2.2.20

Otevřený dopis ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové

Signatáři v otevřeném dopise uvádějí: "Otevřeně jste ve včerejším rozhovoru pro Právo vyzvala, »jestli má někdo lepší způsob (než Vy), jak zajistit, aby děti do školy chodily, tak sem s tím«. My jeden máme. Zajistěte, aby školy dodržovaly platnou legislativu. To postačí, aby do škol žáci chodili ochotněji než dosud."

Vážená paní ministryně,

otevřeně jste ve včerejším rozhovoru pro Právo vyzvala, »jestli má někdo lepší způsob (než Vy), jak zajistit, aby děti do školy chodily, tak sem s tím«. My jeden máme. Zajistěte, aby školy dodržovaly platnou legislativu. To postačí, aby do škol žáci chodili ochotněji než dosud.
  1. Školy od žáků nelegálně vyžadují doplňkové platby. ​Prakticky cokoliv, co běžná škola činí mimo svoji budovu a mimo své třídy, požaduje doplatit od rodičů/žáků. Vzdělávání​ v našich školách má být bezplatné, ale není. Žáci, kteří nezaplatí,​ nemůžou jít do divadla, do kina, nejedou na výlet​, na školu v přírodě, na lyžařský výcvik, nedostanou pracovní sešity​ (nanejvýš nekvalitní kopie vytvořené na hraně zákona pedagogem). Některé školy vyžadují od rodičů i úhradu dopravy na povinné plavání.​ Takoví žáci jsou vyčleněni z kolektivu a stávají se snadnou obětí šikany ve třídách, leč svoji sociální situaci nemají jak ovlivnit​. Navíc se k šikanující straně nepřímo přidávají i učitelé, připomínající žákům platby během výuky. K tomuto černému financování školství se řadí i různé spolky typu SRPŠ.
  2. Školy nutí žáky plnit domácí úkoly.​ Podmínky ke splnění domácího úkolu jsou přitom závislé na socioekonomické situaci rodiny. Vymáhání úkolů je demotivací žáků z vyloučených lokalit​, zvláště pokud se úkoly dokonce známkují. Ačkoliv by se dalo tvrdit, že domácí úkoly jsou vhodné jako procvičení probrané látky, v​ zájmu sociální spravedlnosti se jedná o zcela nežádoucí jev, který je nutné vymýtit​. Někomu totiž pomůžou rodiče sami, někomu zaplatí doučování a jiní mají prostě smůlu. Navíc čím více času dítě stráví domácími úkoly, tím méně může sociálně interagovat a dochází tak k dalšímu sociálnímu vylučování.
  3. Školy ignorují doporučení PPP, neboť na jejich plnění nemají ani prostředky, ani lidské kapacity.​ Školám se zoufale nedostává asistentů pedagogů, nejsou dostupné kompenzační pomůcky a učitelé s nimi neumí pracovat. Třídy jsou přeplněné jak počtem žáků na pedagoga, tak fyzicky omezeným prostorem. Žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagog v těchto podmínkách jen stěží zvládá. Spolupráce mezi školami, PPP, rodiči a dětmi je navíc značně formální a zdlouhavá, což dále prohlubuje nepochopení, nechuť chodit do školy a sociální propast mezi žáky, ať už kvůli nestíhání či naopak nadání.
  4. Není dostupná psychologická pomoc a právní osvěta pro učitele.​ Není v pořádku, když učitel dítě ponižuje, není v pořádku do známky za znalosti plést chování žáka a není v pořádku ukládat tresty. Přesto k tomu v mnoha našich školách stále dochází. Pro řadu žáků tak vyvstává každodenní otázka, jestli jim vůbec stojí za to jít do školy, když se dočkají dehonestace a kázeňských opatření namísto jakékoli funkční podpory. Prevence syndromu vyhoření je pak u učitelů naprosto neznámým pojmem. Učitelé tak leckdy každodenně drobně překračují zákon​, aniž by vůbec věděli, že to dělají, případně jej dokonce překračují vědomě s tím, že to lépe neumí. Totéž platí pro různá ustanovení školního řádu​.
Zákonný požadavek na nediskriminaci je plošný.​ Stejně jako není v pořádku rozdělit žáky podle pohlaví a dívky učit vaření, zatímco chlapce práci v dílně, tak není podle zákona v pořádku rozdělit žáky podle majetku jejich rodičů, chudé nechat ve škole a bohaté poslat v rámci výuky na výlet. A už vůbec není v pořádku, když se učitelé chovají k žákům nevybíravě proto, že nepřinesli domácí úkoly, nemají peníze na výlet nebo chtějí umět vařit i stlouci poličku.

