14.1.20

Stanovisko Výboru pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji k dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (prosinec 2019)

Oceňujeme a vážíme si odvedené práce a celkového pojetí, které se dotýká dlouhodobě nejpalčivějších a systémových témat a nastiňuje, jakým směrem by je měla Česká republika dále řešit. Vítáme komplexní zacílení na "získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život" a v té souvislosti zejména zahrnutí strategické linie "Proměna obsahu a způsobu vzdělávání" i důraz na snižování nerovností a rozvoj potenciálu každého žáka. Vnímáme to mj. jako naplnění usnesení vlády ČR ze dne 19. dubna 2017 č. 292 ke Strategickému rámci Česká republika 2030, který formuluje strategické cíle ve vzdělávání obdobně ("vycházet při zpracování a aktualizaci strategických dokumentů ze Strategického rámce"). Vítáme dále, že se dokument zabývá i celoživotním, mimoškolním a neformálním vzděláváním. Na druhou stranu v dokumentu vnímáme výrazné nevyváženosti v proporcích v různých rovinách: u východisek a cílů (nepoměr mezi technologickou a environmentální a sociální oblastí), u strategických linií (nepoměr mezi strategickou linií 1. a 2.), v rovině kompetencí (absence kompetencí pro udržitelný rozvoj a vzdělávání pro udržitelný rozvoj).

V té souvislosti navrhujeme následující doplnění a úpravy:
  1. Doporučujeme jmenovitě doplnit a zdůraznit návaznost na strategické cíle Strategického rámce Česká republika 2030.
  2. Z hlediska mezinárodního zasazení je v dokumentu jen velmi dílčí a nepřesná reflexe vlivů, trendů a možností – zejména udržitelného rozvoje, dále např. využití IT ve výuce = blended learning či dobrovolnictví – doporučujeme popsat.
  3. Pojem „udržitelný rozvoj“ je v dokumentu používán v nepřesně reflektovaném kontextu, udržitelný rozvoj se netýká jen ochrany přírodního prostředí, pojetí v dokumentu by mělo být komplexní jako ekonomicky, sociálně a kulturně i environmentálně/ekologicky vyváženého a odpovědného rozvoje.
  4. Navrhujeme ve východiscích i v zaměření cílů a obsahu vzdělávání se přihlásit k principům udržitelného rozvoje jako základnímu rámci změn ve vzdělávání a zvýraznit potřebu reagovat ve vzdělávání v tomto rámci nejen na technologické změny, ale i na další obdobně významné trendy - globalizaci, klimatické změny, spotřebu zdrojů, změny biodiverzity, změny životního stylu a demografické změny (viz  - přehled globálních megatrendů na str.10). Doporučujeme využít jako inspiraci takto orientované úspěšně reformované vzdělávací systémy (např. Finsko, Skotsko), a to včetně inspirace jejich pojetím cílů vzdělávání, klíčových kompetencí i promítnutím do výsledků vzdělávání. V tomto směru je podkladový materiál velmi jednostranně zaměřený jen na technologické oblasti vývoje a tím i jen na některé oblasti znalostí, dovedností a postojů, a pomíjí další významné změny a trendy sociální, ekonomické, environmentální a politické.
  5. Strategie upozorňuje zejména na fenomén digitalizace, další srovnatelné výzvy opomíjí. Na straně 11 navrhujeme doplnit za větu: Rychle se posouvá hranice mezi pracovními úkoly prováděnými lidmi a pracovními úkoly prováděnými stroji a algoritmy. Současné socio-environmentální výzvy, jako jsou otázky klimatických změn, ochrany biodiverzity, zmírnění chudoby a další, představují klíčový faktor současného a budoucího vývoje. Jejich váhu lze považovat za zcela srovnatelnou s fenoménem digitalizace. Proto je třeba klást stále větší důraz na zapracování vzdělávání pro udržitelnost a environmentální výchovy do školních kurikulí.
  6. V dokumentu není dostatečně řešena interdisciplinarita a projektové metody – důležitý princip rozvoje klíčových kompetencí pro celoživotní učení, udržitelný rozvoj i podnikavý přístup absolventů škol k osobnímu i profesnímu rozvoji a uplatnění ve společnosti. Na straně 29 navrhujeme doplnit za bod – 3. Navrhujeme zpřesnit a aktualizovat klíčové kompetence tak, aby byly lepším vodítkem pro tvorbu ŠVP a aby lépe reflektovaly změny, ke kterým ve společnosti dochází. – bod 4: Posílit interdisciplinární nadpředmětový rozvoj klíčových kompetencí, implementaci projektové metody do výuky, včetně zapojování žáků do řešení reálných komunitních problémů.
  7. Navrhujeme zlepšit zadání pro revize RVP v těchto směrech:

