12.2.20

Josef Soukal: Poznámky a doporučení ke školnímu seznamu literárních děl

Školní seznamy literárních děl jsou sice od původu textem administrativního charakteru, představují však dokument vypovídající mnohé o konkrétní škole, učitelích a jejich pojetí výuky. Svého času jsem – budu mírný – kroutil hlavou, když jsem mezi položkami nacházel třeba sedm dílů Harryho Pottera, Rukopis zelenohorský či Bibli; nemluvě o tom, že v seznamech se objevovaly chyby ve jménech autorů i názvech děl. I přesto byla už sama existence takovéhoto seznamu doslova zjevením – nejvýraznějším dokladem toho, že nová maturita má mj. představovat rozchod se stávající výukovou praxí spočívající v naprosto neúměrné preferenci literární historie.

Vzhledem k tomu, že přijetí školského zákona, jež maturitní zkoušku z češtiny a cizích jazyků decentralizuje, je na spadnutí, nastal čas, aby se příslušné předmětové komise a vedení škol sešly a dohodly se, jakým způsobem postupovat. Jestliže v případě písemné práce je alespoň školní sjednocení evidentně velmi žádoucí, ústní zkouška by měla více zohlednit konkrétní práci učitele a samozřejmě žáků. Rozvolnění se zřejmě bude týkat i celkové podoby ústní zkoušky a jejího obsahu – v tomto případě bych ale nynější praxi neměnil, s výjimkou důrazu na interpretační práci s textem (nikoli čistou analýzu) a s tím související zrušení třídílného hodnocení žákovy práce s uměleckým textem.

Za plně vyhovující považuji stávající obecná kritéria pro vytváření školních seznamů, nicméně uvážlivé odborně podložené úpravy nejrůznějšího typu nepovažuji za možný zdroj jakýchkoli problémů.

Školy, jež si mohou žáky alespoň zčásti vybírat, problémy se školním seznamem nemívají. Běžné střední školy musí ovšem řešit dilema: Rozpor mezi smysluplností výuky a podoby ústí zkoušky na straně jedné a potřebou se ctí vyřešit stav, kdy (někteří) maturanti nejsou s to se na zkoušku plnohodnotně připravit (pomiňme nyní důvody individuální – nedostatečnou studijní přípravu), na straně druhé. Doporučil bych jim nespojovat ústní část zkoušky s didaktickým testem (tedy školní seznam s položkami v seznamu, který obsahuje maturitní katalog) – za literárněhistoricky orientované úlohy lze získat jen malý počet bodů, neúměrný úsilí a času, který by přípravě na ně musel kantor a jeho žáci věnovat (navíc by šlo o přípravu víceméně formální). Maturantům mnohem více prospěje, když se češtinář bude snažit rozvíjet jejich schopnosti porozumět textu a funkčně a jazykově správně se vyjádřit. V praxi to znamená vytvářet školní seznam důsledně se zřetelem ke konkrétní výuce (probíraným autorů a dílům) a čtenářským schopnostem a zájmům žáků.

Pro přehlednost předkládám soubor doporučení k seznamu v bodech; některá z nich jsou platná nejen pro školy „nevýběrové“:

  1. každý ze zařazených titulů pokud možno „otestovat“ přímo ve výuce, ověřit si schopnost žáků textu porozumět;
  2. dbát o pestrost výběru z hlediska tematického, žánrového apod. Díla plodných autorů- klasiků (Karel Čapek) zařazovat uměřeně (max. 3-4 tituly);
  3. v rámci možností zohlednit výlučný čtenářský vkus (výběr) jednotlivých žáků, nebát se zařadit dílo, jež se prvotně zdá být nad jejich síly;
  4. doplňkově se nevyhýbat ani klasickým dílům literatury pro mládež (např. Milneho Medvídek Pú, ale třeba i potterovská sága J. Rowlingové), a to včetně poezie (Fryntovy Písničky bez muziky);
  5. zařazovat ověřené edice (vydání poslední ruky), výbory pouze ve specifických případech, kdy jsou nejvhodnějším klíčem k autorově tvorbě nebo překlady jednotlivých děl v češtině nejsou dostupné (povídkové výbory);
  6. vyhýbat se dílům příliš rozsáhlým, čtenářsky obtížně přístupným, naplněným nejrůznějšími (nejen) literárními aluzemi; pokud knihy biblické, tak jednotlivé tituly;
  7. stejně tak ovšem neusnadňovat žákům a sobě práci zařazováním děl velmi malého rozsahu;
  8. ze světové literatury nezařazovat tituly, jejichž překlady jsou zastarávající či nekvalitní;
  9. pozor na díla výrazně překračující hranici k neumělecké literatuře (literatura faktu);
  10. pozor na populární, ale pokleslé práce poznamenané machou a nejrůznějšími klišé; mějme ovšem na zřeteli, že stereotypy se mohou objevovat i v dílech kanonických;
  11. pozor na zastarávající klasiku (Bylo nás pět);
  12. dbát o to, aby dílo bylo obecně dostupné (nejlépe ve školní knihovně, ve větším počtu);
  13. tituly z nejnovější literatury zařazovat uvážlivě, nikoli jen čistě módní (a třeba masivní reklamou podporované) práce, jež za rok vystřídají úplně jiné „bestsellery“.

