6.7.20

Václav Janoušek: Nadané dĕti – zahodíme naše národní bohatství?

V poslední dobĕ se v médiích i na internetu vyrojilo velké množství velmi znepokojivých úvah týkajících se dalšího osudu vzdĕlávacího systému v naší zemi. Hovoří se o tom, že objem učiva je příliš velký, nebo náročný, že by bylo třeba jej seškrtat na polovinu. Byla odložena na neurčito povinná maturita z matematiky pro studenty gymnázií, průmyslováky a lyceisty. Objevují se úvahy o rušení víceletých gymnázií. A v neposlední řadĕ se hovoří i o tom, že učit budou moci i absolventi škol bez odpovídajícího pedagogického vzdĕlání.

My Češi jsme již mnohokrát ukázali, že jsme nadaný a schopný národ. Naposledy se tyto vlastnosti projevily v koronavirové krizi, kdy na katastrofální nepřipravenost státu v otázce ochranných pomůcek zareagovaly promptnĕ ženy, které začaly šít ochranné roušky, vĕdecká a výzkumná pracovištĕ začala vyrábĕt respirátory a další ochranné pomůcky, mnoho vĕdeckých pracovišť pružnĕ přešlo na testování apod.

V nĕkterých oblastech dosáhli naši vĕdci svĕtových úspĕchů, ale na druhou stranu je varující, že máme málo vysoce kvalifikovaných řemeslníků a techniků. O řadu technických oborů je velmi malý zájem, takže se na neobsazená místa musí přijímat cizinci, nebo se prodlužují dodací lhůty či podniky odmítají zakázky. Technické vysoké školy zaznamenávají vysokou studijní úmrtnost, protože studenti nejsou dostatečnĕ připraveni zejména ve fyzice a matematice a středoškolští učitelé tĕchto předmĕtů si stĕžují, že přicházející studenti nezvládají látku z vyšších tříd základní školy. Dlouho diskutovaná a odkládaná povinná maturita z matematiky musela být proto odložena na neurčito.

Zmínĕné schopnosti a úspĕchy ovšem nepadají z nebe, nýbrž jsou odrazem celkové úrovnĕ vzdĕlanosti národa. Čeští žáci v minulosti vždy patřili k evropské špičce v matematice a jiných přírodovĕdných předmĕtech. Bohužel, tato úroveň šla v posledních letech rapidnĕ dolů a české dĕti se v mezinárodních srovnávacích testech PISA stále zhoršují proti dĕtem ze skandinávských zemí, z nichž nejlepší je Finsko. Hloupnou? A ne-li, tedy co se to dĕje? Zhoršování zaznamenala i řada dalších evropských zemí a také USA.

Na prvních místech svĕtového žebříčku se umisťují zemĕ východní Asie, kde dosud výraznĕ převládá výchova k pracovitosti, odpovĕdnosti a osobní kázni. Jestliže miliony asijských dĕtí dosahují v matematice (a nejen v ní) velmi dobré úrovnĕ, zákonitĕ se mezi nimi objeví statisíce mimořádnĕ nadaných a mezi nimi možná tisíce geniálních jedinců.

Pokud ze svých zemí neodejdou, jak může západní svĕt očekávat, že by si v budoucnu udržel prioritu? Čínské úspĕchy na poli vĕdy a techniky v posledních letech jsou hmatatelným výsledkem sázky čínských představitelů na masivní investice do vzdĕlání.

A jak může očekávat Česká republika, že se bez vyšších nároků na svou mládež posune mezi zemĕ s vyšší úrovní? Kde vezme statisíce odborníků tak vysoké kvality, aby mezi nimi vyrostly stovky či tisíce vĕdců a vynálezců srovnatelných se svĕtovou elitou?

Při stále se zvyšujícím pohodlí bĕžného života a stále vĕtším usnadňování jakékoli činnosti se postupnĕ přestaly dĕti vést k plnĕní přimĕřených a dříve samozřejmých povinností v rodinĕ. Mimo to dĕti témĕř nedostávají domácí úkoly, od školy se očekává, že dĕti látce naučí a nebude je (a bohužel ani rodiče) zatĕžovat prací doma, byť ne každé dítĕ vždy všemu porozumí ve škole a teprve doma při samostatné práci látku pochopí, nebo si aspoň ujasní, čemu přesnĕ nerozumí a nač se má učitele zeptat.

Zdá se, že jednak je zde veliký dluh našich pedagogických fakult ve vypracování lepších metod výuky, ale také je třeba zamyslit se nad obecným přístupem k dĕtem a mládeži.

Bezplatné vyšší vzdĕlání je nejvĕtší vymoženost moderní doby a dosud se této vymoženosti zdaleka netĕší všecky zemĕ.

Jaká jsou možná řešení?

Především je třeba odmítnout veškeré úvahy o snižování nároků na dĕti nebo objemu učiva. Musí nám jít o to, abychom mĕli všestrannĕ a na vysoké všeobecné úrovni vzdĕlaný národ, z nĕhož se budou rekrutovat budoucí špičkoví vĕdci, lékaři, technici a odborníci, ne o to, aby náš vzdĕlávací systém produkoval pouhé fachidioty pro montovny nadnárodních korporací a řetĕzců.