Děti, kterým chcete sebrat sociální dávky, jsou už teď snadným cílem šikany. Věříme, že tyto body projednáte s​ Vaším vládním kolegou Robertem Plagou a ministerstvem školství a zvládnete žáky motivovat pozitivně.

Celá věc má jediný, avšak velmi podstatný háček. Domníváme se, že školský zákon nelze naplnit​ tak, jak byl napsán. Školy nikdy nebudou schopné poskytovat individualizované vzdělávání pro všechny děti, jak prakticky ukládá § 2 (1) b) školského zákona, a dokonce ani nelze dokonale setřít socioekonomické rozdíly mezi žáky. Náš velký obdiv mají ty školy a především jejich ředitelé, kteří se i přes své omezené možnosti snaží zákon naplnit, jak jen to jde.

Zamyslete se tedy prosím nad následujícími úvahami z pohledu MPSV, a pokud chcete vážně řešit negramotnost žáků na konci povinné školní docházky, zkuste je prosím prvně pozitivně motivovat ke větší gramotnosti.

A. Současný stav RVP zejména pro druhý stupeň stále vychází ze zastaralé a nikdy nefungující sovětské představy o jednotné škole, o které už současníci tvrdili, že žáky přetěžuje. Ideologický požadavek na hluboké teoretické a klasické vzdělání dělnictva naše školství dosud plně neopustil, a to ani v připravované strategii vzdělávací politiky ČR 2030+. Přitom jednotný obsah RVP do devátých tříd je v přímém rozporu se zohledňováním vzdělávacích potřeb jednotlivce. Doporučujeme tedy MŠMT ke zvážení následující opatření mířená především na běžné žáky:
  1. Zredukovat společný základ na přibližně 10 vyučovacích hodin týdně, ve kterém budou vyučovány základy všech dosud probíraných oborů povrchně a přehledově s důrazem na skutečnosti běžně využívané v denním životě. Školy by navíc měly mít možnost zvolit, kdy a jak často se bude toto učivo v rámci ZŠ probírat, díky čemuž budou moci lépe reagovat na nové poznatky pedagogické praxe a skutečné potřeby žáků.
  2. Zbytek vyučovacích hodin (okolo 20, v závislosti na ročníku) využít na skupiny předmětů, které si žák vybral, což dá na důkladný výklad i procvičení nejen podstatně víc času, ale také nebude třeba řešit žáky, kteří dnes pro nezájem o předmět vyrušují a stačí jim čtyřka pro nepropadnutí. Současně bude možné v těchto předmětech daleko více podporovat individuální potřeby žáků, čímž tato úprava přispívat k růstu nových elit české vzdělanosti.
  3. Jako jednu z možných skupin předmětů k výběru zařadit činnosti k rozvoji fyzické zdatnosti a manuálních dovedností, jako jsou dílny, pozemky, ruční práce nebo rozšířená tělesná výchova. Tím může MŠMT zareagovat například na obvyklé stesky, kterak jsou učni v prvním ročníku nešikovní. Navíc se tak umožní žákům, kteří to potřebují, dostatek pohybu a fyzické činnosti, zatímco jiní žáci budou pilně studovat jazyky nebo fyziku.
  4. V souvislosti s těmito opatřeními je třeba v následujících letech učinit navazující kroky, zejména pak úpravy vzdělávacích plánů středních škol a přehodnocení významu a struktury maturitní zkoušky. Vyzkoušenou cestou jsou například britské GCSE a GCE Advanced Levels, které jsou tímto způsobem rozděleny po oborech a dokonce je možné je složit postupně.
B. I přes podstatnou individualizaci navrhovanou v bodu A budou stále existovat žáci, pro které bude takovéto vyprofilování od šesté třídy zoufale málo. Může se jednat o žáky velmi nadané, nebo naopak nestíhající, jimž nebude vyhovovat tempo ve třídě. Někteří žáci potřebují úplně individuální přístup z mnoha dalších důvodů, včetně případné kompenzace socioekonomického postavení rodiny. Považujeme tedy za důležité:
