17.5.20

Hana Stoklasová: Petra Dočkalová: „Považuji učení za bohatství a vnímám v něm obrovský smysl."

Náchodskou rodačku Petru Dočkalovou nelze přehlédnout! Upoutá nejen barvou vlasů a energií, ale především svou pedagogickou činností. Vzdělávání se věnuje dvacet pět let. Nejprve působila na základních školách, poslední tři roky funguje jako Terénní učitelka. Vychází z principů kognitivní čili rozumové edukace, vnímá jedinečnost každého z nás, ke každému přistupuje individuálně, vede ho ke kritickému myšlení a myšlení v souvislostech a podporuje jeho potenciál. V procesu učení doprovází děti i dospělé, Čechy i cizince. A oni ji milují.


Z rozhovoru v magazínu Náchodský SWING vybíráme:

A tak se z vás stala Terénní učitelka. Co to přesně znamená?

Terénní učitelka je učitelka jedenadvacátého století. Propojuje teorii s praxí. Mimo jiné vytváří takzvané Spoluučící se skupiny, Společné učení, Rodinné učení. Pracuje kdekoliv v terénu a podporuje v procesu učení všechny, kdo to potřebují. Věří v dynamiku učení, věří, že se učíme stále a že proces učení nikdy nekončí. Pracuje a vychází z přístupu Zkušenosti zprostředkovaného učení a z poznatků neurovědy. Ctí soustředěnost, spolupráci, time management, kritické myšlení. Učí a zároveň se učí myslet a mentálně pracovat. Využívá učení pomocí podnětů a propojuje učení se životem, pracuje s potřebami druhých, pouze zprostředkovává učení pomocí kladené otázek. Pro mne osobně je to velké obohacení, volnost, svoboda i zodpovědnost.(...)

V čem vás učení naplňuje a co vás na něm baví?

Považuji učení za bohatství a vnímám v něm obrovský smysl. Z mého úhlu pohledu je cílem pochopit svoje myšlení, být šťastný a plnit si sny. Také mě zajímá, jaká jsou specifika myšlení lidi s autismem, s různými syndromy, čeho všeho je lidský mozek schopen. Když se na začátku setkám s někým, kdo odpovídá pouze: „Nevím" a za rok spolupráce ten samý člověk sám sebe prezentuje, jelikož sám sebe pochopil, tak je to neuvěřitelné a beru to jako zázrak. Také si uvědomuji, jak nás ovlivňuje prostředí, ve kterém žijeme, kde se učíme, jak v nás lidi věří... zkrátka všechno okolo nás. Já se od každého, koho doprovázím v procesu učení, učím. Vnímat, jak se člověk mění, ve smyslu růstového myšlení je to, co mi přijde smysluplné. Můžu být u toho. Snad nejviditelnější je to u lidí, kterým jejich okolí nevěří, že se něco naučí. Když lidem důvěřujete a věříte ve změnu, tak ji taky vidíte a zažíváte.




Žádné komentáře:

Okomentovat