20.3.20

Eva Zahradnická: Psycholog: Zkuste se na něco těšit

Psycholog Radek Ptáček lidem radí zachovat co nejběžnější životní rutinu. Odborník radí těšit se na život v létě po krizi. Od chmurných myšlenek má člověk utéct hovorem s rodinou či přáteli. Úzkost je podle něj přirozená. Radek Ptáček upozorňuje, že tak velkou krizi ještě současná generace nezažila. V mnohém připomíná vzpomínky prarodičů na válku. Přesto koronavirová epidemie a s ní spojený stres a nejistota můžou být poučením. „Každá krize v sobě skrývá potenciál k pádu i růstu,“ říká v rozhovoru klinický psycholog z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Radek Ptáček.


Z rozhovoru v MF DNES vybíráme:

Vy se zabýváte reakcemi lidí ve vypjatých situacích, jako jsou hromadné autonehody či teroristický útok. Je koronavirová epidemie vypjatou situací?

Ano, i vzhledem ke všem aktuálním opatřením je situace vypjatá. Většina z nás nikdy nic podobného nezažila. Určitou nejistotu pociťuje téměř každý. Přímo vláda České republiky i vlády dalších zemí označily stav za nouzový.

Když se člověk dostane do krizové situace, co to o něm i společnosti prozradí?

Krize odkrývají naše centrální charakteristiky. Jestliže se třeba v běžném životě snažíte vypadat jako pohodář, který vše zvládne, až náročná situace ukáže, zda tomu tak je. Stejné je to u společnosti. Krize odhalí, co obvykle není zjevné či je skryté. Často jsme mluvili o narůstající sobeckosti a bezohlednosti. No, a přijde koronavirus a strhne lavinu dobra. To je pozitivní lekce této nelehké situace. V jádru společnosti je stále dobro a solidarita.

Příval informací na lidi silně působí. Zaznamenal jste u lidí paniku či úzkosti?

Úzkost je obava z něčeho neznámého. Je to přirozená reakce, kterou můžeme ovlivňovat jen obtížně. Jestliže dnes lidé pociťují nejasné pocity úzkosti, třeba v podobě nekončících otázek „kdy už to skončí“, na které nejsou odpovědi, měli by myslet na to, že úzkost je jako bažina. Čím déle v ní setrváváte, tím více se topíte. Platí proto zcela primární pravidlo: jestliže na mě přijdou chmurné myšlenky, rychle od nich uteču. Nejlépe nějakou aktivitou, hovorem s rodinou a přáteli, ať osobně, či po telefonu. Pro mozek je důležité „těšit se“. Mysleme třeba na to, jak to bude hezké, až bude léto a vše bude za námi.(...)

Tato situace ale není katastrofa. Co pozitivního si lze odnést?

Každá krize v sobě skrývá potenciál k pádu i růstu. Pro každého to může být stimulem zamyslet se nad svým životem. Uvědomit si, že zdraví a vztahy jsou to nejcennější. Třeba se s dětmi naučíte nové hry či najdete si novou zálibu. Já jsem si třeba při výuce svých dětí uvědomil, jak náročnou profesi mají učitelé. Vždy jsem k tomu povolání měl respekt, nyní mám absolutní úctu.

Věřím, že pro společnost tato situace může znamenat uvědomění si, že solidarita a dobro stále existují. Že nekončící zábava v restauracích či kinech a osobní kontakty nejsou samozřejmostí. Lekce pokory a vděčnosti nás jistě posílí.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Zkuste se na něco těšit

Tak třeba na školu?

Okomentovat