    a) přehled klíčových kompetencí v části 8. Příloha "Klíčové kompetence pro jednotlivé uzlové body" podkladového dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky je zatížen velkou nevyvážeností "horizontálně" i "vertikálně" - tedy jednak z hlediska žádné nebo minimální pozornosti některým oblastem klíčových kompetencí a cílů vzdělávání, jednak z hlediska velmi nestejnorodé míry obecnosti a konkrétnosti v rozpracování kompetencí, a rozhodně není vhodným základem pro revize RVP. Nepovažujeme jej za vhodné východisko pro revize RVP. V revizích RVP doporučujeme vedle Evropského referenčního rámce klíčových kompetencí pro celoživotní učení vycházet i z kompetenčního pojetí úspěšně reformovaných kurikulí jiných zemí. Inspirativní je v tomto směru např. finské kurikulum, revidované v roce 2014, které formuluje jako hlavní cíl vzdělávání „podporovat růst lidské bytosti a poskytovat kompetence potřebné pro zapojení v demokratické společnosti a pro udržitelný způsob života“ a jehož ústředním prvkem je 7 oblastí průřezové (transversální) kompetence, přičemž je zdůrazněna také jejich vzájemná propojenost:

    - Myšlení a učení se učit
    - Kulturní kompetence, interakce a sebevyjádření
    - Péče o sebe sama a zvládání každodenního života
    - Multigramotnost
    - Kompetence v informačních a komunikačních technologiích
    - Kompetence pro pracovní život a podnikavost
    - Účast, zapojení a budování udržitelné budoucnosti

    b) vhodným zadáním revizi RVP není revidovat kurikulum “po předmětech”. Revize musí být komplexní, nikoli pouze “předmětová”, změněný obsah a způsob vzdělávání je potřeba odvodit od zvoleného rámce klíčových kompetencí a až následně promítat do úprav struktury vzdělávacích oblastí/oborů//předmětů, ale i do integrovaných a průřezových celků. Jedním z klíčových prvků nového kurikula by měly být i interdisciplinární přístupy – pojetí kurikula nikoli jako pouze předmětového, ale vyváženě postaveného na vzdělávacích oblastech a předmětech, na interdisciplinárním učení a na práci s prostředím školy a jejího okolí (místa, komunity). Příkladem takové úspěšné revize může být skotské kurikulum, které obsah vzdělávání, pojatý jako kontinuum "vzdělávacích zkušeností a výsledků“ odvozuje od rámce základních schopností/kompetencí, který naplňuje nejen prostřednictvím „vzdělávacích oblastí a předmětů“, ale i bloků „interdisciplinárního učení“ a prací se „étosem a životem školy jako komunity“. I samotné vzdělávací oblasti jsou přitom pojaty poměrně komplexně a netradičně: Umění, Zdraví a životní podmínky („Health and Wellbeing“), Jazyky, Matematika, Náboženská a morální výchova, Přírodní vědy, Společenské vědy, Technologie.

    Tento "otevřený" přístup může vést k nově pojatým "předmětům" a tematickým celkům skutečně reagujícím na aktuální trendy a potřeby (v případě Skotska např. předměty "Lidé, místo a životní prostředí", "Současná věda", "Planeta Země" či tematické celky v jejich rámci - "Biodiverzita a vzájemná závislost", "Zdroje energie a udržitelnost", "Procesy na planetě", "Klima a jeho změny").

    c) podkladový materiál správně zdůrazňuje, že RVP by mělo být návodnější nejen z hlediska obsahu vzdělávání, ale zejména z hlediska vhodných způsobů vzdělávání, vzdělávacích zkušeností a strategií. Zde považujeme za nezbytné v zadání revizí RVP zdůraznit vedle využívání technologií i potřebu uplatňování následujících vzdělávacích strategií:

    - Výuka mimo školu, v kontaktu s reálným světem – komunitou, přírodou, světem práce, spolupráce s aktéry mimo školu
    - Zapojování žáků do rozhodování
    - Mezipředmětové učení
    - Celoškolní přístup
  8. Doporučujeme v dokumentu, popř. v návazných dokumentech zdůraznit podporu spolupráce škol všech stupňů s dalšími mimoškolními organizacemi (např. NNO), zaměstnavateli, firmami (exkurze, stáže) a odbornými pracovišti (např. knihovnami), centry excelence, středisky ekologické výchovy, včetně nabídky vzdělávacích služeb, programů, soutěží a stimulujících mimoškolních aktivit (odborná soustředění, přípravné kurzy, on-line vzdělávání, badatelská a zájmová činnost aj.). Školy by měly tyto aktivity zakotvit do svých ŠVP.
  9. Proměna obsahu vzdělávání není ve Strategii 2030+ řešena vyváženě – v rovnováze s proměnou způsobu vzdělávání. Název kapitoly 7.1 SL1: Proměna obsahu a způsobu vzdělávání čtenáři Strategie 2030+ napovídá, že se zde řeší vyváženě dvě oblasti: proměnu obsahu vzdělávání a proměnu způsobu vzdělávání. Zatímco proměně obsahu vzdělávání je věnována samostatná podkapitola 7.1.3.1 SL1A: Proměna obsahu vzdělávání, způsobu vzdělávání samostatná kapitola věnována není. Způsob vzdělávání je rozptýlen v kapitole Proměna obsahu vzdělávání.