Za zcela zásadní považuji to, aby učitel se žákovskou četbou pracoval soustavně, od počátku studia, aby ji nejen inicioval a podporoval, ale také v pozitivním smyslu usměrňoval a všestranně žáky připravil na recepci a reflexi díla. K tomu jsou nezbytné čtenářské dílny, vedení čtenářských deníků – nikoli ovšem ve strnulé, formální podobě, ale s využitím nejrůznějších metod a postupů jak s textem pracovat (podvojný deník, myšlenková mapa atd.). V optimálním případě by měl mít učitel přehled o tom, jak četba žáků probíhá a jak se vyvíjí schopnost žáků s ní pracovat. Za samozřejmost považuji dvojí čtení děl zařazených do žákova seznamu, už s ohledem na to, že četbu je třeba rozložit do delšího časového úseku.

Je smutnou skutečností, že výše uvedená doporučení přijímá část učitelů a žáků s překvapením či s rozpaky, protože s nimi nepracují či se s nimi vůbec nesetkali. Podle mého názoru jsou však naprosto nezbytnou podmínkou toho, aby měla ústní část maturitní zkoušky a sama výuka smysl.



Převzato z webu Asociace češtinářů pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0).

Na žádost autora není umožněna diskuse.

16 komentářů:

Karel Lippmann řekl(a)...

Použiji slovnik pana Soukala, i když z něj čiší pocit výlučnosti autora. I já "kroutím hlavou" nad jeho pojetím literární historie. Za tu totiž nelze pokládat výčet časově uspořádaných literárních děl a směrů, dále pak životopisy autorů, redukovaný výčet jejich děl, obsahy těchto děl, pojm,enováníé jejich témat atd. A to vše bez četby a interpretace děl a ukázek. Literární historií je totiž literární reflexe na historického vývoje kultury v nejširším slova smyslu. Tím se podobá filosofii, na rozdíl od ní ale ukazuje, jak byl vývoj kultury reflektován v běžném životě. Historie literatury stojí na tradičních tématech (od antiky až po dnešek), sleduje jejich vývoj, obohacování i ochuzování a proměny (smysl života, hledání pravdy apod. duchovní vývoj, víra, věda std.). Kvůli tématům je literatura psána a čtena. Nelze její smysl zúžit na "smrsklou" encyklopedii literární historie a naopak rozšířenou encyklopedii literární teorie (tuto terminologii používám pro názornost obrazně). To neznamená, že význam literární teorie poceňuji. Naopak. Každý jazykový prostředek je významotvorný, úzce souvisí s tématem díla. Pokud k němu přistupujeme takto, dáváme mu smysl. Dalším nepominutelnou součástí literárné historie jsou tematické a výrazové souvislosti jak synchronní, tak diachronní. Takto se výuka literatury stává vzděláním a její význam přesahuje rámec izolované odbornosti.

krtek řekl(a)...

Teda, pane Lippmanne, co Vy z doporučení nevyčtete? Také "kroutím hlavou", i když už jsem si zvykl, že tomu, co napíšete, nerozumím. Slova ano, ale obsah se mi někde mezi obrazovkou a hlavou ztratí.

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Pane Lippmanne, z publikovaného dokumentu nelze ani v nejmenším vyvodit to, co píšete o Soukalově pojetí literární historie, tedy že jde o: "výčet časově uspořádaných literárních děl a směrů, dále pak životopisy autorů, redukovaný výčet jejich děl, obsahy těchto děl, pojm,enováníé jejich témat atd. A to vše bez četby a interpretace děl a ukázek."
Pokud se mýlím, ocitujte ty jeho pasáže, kterými můžete své tvrzení podložit.