Je třeba ráznĕ odmítnout veškeré úvahy o rušení víceletých gymnázií. Právĕ tato gymnázia zajišťují kvalitu výuky alespoň části dĕtí a částečnĕ suplují mnohde chybĕjící kvalitu na základních školách.

Je třeba se zamĕřit na výuku přírodovĕdných předmĕtů a učinit tuto výuku zajímavou a přitažlivou pro dĕti. Například ve fyzice nebiflovat pouze vzorečky, ale rovnĕž provádĕt kvalitní laboratorní práce, různá mĕření a pozorování spojené s exkurzemi do přírody a seznamovat žáky s úspĕchy vĕdy ve svĕtĕ. V biologii například seznamovat žáky s léčivými účinky různých bylinek.

Osobnĕ doporučuji, aby se již v páté třídĕ provedly testy zamĕřené na zjištĕní velmi nadaných dĕtí a aby tyto dĕti byly vzdĕlávány ve specializovaných třídách. Čili navrhuji zcela opačný přístup, než jaký se zdá být oficiálnĕ prosazován a kterým je nivelizace úrovnĕ žáků. Jen tak totiž můžeme podchytit talent tĕchto dĕtí a plnĕ jej využít ve prospĕch národa. V opačném případĕ hrozí, že se tento talent stane onou příslovečnou "zakopanou hřivnou."




14 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Skutečné nadání má jednu nezpochybnitelnou výhodu... svoji cestu si najde.
Tady jde o ochranu a podmínky všech dětí, které se chtějí něco naučit, a jejichž školní práce je neustále rušena nevychovanými spratky, s kterými si státní správa ve školství neví rady. A tak tu svoji neschopnost balí do údajných, prý oprávněných vzdělávacích potřeb těch spratků. Spratci mají ovšem jen jednu potřebu, a to setrvale prudit. V čemž jsou důsledně podporováni všelijakýmí odborníky na vzdělání, konzultanty, auditory a analytiky. Kdyby vše fungovalo tak, jak má, neměli tihleti lehkoživkové možnost se přisávat na erár, totiž.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Když on je problém, že někdy těmi spratky jsou Mind - mimořádně nadaní. A to vážně. Tam,kde Pán Bůh přidal někdy ubere něco jiného, často sociální dovednosti. A tak ztrácíme mind žáky právě pro tu spratkovitost, protože to učitelé samozřejmě irituje.
Druhá věc je nepodpora "jenom" nadaných. Což se mi ukázalo letos, kdy jsem poslala do PPP 3 děti - 1 je mind, dostalo 1000,- na spešl učebnice. Zbylé jsou "jenom nadané" a nedostanou nic. nulová podpora. A mezi námi, tech tisíc babek spraví co???? Není to ani na benzín rodičům na ježdění do krajského města na "soboty pro nadané" (dělají se tam experimenty, scházejí se tam podobní lidé).

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nevychovaný spratek, který svému okolí ubližuje, je nevychovaný spratek. Tečka!
Ať už má jakékoli nadání. Pytliky budou vždy zajímat osudy těch, kterým je takovými spratky ubližováno. Pytlici nejsou na spratky zavedeni. A to na spratky jakéhokoli věku, inteligence, původu, movitosti, dosaženého vzdělání, funkčního postavení, pohlaví, etnika, národnosti, vyznání či politické příslušnosti.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Za svou praxi jsem se přesvědčila, že spratkovitost je cca z 50% volání o pomoc. Dítě se cítí divně a neví, jak si pomoci nebo jak to říci. není to omluva, ale je třeba s těmi dětmi pracovat. zbytek jsou nevychovaní jedinci, kteří to mají povolené z domova.

Nicka Pytlik řekl(a)...

spratkovitost je cca z 50% volání o pomoc

Aha!
V tomto pojetí světa a lidského jednání se pytlici poněkud ztrácejí.
To cca padesáti procentní rozdělení na spratkovství přijmutelné a nepřijmutelné se promítá i do věku dospělého? Jakože cca polovina domácích násilnických hovad nebo polovina hovad mrzačících lidi na silnicích volá o pomoc?
Nemělo by se to volání nějakým způsobem promítnout i do trestního zákoníku?
Odborníci na spratkovitost určitě dobře rozpoznají, který spratek o pomoc volá a který ne. Ostatně pracovat se musí se všemi spratky. Pytlikům ale není jasné, proč by tím jejich spratkovstvím měly trpět děti, které spratkovité nejsou.

Eva Adamová řekl(a)...

Jen tak pro porovnání. Letos jsme měli v páté třídě jednoho nadaného žáka, na kterého jsme obdrželi 5 000 Kč na encyklopedie a výukové programy. Ve třetí třídě nám sedělo pět žáků s podpůrnými opatřeními druhého a třetího stupně. Tito všichni obdrželi na pomůcky dohromady částku 3 000 Kč.