    Navrhujeme do bodu 7.1.3 Specifikace strategické linie přidat vedle 7.1.3.1 SL1A: Proměna obsahu vzdělávání ještě samostatnou: Proměna způsobu vzdělávání. V ní přehledně představit pedagogům, rodičům i veřejnosti doporučované způsoby vzdělávání – viz současná kapitola 7.1.3.1 SL1A a tyto ještě doplnit, rozšířit o prostor pro průřezové, interdisciplinární uchopení výuky a jiné osvědčené postupy umožňující a rozvíjející nadpředmětové pojetí výuky.
  10. K bodu: 7.1.3.5. SL1E – Celoživotní učení, využití potenciálu mimoškolního a neformálního vzdělávání:

    Dokument nepohlíží na mimoškolní a neformální vzdělání, tak jak bývá obvyklé. Neformální vzdělávání je zde chápáno spíše jako vzdělávání zájmové a "metoda", "jiná forma vzdělávání", kterou je dobré zavést ve školách. Toto pojetí je zde dále stvrzeno nevhodným příkladem o využití peer learningu, v pojetí dokumentu spíše brigádě/praxi vysokoškolského studenta na střední škole za odborného vedení školy. To je v kontrastu koncepčním vnímáním neformálního vzdělávání., ale např. i s Doporučením Rady EU ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení (2012/C 398/01). Dochází k určitému míchání konceptů neformálního vzdělávání a neformálních metod výuky. V Českém kontextu je situace ještě složitější, neboť nám zde do hry vstupuje také jinak správně zmiňované zájmové vzdělávání definované zákonem.

    Byť název bodu 7.1.3.5. SL1E deklaruje snahu využít potenciálu mimoškolního vzdělávání, dále se vůbec nezabývá vizí, realitou a podstatou mimoškolního vzdělávání, které se děje nejen formou neformálního vzdělávání, ale obecně práce s dětmi a mládeží, která velmi významně vzdělávání a učení dětí a mladých lidí napomáhá jak neformálním vzdělávání, tak ale i informálním učením a komplexnějším přístupem k rozvoji osobnosti a kompetencí dítěte a mladého člověka v rámci jeho potřeb a životního kontextu.
    Oblasti uznávání a podpory mimoškolního vzdělávání a informálního učení při práci s dětmi a mládeží nejsou v dokumentu vůbec řešeny, tím dokument a vize ČR v oblasti vzdělávání de facto také rezignuje na zdárnou implementaci výše uvedeného Doporučení Rady EU ale i Strategie Evropské unie pro mládež na období let 2019–2027 (2018/C 456/01) a evropských cílů v oblasti mládeže.

    Upozorňujeme, že značná část neformálního vzdělávání dětí a mladých lidí v ČR se děje mimo školu (a formální výuku) v různých organizacích (například dětí a mládeže) a je určitě vhodné přinášet i metody z neformálního vzdělávání do škol. Stejně tak je dobré činnost ve školách a v NNO a dalších organizacích a institucích propojovat, rozšiřovat a podporovat.

    Navrhujeme, aby dokument zahrnoval kromě toho, že školy mají rozšiřovat své aktivity v oblasti neformálních metod výuky a zajišťování neformálního a zájmového vzdělávání, že je třeba v systému propojovat a uznávat vzdělávací výsledky práce s dětmi a mládeží, respektive mimoškolního vzdělávání dětí a mládeže v NNO.

    K otázce dobrovolnictví. Dokument zmiňuje, že specifickou kapitolou je podpora dobrovolnictví s cílem rozvoje solidarity a tolerance mezi lidmi, jeho uznávání v rámci formálního vzdělávání a vytváření příležitosti pro zapojení populace do dobrovolnických aktivit. Zde se jedná právě o oblasti, kde mimoškolní práce s dětmi a mládeží v NNO v české realitě hraje zásadní roli, ve velké většině již i ze své podstaty fungování, neboť dobrovolnictví je jedním ze základních rysů a nástrojů práce s dětmi a mládeží. Tyto oblasti není možné automaticky podřazovat konceptu neformálního vzdělávání, obzvláště tomu vykonávanému v rámci školního prostředí. V současné dobré praxi je často zdárná realizace těchto opatření ve školách možná právě jen díky spolupráci s NNO.

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Stanovisko Výboru pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji

Výbor pto vzdělávání... Co to je? Kdo tomu předsedá? Kdo to financuje?

Lenka Pokorná řekl(a)...

Já si odvedené práce vážím, pokud je odvedena dobře. To se ovšem v tomto případě říci nedá.

Okomentovat