Karel Lippmann řekl(a)...

Pane krtku a pane Stanzle, to je ona logika souvislostí a smyslu, kterou poněkud opomíjíte. Když si uvědomíte, proč pan Soukal tak hájil dosavadní podobu maturity, snadno se dozvíte, co myslel literární historií, jak se tradičně učila. V tomto pojetí její historie a jeho kritice, se s panem Soukalem dokonce zcela shoduji. Popsal jsem jej výše. Ale s tím, co pan Soukal místo toho hájil v případě současné maturity a nadále hájí i v případě její předpokládané nové podoby, s tím nesouhlasím a napsal jsem proč.
Takže pánové, seznamte se s minulostí postojů pana Soukala. A pan Stanzel by mohl třeba to, co o výuce a maturitě píšu já, zdůvodněně, s využitím argumentů odmítnout. Ještě lepší by bylo, kdyby konečně on a pan Soukal konkrétně předvedli, jako mnohokrát já, jak si výuku literatury představuji oni. Zatím tak neučinili a získávají tím nezaslouženou výhodu v diskusi.
Pane krtku, u Vás mě překvapuje rychlost Vašich závěrů ve věcech, o nich toho evidentně moc nevíte. Bylo by možná dobré se napřed zeptat, aby se Vám obsah mezi "obrazovkou a hlavou" neztrácel. Jsou ale i ztráty vědomé. Když se to hodí.

Vladimír Stanzel řekl(a)...

Pane Lippmanne, Váš příspěvek je tedy typický off-topic, a proto zbytečný, jen jste si potřeboval ulevit. I to je dobré vědět.
Doporučuji Vám také provětrat "malé šedé buňky mozku", protože už jsem na stránkách ASČ před nedávnem publikoval článek věnovaný problematice sonetu - vyjadřoval jste se k němu mj. v diskusi zde na PI.

Karel Lippmann řekl(a)...

Ještě krátkou poznámku. Je troch divné, pánové krtku a Stanzle, že jste se napřed nezeptali pana Soukala, co je podle něho literární historie, když o ní píše a vám přitom není jasné, co tím myslí.
Jinak jsem rád, že pan Soukal zmiňuje i interpretaci. Ta totiž v pokynech pro strukturu maturity dosud chybí.

krtek řekl(a)...

Děkuji za pane Lippmanne za trpělivost a panu Stanzelovi za vysvětlení, co jste vlastně měl na mysli. Jako nečeštinář si tu nedovtipnost mohu dovolit. A jako učitel na odborné škole Vás musím, pane Lippmanne, zklamat - naši žáci by Vaše pojetí literární historie nepobrali, jsou mnohdy rádi, že za čtyři roky přečtou těch dvacet knih. Bohužel. I to je realita maturity. A bez četby se literatura pochopit nedá. Proto byla mnohde zredukována na dějepisný sled proudů a směrů a tak také zkoušena (což je vysvětlení, ne obhajoba).
Opravdu až poctivou četbou příspěvků vašeho, Stanzelova, vašeho a úvodního jsem pochopil, co jste chtěl říci.

Karel Lippmann řekl(a)...

Máte mě přečteného, pane Stanzle. Skvěle! Hned jsem si pustil průvan na své šedé buňky.
Vaši analýzu sonetu si ale pamatuji. Odborně výborná. Jen mě nenapadlo, že je určena žákům SŠ. Mohl bych říct, že nesplňuje zadání. Pro drtivou většino z nich je s velkou pravděpodobností neužitečná. Přesto bych Vás nikdy nenutil, abyste neučil podle jejího pojetí. Nemám ve zvyku poučovat a povýšeně kritizovat. Jen nabízím ke zvážení. Na obrovský rozdíl od členů ASČ a jim prosazované podoby maturity.

Karel Lippmann řekl(a)...

