23.3.20

Jiří Kubík: Žádné maturity a děti doma do konce školního roku. I takové jsou plány

„Pandemie přinesla do vzdělávacího systému experimentální situaci, ve které je možné leccos zkoušet,“ říká odborník na vzdělávání Bohumil Kartous, který informace o dalším postupu čerpá z Ministerstva školství. Radí také rodičům, jak postupovat, když učitelé požadují, aby žáci doma teď stihli to samé, co by se učili ve škole.


Z rozhovoru v SeznamZprávy.cz vybíráme:

Takže pesimistický scénář: školy se do konce školního roku neotevřou. Co to bude znamenat?

Možná z nepřímého hlediska je to problém: děti jsou doma, řada rodičů musí zajistit péči v okamžiku, kdy jsou zvyklí na to, že jsou děti běžně ve škole. Školy přenesly na rodiče část vzdělávání, část toho, co se odehrává ve škole… To je pro rodiče v souběhu s jejich pracovními povinnostmi velmi složité. Určitě nastávají problémy v rodinách, kde nemají dostatek digitálních zařízení k tomu, aby děti mohly pracovat na školních úkolech v průběhu dne. To jsou dílčí problémy. Na druhou stranu se domnívám, že vzdělávací systém jako takový je tou mimořádnou situací postižen relativně nejméně a že naopak vzniká jakási experimentální situace, ve které je možné leccos zkoušet. Ukazuje se, že řada učitelů a řada škol poměrně plynule přešla do digitálního režimu a zdokonalily se v používání komunikačních platforem, aplikací, které jsou určeny pro digitální vzdělávání. Některým učitelům se poměrně dobře daří tu situaci zvládat, aniž by to mělo jakýkoliv dopad na výpadek v jednotlivých předmětech.(...)

A o tom, že uberou ze svých plánů, si můžou rozhodnout sami učitelé? Prostě akceptují fakt, že se děti v letošním druhém pololetí naučí část toho, co měly?

Samozřejmě, že mohou. Měla by na tom vzniknout jakási dohoda na školách, pedagogické porady stále probíhají. V rámci digitálních konferencí není problém získat zpětnou vazbu z rodin, vyhodnocovat, jak jsou rodiny schopné ta zadání plnit. Rodiče by měli umět kultivovanou formou učitelům a školám dávat tyto věci najevo. A dohodnout se s učiteli v jednotlivých předmětech, kolik jsou schopni čeho zvládnout. To se týká zejména dětí na prvním stupni, u nichž je složité vést vzdělávání digitálně, protože nemají tak rozvinuté schopnosti a dovednosti ovládat digitální zařízení. Hledání jakéhosi modu operandi je otázkou času. Paradoxně i tohle může přispět k tomu, že se prohloubí míra znalosti rodičů, co se děje ve školách, jak náročnou profesi mají učitelé. Naopak učitelé budou lépe chápat situaci rodin, zejména rodin, které jsou v nouzi a nemají dostatek digitálních zařízení. Byl bych pro, aby to všichni vzali jako příležitost k většímu vzájemnému pochopení a sblížení.

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Radí také rodičům, jak postupovat, když učitelé požadují, aby žáci doma teď stihli to samé, co by se učili ve škole.

A helemese!
Tak ono se toho doma až tak moc stihnout nedá?
V klidu, pohodě, každý svým tempem, s neomezeným přístupem na internet...
Pokud by měl někdo pocit, že se učitelé nejspíš pomátli, nechť se pídí po tom, jaké dostali učitelé příkazy od ředitelů škol, a ti od zřizovatelů škol. Víme?
V každém případě, nechť jsou rodiče v klidu. Nepřiměřené tempo vydrží i pomatenci tak čtrnáct dnů, nejvýše tři týdny. Pak zešílí na padrť a do mrtě.

Lenka Pokorná řekl(a)...

On už Kartouz povýšil na tiskového mluvčího MŠMT?

Okomentovat