehodí, tak aby alespoň tu maturitu měl." A když vezmu konkrétně ty účetní a další podobné maturitní obory, kam míří i velmi slabí čverkaři, tak tam to není o tom, že ho to nebaví dělat, ale o tom, že to není schopen dělat.Eva Adamováhttps://www.blogger.com/profile/06202493231520583423noreply@blogger.com