12.9.20

Jana Lohrová: COVID v Česku: co dělat?

Když mi v únoru a březnu chodila zpráva za zprávou s prosbami o radu ohledně toho či onoho s COVIDem, bylo toho sice strašně moc, ale připadala jsem si, že jako nejbližší epidemiolog pro spoustu lidí můžu být aspoň marginálně užitečná.




Celý komentář:

Když mi v únoru a březnu chodila zpráva za zprávou s prosbami o radu ohledně toho či onoho s COVIDem, bylo toho sice strašně moc, ale připadala jsem si, že jako nejbližší epidemiolog pro spoustu lidí můžu být aspoň marginálně užitečná.

Teď je jednak moje duševní zdraví skoro na nule, a jednak už mi není jasné, co dělat a jak pomoci.
Jako pokus o konstruktivní příspěvek je tady pro můj FB cloud nějaká zjednodušená sumarizace současné situace a poznatků, a taky praktické rady, co dělat.

Jaká je situace a proč je to důležité:

  • V Česku je tohle začátek tragédie. Je vám asi všem jasné že ta čísla už se nedají nijak zpochybnit. Tl,dr: protože se nedá očekávat jakákoliv funkční strategie od vlády, bude hůř, virus bude prostupovat do starších i zranitelnějších populací, a kromě počtu případů poleze nahoru i počet úmrtí. COVID už není jenom něco o čem slyšíme jako abstraktní hrozbě, nějak se dotkne nás všech osobně.
  • I když jste třeba mladí a zdraví, COVID nechcete. Krom rizika vážného průběhu i smrti existují už dokumentované případy dlouhodobějších následků a tzv "long COVID", což může kvalitu života pravděpodobně ovlivnit na velmi dlouho. Racionální přístup je se snažit viru vyhnout.

A teď to důležité: vláda a její přístup vás neochrání. Můžeme spekulovat proč a jak k tomuhle došlo, ale epidemiologický dopad je jediný a jasný: v Česku se epidemie vymkla kontrole a žádnou politickou akcí se v dohledné době pod kontrolu nevrátí. Takže ano, situace se stává pro nás všechny nebezpečnou a dá se očekávat, že tak několik měsíců zůstane. Zima bude dlouhá - a začala v srpnu.

Co teď tedy můžete dělat?

Zůstaňte doma.

