11.1.20

Radana Večeřová: Škola a...inkluze

Je nutné všechny začlenit. Abychom si navzájem víc rozuměli. Víc se tolerovali a respektovali. Bez inkluze by naše děti vyrostly...no, v necitlivá stvoření, přeci!


Kamarádka, také školní psycholožka, mě poprosila o tip na práci se třídou (druhý stupeň), ve které je žák s tzv. speciálními vzdělávacími potřebami. V této třídě má konkrétně chlapce se složitým rodinným prostředím. Maminka péči odmalička zanedbávala, sama sociálně slabá, otec neznámý. Když k nim klučina nastoupil do první třídy, musela zasáhnout i sociálka a chlapce umístit do dočasné pěstounské péče. Nějak se pak životem probojoval dál, v současné době bydlí s babičkou, ale následky jsou na něm silně patrné dodnes. Nejen po citové stránce, kdy má potřebu druhých lidí se neustále dotýkat a ujišťovat se, že je přijímán, ale i po stránce dorozumívání. V sociálním kontaktu je neobratný. Sem tam k tomu slovně plácne vyloženou hloupost, některé děti se mu smějí. S nejistotou hledá slova na vyjádření se, druhému pak odkývá téměř cokoli. Zadávání úkolu chápe většinou až napodruhé, občas napotřetí. Úplně hloupý přitom není, jen vývojově o několik let opožděný. Trvale, nevratně. S vrstevníky, v obyčejném školním režimu, tak bývá často ztracený. Hůř chápe souvislosti, směje se, když se smějí druzí, bouchá do lavice, když nemá svůj den. Pak se omlouvá. A tak vznikají dennodenní nepříjemnosti, i přes přítomnost asistenta pedagoga ve třídě. Bylo by potřeba s tím něco udělat. Pracovat se třídou. Aby víc chápala, tolerovala, respektovala. Pracovat s klukem, aby se zklidnil. Tak, jak na to a co s tím?

Miluju film „Vesničko má středisková“. A tak nějak jsem si na něj vzpomněla. A představila si jeho hlavní hrdiny, hmmm, coby žáky třídy. V lavici by tak seděl výbušný a žárlivý řidič Turek, vedle něj jeho krásná žena Janička. Opodál zamilovaný Václav. A také doktor, který by se většinu vyučování kochal pohledem z okna. Nechyběl by dobrosrdečný předseda JZD Vojtěch Kalina, hostinský Rambousek (ten by seděl v poslední lavici, aby nemusel otáčet hlavou) ani rostlinář Kunc, který by za nic na světě nechtěl přijít hlavně o svou funkci nástěnkáře. Šaškem třídy by byl dozajista mechanik Drápalík. Součástí kolektivu by byl také nově příchozí žák, umělec a donchuan, malíř Evžen Ryba. Třída by měla i asistenta pedagoga, dobráka řidiče Pávka. Ten by nedal dopustit na svého svěřence, opožděného žáka třídy, závozníka Otíka. Tak, třídu máme. Pojďme je, všechny hezky po kupě, něco naučit. Třeba, kdy a kde se potkají dva vlaky, které vyjely současně proti sobě ze stanic Praha a vesnička Křečovice vzdálených od sebe 66km, jestliže vlak a bla bla bla. Pan Pávek váhá. Sice byl, jako asistent, na kurzu proškolen o odchylkách rozumového vývoje, pořád ale není odborníkem na matematiku ani speciálním pedagogem, aby věděl, jak látku Otíkovi polopatě vysvětlit, protože napoprvé Otík zadání nepobral a paní učitelka už se věnuje zbytku třídy. Má ale zdravý rozum a dobré srdce, tak Otíkovi šeptá, ať se úkolem nijak hluboce netrápí, opíše vše z tabule a je hlavně potichu. Turka vytáčí i polohlasný šepot těchto dvou, hlasitě se ozývá, že chce klid. Ostatní by se Otíka normálně asi zastali, ať po něm neřve a sám drží hubu, ale teď, ve vyučování, se to úplně nehodí. A je teda pravda, že klid by chtěli trochu i oni. Není to necitlivé, přemýšlí Janička? Když myslím na své potřeby místo na Otíka? Mám za Otíkem zajít o přestávce a podpořit ho? To už jí ale napomíná učitelka, nepracuje, duchem je určitě u kluků a na školu nemyslí. Turek rudne. Pan Pávek vzdává i třetí pokus, jak jednoduše matematický úkol Otíkovi vysvětlit. Cítí navíc, že víc šepotu už Turek neunese, hrozí výbuch. Sám za sebe by vzal nejradši Otíka ven, ukázal mu, jak se couvá s tatrovkou a lidsky by mu vysvětlil, že rychlost vlaku do Prahy znát k životu zrovna on opravdu nepotřebuje, ale on je jenom řidič, co on tomu rozumí, že jo? Někdo moudrý ale určitě věděl, proč to dělá. Proč je nutné všechny nahnat do jedné třídy. Na celý den. S Turkem a tak. Asi je to tak proto, aby všichni vnímali, že Otík existuje. Aby ho nevyčleňovali a víc s ním soucítili. To bude ten důvod! Nebo si snad myslíte, že kdyby byl Otík vzdělán jinde, svým tempem, ve svých limitech, tak by to celé fungovalo líp? Myslíte si, že by ho i tak ostatní vnímali jako součást vesnice, chtěli ho v ní? Dokázali by se za něj dokonce třeba i postavit? Nedali ho? Pcha, to je jen ve filmu! Ve skutečnosti přeci funguje ta...ta...inkluze. Nebo...vy jste o ní snad začali pochybovat?