Zároveň nám bylo PPP doporučeno, že s nadaných žákem nemáme probírat učivo vyšších ročníků, přičemž to by právě potřeboval, aby se nenudil. Někdy se ve školství pripadám jako v jiříkově vidění.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Pro Pytlíka a další. To máte třeba žáka, který je tzv. na zabití. Drzý, ve škole zničí kde co. Samozřejmě spousta důtek a snížených známek z chování. pak si dáte několik schůzek s dítětem a rodiči. Výsledek: dítě je frustrované absolutním nezájem otce o svou osobu. Dalo by celý svět za to, když si ho táta všimne. A ten si ho všimne - když mu napráská za důtky nebo poznámky. I tak se "získává pozornost " od rodiče. Raději vejbuch než absolutní nezájem. Těžko se to popíše na pár řádcích. jen chci napsat, že opravdu mnohé zlobivé děti jsou vlastně totálně nešťastné a neumí to udělat lépe, než na sebe strhnout pozornost svým chováním. Je to těžko pochopitelné, ale pravdivé. A velmi nadané děti jsou také často velmi podivné. Buď těžcí podivíni s až autistickými rysy nebo vypadají jak nejhorší ADHD. Ve skutečnosti je to projev jejich nevyvážené nervové soustavy. Vím přesně o čem píšu. když mým dětem v raném věku začaly těžké tiky, taky jsem byla zmatená. později se vysvětlilo vše - mají velké nadání. Což je někdy i prokletí. To se taky těžko popisuje. Musel byste v tom pracovat. je to součást speciální pedagogiky a ještě dnes se učím, jak takové dítě poznat.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Paní Adamová, naše PPP doporučí leccos. Rodiče našho MINd si nepřáli přeskočit ročník )což poradna navrhovala), protože dítko je těžký introvert. Naopak, doporučili dělat věci tak, jak dítěti půjde a když zvládne v pololetí další celý ročník, bude se s ním pokračovat dalším učivem. A samozřejmě se zapojí i rozvoj dalších věcí, jako logika a práce na vlstních projektech.
Jinak jsme dostali celých 1000,- na jiné učebnice. Děsné, že jo.

Nicka Pytlik řekl(a)...

dítě je frustrované absolutním nezájem otce o svou osobu

A mnoho dalších neméně smutných příběhů hodných nejvyšší pozornosti lidí k tomu kompetentních. Civilizované společenství má jistě nemálo nástrojů i prostředků.
Otázka zní, proč ale mají problémem jednoho dítěte trpět ostatní děti?
Odplata za to, že se lépe narodily? Že jsou zdravé? Že měly více štěstí bez vlastního přičinění?

Jirka řekl(a)...

Jenže nám ti speciální pedagogové a psychologové v běžných školách chybí. PPP a další instituce nestíhají. Těch pár korun jsou jen lízátka.
Že by ta politicky prosazená "inkluze" a stát, který všechny své průšvihy hodí na školu?
Dětí mi může být líto, ale když nevyřeším problém jednoho, zadělám na problém mnoha dalším. Pokud nechceme ztrácet nadané, dejte jim stejnou výhodu, jakou měly před "inkluzí" děti s hendikepy - speciální školství.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Ono je to všechno děsně těžké - systém péče o kohokoli je děsivě poddimenzovaný. To víme všichni. nejsou dětští psychologové, není dostatek středisek péče, nejsou speckaři a psychologové na školách, nejsou pedopsychiatři. pravomoci Ospod a škol jsou minimální - nikdo nemůže nařídit rodičům,aby s dítětem chodili na terapie. V rámci inkluze nejsou specializované školy (víte, že dnes vyzdvihovaný Summerhill byl vlastně pasťák pro bohaté?). Inkluze způsobila děsivý masakr v tom, že stačí být empatický, vstřícný a hodný učitel a není třeba diagnoz. Opak je pravdou, což se vědělo dopředu. jenže ideologie zvítězila. Proto musí osotatní strpět výtržníka, který nechtěně trápí ostatní - není pro něj pomoci.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Proto musí ostatní strpět výtržníka, který nechtěně trápí ostatní...

Musí? A proč by měli?
A když, pak spratky nemusejí strpětovávat všechny děti.
Prominentní dětičky odborníků na vzdělání, konzultantů, auditorů, analytiků, redaktorů, zmocněnců a další úporných bojovníků za oprávněné vzdělávací potřeby spratků jsou uklizeny do bezpečí za nemalé peníze, které jejich čilí rodiče vydělali za soustavné a cílené uvádění společnosti do tohoto ideologického marasmasmu.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Jak psal už pan Matějček:některé zkušenosti jsou nepřenositelné.

Ivana Simerská řekl(a)...

Dobrý den, souhlasím s vámi... v každé škole by měli být i speckari, psycholog atd. Bohužel těch lidí je málo.. resp. celý systém je tak přítomné nastavený, se z toho zatím nevidím cestu ven...

Okomentovat