Můžeme spekulovat, jestli přijde další lockdown, ale tohle můžete začít dělat teď hned.
  • Práce: pokud můžete, jděte na home office, teď. Pokud tu možnost váš zaměstnavatel nenabízí a vy máte možnost na něj apelovat, udělejte to. Zachrání to životy a zaměstnavateli to zachová zdravé pracovníky. Pokud pracujete někde kde fyzicky musíte být, noste respirátor, a pokuste se opět vyjednat se zaměstnavatelem podmínky, které vás i ostatní udrží zdravé (dá se pracovat s dostatečnými odstupy a s bariérami? Můžete pracovat na směny aby se skupina A a B nepotkávala? Může vám zajistit každých pár dní testování?)
  • Sociální život: místa, která potřebujeme vynechat ze svého seznamu na příštích několik měsíců: restaurace, bary, hospody, kavárny, kina, divadla, tělocvičny, přednášky, besedy, oslavy, svatby… Je to nepříjemné, ale je to tak. Metrika kterou se řídit je následující – potřebuju tohle k životu, ergo je to jídlo, práce, nebo lékařská péče? A budou tam lidi, které neznám? Jestli jste na první otázku odpověděli záporně, a na druhou kladně, nechoďte tam. Je to riziko které nepotřebujete a nemůžete dostatečně minimalizovat.
  • Rodina a přátelé: ok, ale s jinými lidmi se občas vidět potřebuju a chci. S nějakými nezbytnými kontakty, například rodiči a prarodiči, můžete vytvořit “bublinu” nebo rozšířenou domácnost. Pokud oni ví, že se nenakazí od vás, a vy víte, že se nanakazíte od nich, jsou všichni mnohem lépe chráněni a zároveň můžete udržovat lidský kontakt který všichni potřebujeme. Samozřejmě, pokud to je potřeba, můžete nasadit respirátory. Není to známka strachu nebo zhnusení, ale naopak projev péče a lásky.
  • Pokud se chcete vidět s kamarádem, promluvte si otevřeně o riziku a o svých kontaktech a chování za poslední týden, sejděte se venku, a držte mezi sebou rozestupy. Jídlo a pití si přineste vlastní. Nescházejte se ve skupině více domácností. Až bude hnusně, dávejte si pivo přes Zoom, ušetříte si tím navíc cestu a peníze. Můžete spolu udělat noc fajnovýho vaření, podlechnout si spolu online koncert, koukat se na seriály, a všechno v bezpečí pro všechny.
  • “Sebetrasování”: je to smutné, ale bohužel na to došlo. Hygieny (ne vlastní chybou!) nestíhají, jak samy říkají, a jak jsem si to bohužel už i sama zažila. Proto i to minimum lidí se kterým přijdete do styku co nejdřív obvolejte pokud máte symptomy nebo dokonce pozitivní test. Pokud se po vašem telefonátu hned izolují, je velká šance přenos zastavit. Pokud vám někdo s kým jste byli v posledních dnech v kontaktu zavolá, že má pozitivní test, okamžitě se izolujte (pokud možno i od zbytku vaší vlastní domácnosti) a objednejte se na test. V karanténě zůstaňte alespoň 10, ideálně 14 dní. Chráníte tím lidi ve svém okolí. Tímhle procesem získáte několik dní ochrany ostatních navíc, než kdybyste čekali na hygienu (a není vyloučené, že v tuhle chvíli už se většina lidí nedočká vůbec).
  • Nezbytný pohyb na veřejnosti: roušky nebo ideálně respirátory na sebe, a nesahejte si na ně. Mimo vlastní domov se držíme od lidí s odstupem alespoň dva metry. A jo, někdy to znamená zpomalit chůzi, nebo čekat na zelenou na přechodu o kus dál– a to je v pohodě. Uznání přítomnosti druhého člověka se dá udělat i přes roušku pokývnutím hlavy, a usmívá se i očima. Pro zjednodušení venku nesahejte na nic – budete překvapení, kolik se toho dá zvládnout loktem, nebo třeba hřbetem ruky přes rukáv. Je to sice detail, ale není to vůbec těžké. Plánování jídel je něco, co jsem si před lockdownem nemohla představit, ale skutečně se s ním dá jíst jako král a do obchodu nechodit víc než za sedm, deset dní. Nakupování online, ač neekologické, je v takovéhle situaci taky validní možnost.
  • Procházky a pobyt v přírodě: jsou hrozně zdravé věci! Do parku, do lesa, na palouk, k řece, po ulicích kde nepotkáte lidi na nějakou blízkou vzdálenost choďte často a rádi! Riziko prakticky nulové, ale přínos pro duševní a fyzické zdraví nedocenitelný. Můžete to spojit s lehkými formami meditace, s cvičením, malováním v plen air, čtením, nebo jako čas na telefonování s kamarády kteří můžou na procházku na dálku vyrazit taky! Každá chvíle venku se počítá a pro psychiku dělá divy.

Tohle je samozřejmě jenom pár věcí, spousta specifických situací mi tu určitě chybí. Ale podle mého nejlepšího vědomí a svědomí jsou tahle opatření něco, co musíme začít všichni dělat pro ochranu sebe i ostatních v epidemiologické a politické situaci, která tu vládne.

V kostce: omezte kontakt s ostatními lidmi na minimum – buďte velmi opatrní – dělejte věci jinak.

Je mi líto, že to do tohohle stadia dospělo. Strašně líto. Tohle je valstně jenom damage control, kterou bychom v tuhle chvíli, s takovou hromadou času která uplynula, se všemi znalostmi které máme a všemi zkušenostmi z jiných zemí, vůbec neměli muset dělat. Není to fér. Je mi to líto. Držte se. Každá voda nakonec steče dolů, a zase bude líp.

A kdyžtak napište .)

Žádné komentáře:

Okomentovat