Převzato z blogu autorky na iDNES.cz.

5 komentářů:

krtek řekl(a)...

Vida, psycholožka a tak rozumné psaní. Souhlasím.
Když vítězí kult maturity a pracovat se nikomu nechce...

Jana Karvaiová řekl(a)...

Situace popsaná paní psycholožkou je skoro jasná. Dítě ,sociálně zanedbané, má takové "ztráty", že už nejspíš není schopné je dohnat )což škola asi zkoušela jen se prostě už nezadařilo). Takové dítě je odsouzeno nastavením současné neinkluze. Protože:
-jako dítě bez LMP hendikepu nemá šanci se vzdělávat podle minimálních výstupů
-ty neminimální nemá šanci zvládnout
-jelikož nezvládá, je frustrované z neúspěchu a učení je pro něj mučení
-do specky nesmí
JE TOTO OPRAVDU NEJLEPŠÍ ZÁJEM DÍTĚTE, jak je deklarován ve školském zákoně a vyhlášce 27?
Není, ale koho to zajímá. Prý malinká chybička v systému (mi bylo několikrát řečeno nebo napsáno).
Chudák dítě.

otík i ten chlapec žijí v jakési komunitě. nemusí s ostatními zrovna chodit do školy, aby ho přijali mezi sebe. Každý přeci jednou opustí tu rodnou vísku, kam chodil do školy a bude žít jinde. To musí s každým "chodit do školy" aby byl přijat? Ne. Nemusí. Inkluze je experiment, který platí jen pro někoho. zbytek má smůlu, protože to je povinné. Asi jako kdybychom všechny nahnali do hudebky s tím, že když je budeme nutit zpívat nebo na něco hrát, získají dobrý vztah k hudbě:)

E.Kocourek řekl(a)...

všechny nahnali do hudebky ... dobrý vztah k hudbě

To je velice trefné přirovnání! ////

Inkluze po česku je ohavný nesmyslný experiment. Ale narušené vyučování, nesmyslama přetěžovaní učitelé a žáci, kterým v pohodovém vzdělávání brání nějaký šílenec nebo třída plná lemplů bez zájmu o vzdělávání NENÍ ten hlavní problém! Hlavní problém je ten systém, který vládnoucí partě škůdců umožňuje tohle všechno VNUTIT celé společnosti. ////

Eva Adamová řekl(a)...

"jako dítě bez LMP hendikepu nemá šanci se vzdělávat podle minimálních výstupů
-ty neminimální nemá šanci zvládnout
-jelikož nezvládá, je frustrované z neúspěchu a učení je pro něj mučení
-do specky nesmí"

Já to paní Karvaiová ještě s dovolením rozšířím:
- na prvním stupni nepropadne, přestože by mu to určitě pomohlo
- v šesté či sedmé třídě nepropadne, přestože by mu to pravděpodobně pomohlo
- propadne až v osmé či deváté třídě, kde už je to k ničemu

Takto to funguje na všech základkách, které znám.

Nicka Pytlik řekl(a)...

systém, který vládnoucí partě škůdců umožňuje

Pytlici by řekli, že v té dnešní překotně se měnící době je to spíš tak, že parta těch skutečně škodících pitomců dlouhodobě vládne prostřednictvím vždy aktuálně vládnoucí party trdel.

Okomentovat