  1. Vzhledem k navrhovanému vyprofilování žáků upustit od snahy »vyrobit« na konci deváté třídy unifikovaného absolventa základní školy a více se zaměřit na hledání silných stránek žáků. I dnes stále řada škol vnímá kompenzační opatření více jako úlevy na obtížnosti a tzv. »legální podvádění«, ačkoliv cílem školství má být především vzdělávání a ne hodnocení výsledků.
  2. Dát rodinám na výběr různé typy škol a různé způsoby výuky takovým způsobem, aby i děti ve vyloučené lokalitě měly přístup ke vzdělání takovými metodami, které pro ně jsou vhodné. K tomu je třeba, aby MŠMT umožnilo vznik nových škol, i když kapacita dostačuje, aby ten výběr byl skutečný.
  3. Umožnit individuální vzdělávání na pouhé oznámení. Tak jako tak dochází k přezkoušení každý půlrok, což případné záškoláky brzy odhalí. Především ale dojde k odlivu žáků těch rodičů, kteří mají velmi specifické nároky na školu, a bude tak možné více se věnovat těm, kteří mají reálný zájem o skupinovou výuku.
  4. Individualizací navrženou v bodech A a B se do značné míry řeší problém domácích úkolů (bod 2), neboť na procvičení probraného učiva bude ve školách podstatně víc času i díky daleko menšímu rozptylu tempa jednotlivých žáků, takže nebude třeba ukládat jim ještě práci na doma. Totéž platí pro bod 3, neboť žák se speciálními potřebami bude mít možnost vybrat si takový obor, který mu je blízký a na který potřebuje nejméně kompenzací. Není to samozřejmě samospásné opatření; jeho cílem je učitelům odlehčit a snížit zátěž, kterou na ně školství klade. (Tím se zmírňují i problémy s vyhořením pedagogického sboru uvedené v bodě 4.)
C. Ministerstvo školství by mělo reagovat na neutěšenou finanční situaci škol, kterou školy nezákonně záplatují platbami od rodičů. Současné náklady na vzdělávání totiž kryjí nejen přímé platby od MŠMT, ale také neinvestiční příspěvky zřizovatele, stavebně-investiční výdaje zřizovatele, které vůbec neprojdou rozpočtem škol a konečně výše zmíněné černé fondy. Je tedy třeba:
  1. Tvrdě potírat černé fondy a vyžadovat, aby v účetnictví škol byly řádně zaúčtované všechny náklady na vzdělávání včetně pracovních sešitů, školních výletů a kulturních akcí.
  2. Pro přehlednost i účetní zjednodušení sloučit do přímých plateb od MŠMT všechny zdroje, které dosud do školství tečou, neboť všechny mají svůj původ ve státním rozpočtu, jen některé mezitím prošly rozpočtovým určením daní. Tyto transfery je navíc třeba navýšit o náklady, které v současnosti doplácejí rodiče, aby školy nebyly nadále nuceny vytvářet černé fondy. Tím se v plném důsledku řeší problém doplňkových plateb (bod 1) a částečně i domácích úkolů (bod 2), pokud jde například o donesení materiálu na výtvarnou výchovu.
D. Nakonec by se mělo ministerstvo školství konečně postavit za učitele a podstatně vylepšit jejich pracovní podmínky, čímž řešíme především body 3 a 4:
  1. Jako součást náplně práce umožnit učitelům intervizi, supervizi a další metody psychologické podpory a prevence vyhoření.
  2. Poskytovat učitelům i ředitelům pravidelné konzultace s odborníky v oblasti práva i mediace, zvláště pak v kontextu vztahů mezi učiteli a žáky, mezi učiteli a rodiči a také v kontextu vztahů mezi žáky navzájem, což je nutnou podmínkou pro účinné řešení konfliktů a šikany.
  3. Důsledně dohlížet na dodržování zákoníku práce ve školách, především pak ohledně pracovních podmínek a dodržování pracovní doby. Je sice legální, když učitelé opravují písemné práce po večerech doma, ale stále je třeba trvat na tom, aby byla pracovní doba dodržena. Čas a materiál, který učitel spotřebuje k vytváření učebních pomůcek nebo příprav na vyučování, je regulérní práce.
Věříme, že existuje cesta, jak české školství zlepšit tak, aby tam i současní záškoláci skutečně chodit chtěli. Tuto cestu Vám zde nabízíme ke zvážení.