Pane krtku, já jsem celkem 15 let učil na odborných školách. Nejdéle na zdravotce a právě tam jsem začal s pojetím literární historie, o kterém mluvím. Můžete si to ověřit na mé učebnici, která je zdarma přístupná na stránkách Biskupského gymnázia Č. Budějovice. Naleznete tam i speciální, ale i obecně důležité téma týkající se zdravotně postiženého člověka v literatuře. Žáci to "pobrali". A s mnohem větším zájmem než ono redukované pojetí, které zmiňujete. Mé pojetí lze totiž přizpůsobovat různému typu škol i různě zaměřeným žákům. A právě s tím současná maturita vůbec nepočítá. Všichni v jedné lati.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Hezké ze všech stran.
Když už ve společné části maturitní zkoušky jen dva volitelné předměty, pak tedy kterékoli dva z nabídky tří předmětů. Český jazyk, cizí jazyk, matematika...

Jiří Lukáš řekl(a)...

Za samozřejmost považuji dvojí čtení děl zařazených do žákova seznamu…

Říkávám studentům: Čtěte s radostí a maturujte s radostí! Své maturitní knížky čtěte jednou, pořádně. Čtěte „s porozuměním, jež povede k hlubokým čtenářským zážitkům“ (RVP).
A když budete mít chuť, tak si je přečtěte znovu. Ale určitě ne kvůli maturitě. To byste je mohli přizabít. Možná i úplně zabít. A zůstala by ve vás mrtvola. A co pak s ní? A vaše maturita by pak třeba nebyla interpretací knihy, která ve vás žije, ale pitevním protokolem. To by byla velká škoda.

Josef Soukal řekl(a)...

Co pan Lukáš dokáže nasadit na cokoli, co napíšu, je skutečně k nevíře. Jeho obsesivní pitvy mých výroků jsou hodné pana Kopfrkingla, nikoli učitele.

Jiří Lukáš řekl(a)...

Pane Soukale, člověče, ten můj příspěvek byl naprosto mírumilovný.

Vy jste vyjádřil nějaký názor a já protinázor. To je celý. Už jste s tím svým napadáním oponentů otravný.

Josef Soukal řekl(a)...

Pane Lippmanne,

rád bych vás upozornil, že výuku literární historie nelze redukovat na historii témat; račte si v této souvislosti alespoň nastudovat RVP - pokud tedy dokážete překonat svůj pocit, že vy si můžete dělat, co chcete. Doporučuji vám rovněž vrátit se k našim nedávným polemikám, jež ukázaly problematičnost tematického pojetí maturitní zkoušky (a stejně tak problematičnost vámi nastíněného příkladu, o dalších nedostatcích nemluvě) a neudržitelnost vámi deklarovaného pojetí ústní zkoušky coby plnohodnotné interpretace. Dále připomínám, že nikde v mých nesčetných vyjádřeních k maturitě nenajdete oporu k tomu, co tvrdíte. To, že nechápete možnosti a smysl testových úloh, jsme vám vysvětlovali mnohokrát. Nemáte-li co dělat, zkuste si něco přečíst, je to rozhodně přínosnější než obtěžovat kolegy nesmyslnými útoky.

Josef Soukal řekl(a)...

"Hezké ze všech stran. Hezké ze všech stran.
Když už ve společné části maturitní zkoušky jen dva volitelné předměty, pak tedy kterékoli dva z nabídky tří předmětů. Český jazyk, cizí jazyk, matematika..."

Nemám nic proti Pytlikem šířené myšlence, resp. proti diskusi k ní. Ale že Pytlik nečiní rozdíly mezi nesmyslnými ataky a nutnou obranou proti nim, je na pováženou.

Karel Lippmann řekl(a)...

Pane Soukale, jako obvykle produkujete jen nijak nedoložená tvrzení, útočná a určená k uvěření těm, kteří jim uvěřit chtějí nebo problematice dostatečně nerozumějí. Ukažte zde veřejně, jak si výuku představujete Vy. Vyzval jsem Vás k tomu už nesčíslněkrát. Zcela marně. Smysluplný dialog s Vámi vést za daných okolností nejde. Jen upozorňuji, že já nijak neovlivňuji a ani ovlivnit nechci způsob, jakým učíte. Vy naopak máte neustálé pokušení své představy učinit závaznými či, jak trčí z Vašeho článku jako sláma z bot, alespoň odborně ostrakizovat ty, kteří by Vaše centralizované a unifikované pojetí nepřijali za své, když už byste jim je nemohl vnucovat přímo maturitními předpisy. Nejsem si vědom žádných svých útoků. Pletete si útok s obranou.

Okomentovat