23.2.20

Lucie Kocurová: Není družina jako družina

Někde mají nabitý program, jinde jen čekají na rodiče. Jak to funguje v družinách, kde se nikdo nenudí? Zoja Zlonická už dlouhá léta vede své oddělení družiny v jedné základní škole na okraji Prahy. Jak říká, její specialitou je pobyt venku, mimo školu. Se „svými“dětmi chodí každé úterý na dvě hodiny do blízkého lesa, zbylá odpoledne pak tráví na divoké zahradě v sousedství školy, kterou má zapůjčenou k užívání od majitelů.


Z článku v deníku Lidové noviny vybíráme:

„Tak děti, uklízejte, za chvíli vyrážíme,“ říká Zoja svým třeťákům ze ZŠ Kunratice a o chvíli později se už šestnáct třeťáků rozbíhá po blízkém lese. Rychle utvoří partičky, které si stavějí bunkry, tahají větve, zpod pařezu vytahují motyčku, kterou si tu nechali minulý týden, a kopou díru do prudkého svahu. Bundy, kalhoty i boty se obalují bahnem, ještě před pár minutami poměrně hustě pršelo. „Na první pohled to možná není vidět, ale náš pobyt v lese má pravidla. Děti se nesmějí vzdálit tak daleko, aby na mě už neviděly. Nesmějí ničit nic, co je živé, takže můžou používat jen klacky a větve, co najdou na zemi,“ vysvětluje Zoja Zlonická.

Děti se v lese evidentně dokážou zabavit samy, přece jen sem chodí už třetím rokem. Když byly mladší, pomáhala jim s tím právě jejich vychovatelka. Nosí s sebou atlas mraků i kartičky rostlin a zvířat na poznávačky.

V lese je ale prostor také pro kreativitu. Vytahuje plátěný pytlíček a ukazuje korálky z větviček navlečené na provázku, zdobenou „kouzelnickou hůlku“ z klacíku nebo malé dřevěné postavičky. „Teď už je vyrábění skřítků nebaví, ale prvňáci a druháci tím dost žijí,“vysvětluje Zoja, kterou příští rok čekají zase ti nejmenší školáci. Rozhodně i s nimi plánuje chodit co nejvíc ven: „Každá z družinářek u nás ve škole dětem předává to, v čem se cítí silná, čím žije. Jedna umí skvěle sport, další je velmi kreativní, no a já věřím, že děti se nejvíc vyřádí a odpočinou si v přírodě,“ uzavírá s úsměvem.

Žádné komentáře:

Okomentovat