S pozdravem

Jan Matějka
Markéta Čermáková
Ing. Vladimír Kutálek,
Ph.D. Mgr. Jana Nepimachová
Martin Žantovský






18 komentářů:

E.Kocourek řekl(a)...

Učitelé tak leckdy každodenně drobně překračují zákon​

Školního inspektora do každé třídy, na každou hodinu! ////

Paní ministryně zapomněla do své vysoce rozumné výzvy vložit podmínku, že ten navrhovaný způsob má být cosi rozumného a realizovatelného. Že nestojí o blábolení šílenců. ////

Zuzka Růžičková řekl(a)...

Přečetla jsem celé, dvakrát. No....ze začátku jsem si říkala, co to ,proboha, jako je..je tam toho fakt moc...Ale některé věci
nejsou úplně mimo. Placení pracáků, výletů, exkurzí by mohlo být z rozpočtu školy- byly by na to vyčleněny patřičné finance. Stejně bych tam přidala i kurzy ( o lyžařských už se jedná,myslím). Pak ten větší výběr hodin dle vlastního zájmu..to se mi líbí už dávno. Ale ten poměr 10 ku 20 je nesmysl. Obráceně už by to možná šlo. Úplně mimo jsou tedy DU. To mají dělat děti..ne rodiče. Zase by se to dalo zlepšit doučováním placeným z peněz z rozpočtu ( byly na to kdysi peníze ze šablon..a děti využívaly). I tak si ale myslím,že zobecňovat tohle všechno na děti z vyloučených lokalit nebo ze socioek.znevyhodnenych rodim, je špatně. Jsou mezi nimi jak děti snaživé, tak nemakačenka, které nepreděláte, i když byste jim vše dávali na zlatém podnose.

Jiri Janecek řekl(a)...

V mori blabolu je jedina vec, ktera neni mimo… Vlastne je to hrebicek na hlavicku:

"Celá věc má jediný, avšak velmi podstatný háček. Domníváme se, že školský zákon nelze naplnit​ tak, jak byl napsán. Školy nikdy nebudou schopné poskytovat individualizované vzdělávání pro všechny děti, jak prakticky ukládá § 2 (1) b) školského zákona, a dokonce ani nelze dokonale setřít socioekonomické rozdíly mezi žáky. Náš velký obdiv mají ty školy a především jejich ředitelé, kteří se i přes své omezené možnosti snaží zákon naplnit, jak jen to jde. "

Za mne by bylo asi lepsi postavit nohama na zem ten skolsky zakon.

Jinak je zajimave, ze ten popis idealni skoly v idealnim vesmiru vyprovokuje navrh MPSV tykajici se podminek vyplaceni nejakych davek a ne treba totalni rozm*dani systemu vzdelavani zaostavajicich deti, kteremu se rika inkluze.

