3.6.20

Libor Šmejda: Quo vadis naše krajské školství? A jaké školství vlastně potřebujeme?

„Doba koronavirová“ přesně a výstižně poukázala na největší problémy a slabiny školství v Libereckém kraji, ale také na jeho nesporné kvality. Žáci, studenti i pedagogové se ze dne na den vcelku rychle vypořádali se zavřenými školami a důsledky karantény. Někde snáz, někde s obtížemi se naučili pracovat na dálku (online), využívat moderní komunikační technologie, vzdělávací portály, metodické nabídky. Naučili se vytvářet sítě – spolupracovat navzájem, pomáhat a radit si.

Co potřebuje střední školství

  • zapojení významných regionálních zaměstnavatelů a firem do přípravy ve studijních oborech
  • efektivní a smysluplnou podporu projektů zaměřených na propojení středního školství a trhu práce dle potřeb zaměstnavatelů v Libereckém kraji
  • zaměření na kvalitu přípravy v řemeslných oborech a zatraktivnění  technického vzdělávání dětí (už od základních škol)
  • využití kapacit středních škol pro rekvalifikační kurzy a projekty celoživotního vzdělávání zaměřené především na potřeby Libereckého kraje
  • trvalý důraz na údržbu a obnovu vybavení škol, podporu center polytechnického vzdělávání a masové využívání informačních technologií ve výuce
  • zvýšenou podporu všech zodpovědných státních, krajských i místních orgánů

Co potřebuje speciální školství a poradenství

  • zachovat a rozvíjet systém speciálních škol a touto cestou nabízet dětem šanci na vzdělání odpovídající jejich zdravotnímu postižení
  • podporu společného vzdělávání (inkluze) pouze tam, kde má svůj prokazatelný přínos a význam
  • metodickou podporu školních psychologů, speciálních pedagogů, výchovných poradců a školních metodiků prevence na základních i středních školách
  • podporu a účelné zvyšování kapacity poradenských pracovišť (pružnou reakci na aktuální trendy a potřeby škol)

Vzdělávání pedagogických pracovníků

  • zacílit na trendy ve školství obecně, na přípravu učitelů a vedení škol na překotné změny ve společnosti
  • dávat efektivní podporu systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, zejména formou pracovních a vzdělávacích stáží
  • preferovat dlouhodobé kurzy směřujících ke změně přístupu ve vzdělávání (kritické myšlení, individualizace výuky, respektující přístup, apod.)
  • klást důraz na celoživotní vzdělávání včetně moderních forem distančního vzdělávání (online výuky)
Krizová situace v posledních týdnech vyvolala neuvěřitelné změny v systému vzdělávání, povzbudila řadu učitelů i studentů k využití úplně nových forem předávání informací a vzájemné spolupráce. Teď je ale na řadě „systém“, tedy vedení státu, kraje i samotných škol, aby se obdivuhodné změny využily dobře a dlouhodobě směrem k modernějšímu a efektivnímu vzdělávacímu systému.

Mgr. Libor Šmejda, MBA
ředitel ZŠ v České Lípě


Převzato z SpolečněProLibereckýKraj.cz.



2 komentáře:

Silvie A. řekl(a)...

Ten titulek se mi líbí. A soudím, že krajské školství potřebuje právě to: KRAJSKÉ školství. To jako bez strkání pražského centrálního rypáku.

Co se týče vzdělávání pedagogických pracovníků, liberečtí vymysleli přesně stejné blbosti jako by vymysleli i v Praze. Ale možná kdyby věděli, že nad nimi ta Praha nebude viset, vymysleli by něco užitečnějšího. To by se poznalo, až kdyby se to zkusilo.

důraz na celoživotní vzdělávání včetně moderních forem distančního vzdělávání

Celoživotní vzdělávání nesmí být na befel a za čárku a nesmí mi nikdo předepisovat, v čem se mám vzdělávat. Což jsou podmínky, které v Česku splní málokterá firma a určitě ne MŠMT.

Lukáš Masopust řekl(a)...

A myslíte si, že školy mají personální kapacity pro rekvalifikace? Nemají.

Okomentovat