12.2.20

Zdeněk Sotolář: Kdo jsou ti konzervativní učitelé? A kdo je vlastně pro naše školství hrozba?

Tu a tam jsou právě konzervativní učitelé označováni jako viníci – nedávno třeba nedotažených reforem. Je to opravdu tak jednoduché? A musí být konzervativní učitel nutně špatný?


A kdo je vlastně opakem těch konzervativních učitelů? – Nekonzervativní? Progresivisté? Alternativci? Hlouček těch, hlouček oněch? Kdepak. Žádná tak jasná a ostrá hranice vlastně neexistuje. Učitelé, které kolem sebe vidím a slyším, jsou ochotní hledat nové cesty, nebo alespoň cestičky, dnes, nebo alespoň zítra. A to, že třeba nespěchají, je možná dobře. Protože tu vylézá skutečná hrozba. Já jí říkám (pracovně) pedagogický extremismus.

Tři příklady.

Tak třeba jedna taková extremistka (a dnes nebudu nikoho jmenovat) došla k závěru, že české školství je vlastně nereformovatelné. Tím ovšem myslí, jako všichni extremisté, k obrazu jejímu. Vzorem jí jsou volné školy, nejlépe Summerhill: soukromý, internátní, drahý. Jeden zakladatel celého řetězce soukromých škol alespoň v tom je soudný, že ví, že ani jeho školy nejsou pro všechny. Zatímco ti extremisté... to ale nevědí. Roubují všechno všem.

Jiná extremistka třeba zcela odmítá funkční stylistiku. Prý – poslechněte si ten argument – je sto let stará. Ta stylistika. To paradoxně zaznělo ve stejném roce, kdy jsme si připomněli sté výročí jiné „vykopávky“, teorie relativity. Ale právě v tom jsou pedagogičtí extremisté nepřekonatelní. Prostě vylévají jednu vaničku za druhou, protože jim, právě jim, byla zvěstována Pravda. Zatímco ti konzervativní... jim tak trochu stojí v cestě. Naštěstí.

Další pedagogický extremista tvrdí, že je nutné v každé hodině vystřídat 2-4 metody a činit tak řadu týdnů a během nich se neopakovat. Proč? Vydává se sice za didaktika, ale nějak mu uniká v didaktice to podstatné: vyučovací cíle. Cíle totiž určují metody, ne naopak. Seznam metod není ještě didaktika. Teď to ovšem schytám, protože jsem vyčpělá konzerva, frontálka, zatímco On... je pedagogický extremista. Jeden z mnoha. Každý ale jiný. Originál.

Možná není ani ta naše doba tak turbulentní, jako je turbulentní zmatek v hlavách pedagogických extremistů. Já prý jsem něco mezi bulvárem a sýčkem. Samá negace. Vzpomínám, jak nám reformu (minulou) představoval (jmenuji v pozitivním smyslu) pan Jeřábek. Já si tehdy říkal, jo, to by mohlo být ono. A není. Něco se stalo špatně. Nikdo pořádně neví co. Zatímco nám tu prý vychází naděje v podobě Strategie 2030+. Kdyby se to zvrtlo, tak...

...to jednoduše hodíme na ty konzervativní učitele. Ne? - A klidně to berte jako sýčkování.

Převzato z blogu autora na iDNES.cz.

3 komentáře:

E.Kocourek řekl(a)...

kdo je vlastně opakem těch konzervativních učitelů?

Sorry jako - považuji se nejen za konzervativního učitele, ale dokonce za extrémně konzervativního. Takže, ač nerad, panu Sotolářovi kazím jeho kategorizaci. ////

Něco se stalo špatně. Nikdo pořádně neví co.

Ne, že bych to nějak s jistotou věděl, ale ty příčiny krachu reformy odhaduji:
- vylhané cíle,
- neměřitelné cíle, neověřitelné dosažení těch cílů,
- neurčena odpovědnost kohokoli za cokoli,
- požadovány činnosti, avšak nepřiděleny finance na zaplacení těch činností,
- maření práce učitelů, bez kompenzace.

Zafušuju sýčkovi Sotolářovi do jeho sýčkovského řemesla a dovolím si prognózu: ta strategie 2030+ dopadne ještě hůř, ze stejných důvodů. A v rámci neumětelských pokusů o její "zprůchodnění" se toho zničí ještě mnohokrát více. ////

Radek Sárközi řekl(a)...

Pedagogický extremismus? Není to jen prostý diletantismus?

Nicka Pytlik řekl(a)...


Slovem extrémní diletantismus.

Okomentovat