Vít Tomis řekl(a)...

Školy by navíc měly mít možnost zvolit, kdy a jak často se bude toto učivo v rámci ZŠ probírat,
A když se dítě přestěhuje a nastoupí do jiné skoly?

Část A, body a, b - to jako na ZŠ? Autoři mají asi zvrácený smysl pro humor.

A takové kecy jako "vybrat učivo, které je v běžném životě potřebné" by mohli nahradit konkrétními ukázkami, co si pod potřebností představují. Zlomky, aby cukrář uměl upéct z "třetinivové dávky" nebo místopis jižní Ameriky, protože pradědecek tam Aničce odkázal statek?

S některými větami vytrženými ze zbytku bych mohl souhlasit, ale jako celek je tento článek ukázkou nebezpečí, které nejrůznější amatéři do vzdělávacího procesu vnášejí.

Zmínka o domácích ukolech jako příkladu nerovnosti by se dobře vyjimala v 50. letech minuleho století v Severní Korei. A pak ještě ve 20. letech 21. století v Evropské unii.

Jana Karvaiová řekl(a)...

tAKÉ JSEM ZE ZAČÁTKU NEVĚŘILA SVÝM OČÍM. pO CELÉM PŘEČTENÍ POVAŽUJI HODNĚ BODŮ ZA DOBRÝ NÁPAD. aLE NEJSPÍŠ NEREALIZOVATELNÝ. Pokud to takto někde na světě funguje, je třeba to sem přenést se vším všudy. Abychom pořád Finsko nerobili za české peníze v českých nepodmínkách. Rozhodně mnoho bodů stojí za přečtení.
obávám se, že nejvíc budou řvát inkluzionisti, protože by to vlastně znamenalo opět nějaké rozdělování dětí. Sice spravedllivé, ale ne v jejich očích. Oni stále trvají na tom, že v 30 hlavé třídě se všichni můžou naučit dle svých individuálních potřeb. Sice nikdy nepředvedli, že jo a jak, ale ono to prostěěě musí jíííít.

Lenka Pokorná řekl(a)...

"Přitom jednotný obsah RVP do devátých tříd je v přímém rozporu se zohledňováním vzdělávacích potřeb jednotlivce."

Není, protože stále ještě existuje institut opakování ročníku. Kdyby se s ním zacházelo rozumně, nemuseli by hraniční žáci obtížné učivo osmého a devátého ročníku absolvovat. Pro žáky s LMP je zaveden institut snížených výstupů.

P. Vršecký řekl(a)...

Domácí úkoly jsou nežádoucí jev z hlediska sociální spravedlnosti.


Já z nich fakt nemohu. Tohle může napsat jen regulérní blázen, není co dodat.

P. Vršecký řekl(a)...

Pokud je někdo chudý, nemůže pomoci svému dítěti s domácím úkolem?! Krásná ukázka, jak neomarxisti kradou skutečný význam slov. Chce se mi zvracet.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pokud je někdo chudý, nemůže pomoci svému dítěti s domácím úkolem?!

To je přesně ten způsob myšlení:
nemajetný = hloupý, líný, neschopný...
Nemají děti případné domácí úkoly zpracovávat samy? Jakože samostatnost a ona žádoucí zpětná vazba?

Ivo Mádr řekl(a)...

Jejej, to tedy bude mazec na víceletých gymnáziích. A ze ZŠ hlavního vzdělávacího proudu se vytvoří skutečné praktické školy. Nějak nám tady chybí - a co rodiče chronických záškoláků? Ti nemají žádné povinnosti? Tak se nám ta "nová levice" pěkně vybarvila.

E.Kocourek řekl(a)...

by bylo asi lepsi postavit nohama na zem ten skolsky zakon

Na to bych nesázel. Pokud dnes Parlament vytvoří jakýkoli zákon, budou jej psát takoví blázni a/nebo lumpové, jako je oněch pět mudrců. ////

Jediná moje naděje je, že se NIC nezmění. Ani ten podělaný školský zákon. Veškeré změny budou totiž jenom k horšímu. Pravděpodobně O HODNĚ horšímu. ////

E.Kocourek řekl(a)...

