18.6.20

Marek Adler: Jak jsem studoval speciální pedagogiku pro učitele

Právě jsem dokončil čtyřsemestrální studium speciální pedagogiky pro učitele na PedF UK, které mne opravňuje učit ve školách a třídách pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami na druhém stupni ZŠ a SŠ.

Absolvoval někdo z vás podobné studium k získání či rozšíření kvalifikace? Zkusím popsat několik zajímavostí. Možná bude pro někoho zajímavé.


  • Studijní program obsahuje předměty, které jsou dle mého nadbytečné. Například jsme znovu museli absolvovat filosofii, dokonce ve dvou semestrech. U rozšiřujícího studia. Proč?
  • Studijní program obsahuje předměty, které nejsou realizovány. “S počítači to přece všichni umíte, za to nebudeme nikoho platit.” “Všichni někde pracujete, takže k uznání praxe pošlete scan smlouvy.”
  • Kvalita vyučujících a jejich výkonů je extrémně rozdílná.
  • Stále jsou ještě vyučující, kteří zkrátí jednodenní přednášku na půlku. Což je skvělé pro ty, kteří do Prahy cestovali čtyři hodiny, aby pak absolvovali 4x 45 minut a jeli zpět. Slyšeli jsme o nemocných dětech, přednášce jinde a další historky.
  • Zakončení některých předmětů bylo nedůstojné. Předem známé otázky v testu, odchod vyučující, společná kontrola a oprava. Co lze ještě udělat více, aby náhodou někdo nemusel na opravný termín?
  • Neexistuje sběr zpětné vazby. Žádné hodnocení po semestru, po ročníku, na konci studia.
  • Skladba studia neodpovídá smyslu. Je to studium pro získání kvalifikace, které opravňuje učit ve třídách a školách pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Tyto školy jsou různého zaměření, ale kvalifikace je jedna. Přesto je první rok zaměřen na všechny pedie a všeobecný základ a druhý již jen na jednu zvolenou.
  • Studovalo nás přibližně dvacet. Přibližně třetina potřebovala osvědčení přímo nyní ke své práci. Druhá třetina jej může využít v budoucnu. Poslední třetině k ničemu nebude, protože nemají potřebnou základní kvalifikaci.
  • Ve studiu jsem byl jako muž sám. Tohle se mi v rámci DVPP stává často.
  • Studium bylo zakončeno zkouškou a sepsáním závěrečné práce. Přes třicet stran textu, který četla jen vedoucí práce, která byla zároveň i hodnotitelkou. Nikdo jiný a nikdo jiný už jej ani číst nebude. Dokonce jej nečetla ani osoba, u které jsem text práci obhajoval. Četla jen posudek.
  • Potkal jsem řadu zajímavých kolegyň a několik inspirativních vyučujících.
  • Celé to stálo 20.000 Kč.

Převzato z webu autora.

3 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Zkusím popsat několik zajímavostí.

Pytlici mají také jednu takovou spíše ani moc zajímavou...
adlery by jako speciální pedagogy k dětem nepustili ani na dvě vteřiny.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Tak jak jsem pochopila, pan Adler si je moc dobře vědom toho, že žádným speciálním pedagogem není. má pouze papír. Bohužel, mnoho dalších se namachrovaně bude dožadovat práce s postiženými dětmi a to je průser jak Brno.

mirek vaněk řekl(a)...

No větší průser je ta většina, které to nevadí. Ale to je jeddna z mála věcí, která se od komančů ve školství opravdu nezměnila. Vše dobré, hlavně když se ulijem. Hlavně že máme papír. Filosofie současného českého školství.

Co se týká dalšího pedagogického studia, stačí mi martyrium, jaké zkusili kolegové co se pokoušejí doplnit pedagogickou kvalifikaci.

Kolegyně už před lety dálkově skončila, protože většina vyučujících v Plzni nebyla schopna komunikovat mailem s dálkařem z druhého konce republiky.
Letos se kolegyně chemikářka přihlásila na tři VŠ a vše zrušili. Stále hledá pedagogické minimum. Snad se jí poštěstí něco fungujícího najít.

Opravdoví odborníci, zvlášť ve školství, jsou vzácní.
Opět se potvrzuje, že studium je pěkná věc, ale klíčová je praxe.

Okomentovat