20.2.20

Dalibor Fusek: Rozhovor Jany Karvaiové se Vzdělávacími službami především o inkluzi

Web Vzdělávací služby oslovil paní Janu Karvaiovou, vedoucí sekce speciálních pedagogů Pedagogické komory z.s., ve věci aktuálních problémů českého školství, především pak v oblasti inkluzivního vzdělávání. Níže přinášíme její odpovědi.

Z rozhovoru na webu Vzdělávací služby vybíráme:

Společnost EDUIn pak nedávno zveřejnila materiál s názvem Společné vzdělávání je v Česku extrémně krátké a prohlubuje nerovnosti. Souhlasíte nejen s touto zprávou, ale i se samotným vyjádřením?

Nerovnosti produkuje sociální systém. Školství určitě ne. Po roce 1989 bylo ukončeno jednotné školství a byla naděje, že vzniknou různé alternativy ve vzdělávání. A to považuji za velmi přínosné. Volba je na rodičích a ti si chtějí vybírat. Někdy mohou volit i špatně, přesto je dobře, že je tu možnost vzdělávat děti v různých typech škol. Jestliže máme velké třídy, kde se vzdělávají děti nadané, s nějakým problémem nebo děti běžné, pak o nějakém podstatném individuálním přístupu nemůže být řeč. Myšlenka dobrá, skutečnost odlišná. Proto se nedivím rodičům nadaných dětí, že volí např. osmiletá gymnázia nebo třídy pro nadané (i když jich je poskrovnu). Rodiče dětí s nějakým problémem zase spíš zvolí školu speciální. Nebo dají dítě do školy s nějakým alternativním vzdělávacím programem, protože je tam často malý kolektiv, kde už o jakési individuálnosti je možné hovořit. Velmi doufám, že tento různorodý systém škol zůstane. Kdo považuje vzdělávání za důležité, ten své děti vede správným směrem. Pokud se najdou rodiče, kteří vzdělání berou jen jako nutné zlo, pak to jednotnost škol nezmění. V poslední době se na potkání ptám kolegů z různých škol, zda vidí to, že ve třídě ti dobří táhnou ty méně dobré. A zjišťuji v terénu, že tomu tak není. Naopak, ti horší třídu ovlivní více. Odpověď na vaši otázku je jasná – nesouhlasím s tím materiálem a nesouhlasím se snahou opět sjednotit školy ve jménu rovnosti nebo nerovnosti. Náš stát dává všem příležitost a je jedině na jednotlivcích, jak toho využijí. Vadí mi, když se snaha rodičů o vzdělávání svých dětí, vydává za něco špatného, negativního. Já osobně budu vždy ta, kdo takovým rodinám bude fandit.

Množství učitelů je ke stávajícímu pojetí poněkud skeptických. Dokázala byste tyto učitele nějak navnadit, že inkluzivní přístup je správný? V čem je lepší (případně horší) než pojetí předchozí, zjednodušeně řečeno zařazování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do speciálních škol a tříd? Případně naopak s těmito pedagogy souhlasíte?

Inkluze sama o sobě není špatná myšlenka. Jenže to musí být inkluze opravdová. Sama jsem si vytvořila jakousi definici: inkluzivní vzdělání je takové, které dětem s problémy přinese stejný druh péče, jako na speciálních školách a naučí je vše potřebné, aby obstály v životě co nejsamostatněji to jde. Tedy, že ty děti budou vzdělávány odborníky, bude jim nastaveno vše dle jejich potřeb. Takže inkluze taková, že učitelé budou vzdělaní ve speciální pedagogice (ne pouhými letmými kurzy). Ve školách bude běžným zaměstnancem školní speciální pedagog na plný úvazek, na velkých školách i více. Zároveň budou ve školách psychologové, etopedové a další pomáhající profese (např. ergoterapeuti, fyzioterapeuti) dle potřeby dětí. Byli by placeni z rozpočtu školy a školy by musely mít takové rozpočty (nárokově), aby se jim dařilo tyto služby zajišťovat bez problémů. Takže vše by muselo začít od změny vzdělávání pedagogů, změny ve vzdělávání speciálních pedagogů (které se velmi zhoršilo). Dále by se musel velice silně posílit rozpočet do škol. Na zaplacení potřebných pracovních sil i veškerých pomůcek. Jednoduché by mělo být dělení tříd nebo ještě lépe, snížení počtu žáků ve třídě, aniž by tím byl bit rozpočet školy. A přesto by stále měla zůstat zachována možnost vzdělávat děti ve speciálním školství – samozřejmě se zcela stejně nastavenými podmínkami, které jsem popsala výše. Ne každé dítě je schopné díky svému vnitřnímu vnímání světa a druhu postižení absolvovat vzdělání na běžné škole.

Protože nedošlo k patřičné přípravě inkluzivního projektu, muselo to zákonitě dopadnout tak, jak to dnes vypadá. Skepse učitelů je na místě. Mnozí si jsou velice dobře vědomi toho, že ve vzdělávání některých žáků jsou jen „jednu lekci napřed“ a nevzdělávají ty děti kvalitně. Jsem ráda, že si to umí přiznat, protože dětem nepomůže pouze dobrá vůle a snaha. Krátká školení nepomáhají. Na to se musí člověk soustavně připravovat. A podle toho, jak se stále jen novelizuje vyhláška o poskytování podpůrných opatření, která je snahou o další a další šetření, to taky není optimistické. Zdá se mi, že ten projekt nelze napravit nějakými jednoduchými úpravami. Jako účinné bych viděla ho „zbourat“ a na zelené louce vytvořit něco nového a kvalitního.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Rodiče tou "inkluzí" poškozených dětí by měli žalovat stát o finanční náhradu způsobené újmy.
U evropského soudu už vědí, jak na to.

Okomentovat