Adresa Ministerstva je posta@mpsv.cz
Já už paní ministryni napsal, co si o pěti mudrcích myslím. Napište jí též. ////

Knut Klapka řekl(a)...

Inu, napsal bych. Ale ještě nejsem v důchodu.

Ygrain řekl(a)...

Něco jsou neuvěřitelné slinty, něco dobré nápady... takže, jak znám naše politiky, to dobré vyhodí a realizují ty slinty :-(

Naprosto nesouhlasím, že domácí úkoly by se měly zrušit. Pokud dítěti domácí prostředí nedokáže poskytnout pomoc/klid na práci, šlo by to vyřešit prostřednictvím asistentů, doučovacích center, studoven..., kde děti budou moci pracovat v klidu a s dopomocí, budou-li ji potřebovat. Návyk na zodpovědnost a svědomitost, který mohou získat plněním povinností, by byla velice cenná deviza.

Možnost většího počtu volitelných předmětů a diferenciace podle obtížnosti by byla rozhodně fajn, jenom nevím, jak by to bylo zvladatelné finančně a logisticky, zvlášť na školách s menšími kapacitami.

Doprava na školní akce... s delšími výlety by to asi byl problém, ale nemohly by být něco jako školní tramvajenky, opravňující k jízdě zdarma v doprovodu třídního učitele?

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Mám dojem, že ÚS již před nějakou dobou (1995) vydal judikát, z nějž jasně vyplývá, že bezplatné školství se nerovná školství zadarmo:

1. Bezplatnost vzdělání znamená, že stát nese náklady na zřizování škol a školských zařízení, na jejich provoz a údržbu, především však nevyžaduje tzv. školné, tedy poskytování vzdělání na základním a středním stupni za úplatu. Bezplatnost vzdělání nemůže spočívat v tom, že stát ponese veškeré náklady v souvislosti s realizací práva na vzdělání.
2. Stanovení rozsahu bezplatného poskytování učebnic, učebních textů a základních školních potřeb vládou nelze podřadit pod pojem práva na bezplatné vzdělání.


Signatáři by si tedy v první řadě měli zjistit, jaké právní normy a jejich výklady u nás platí, jinak mohou vypadat jako intelektuální lenoši a pozéři.

E.Kocourek řekl(a)...

mohou vypadat jako intelektuální lenoši a pozéři

To jim dost lichotíte. ////

opravňující k jízdě zdarma v doprovodu třídního učitele

Jako stát přenáší starost o kdeco na školy a na učitele, samozřejmě bezplatně, tak vy chcete přenést tuhle starost na dopravní podniky. Kdo a jak by proboha zjišťoval, zda někoho doprovází nebo nedoprovází třídní učitel? ////

Ygrain řekl(a)...

"Kdo a jak by proboha zjišťoval, zda někoho doprovází nebo nedoprovází třídní učitel?"

Žeby revizor?

Asi jsem měla upřesnit, že děcka by tu šalinkartu dostávala jen na konkrétní jízdu (nebo, ještě lépe, aby nedocházelo ke "ztrátám", by měl učitel u sebe něco jako hromadnou jízdenku, jako když jedete vlakem). Hromadné šalinkarty nafasuje škola na školní rok podle počtu tříd.

A pokud máte starost o zisky dopravního podniku, stát jim to může nějakým paušálem kompenzovat - rozhodně jednodušší než vyplácet plošné dávky, u kterých není jisté, že budou použity účelně, anebo platby školám, které budou muset vyúčtovat každou desetikorunu za jednu každou jízdenku.

E.Kocourek řekl(a)...

Žeby revizor?

Představte si, že revizor prochází vagón metra. Reviduje mladého cikána, a ten tvrdí, že jeho třídní učitel jede ve vedlejším vagónu. Co se má dít dále? ////

Okomentovat