3.1.20

Dan Drápal: Drobné úvahy o vzdělanosti

Je to už pár let, co jsem četl zajímavý článek o dějinách obtížnosti maturitní zkoušky z matematiky. (Bylo to v rámci debaty o tom, zda má být maturita z matematiky povinná.) Moc lituji, že jsem si nepoznamenal některá data, která mě v onom článku zaujala. Jen si vzpomínám, že nejtěžší matematické příklady museli maturanti řešit koncem devatenáctého nebo počátkem dvacátého století. Od té doby se laťka obtížnosti už jen snižovala.


Nedávno proběhla diskuse o případném zjednodušení českého pravopisu. V diskusi zazněly názory, že Ústav pro jazyk český by se neměl snažit normativně určovat, co je „správné“, ale měl by pouze zachycovat a reflektovat vývoj jazyka. Výslovnostní rozdíl mezi i a y zmizel již před několika staletími, a není žádný přesvědčivý důvod, proč ortografii nezjednodušit, jak už to dávno udělali Slováci, případně jedno z těchto písmen (spíše y než i) zrušit úplně. Děti by se nemusely ve škole biflovat vyňatá slova a uvolnily by se jim tak mozkové závity pro některé užitečnější věci.

Nejsem schopen předložit nevyvratitelný argument proti těmto snahám o zjednodušení. Dříve nebo později k němu patrně dojde a já se s tím určitě nějak vyrovnám, budu-li ještě stále mezi živými. Určité klady současného stavu ale vidím. Přátelé si patrně všimli, že tam, kde mnozí nepoužívají diakritická znaménka, já je důsledně používám. To mě nutí si text, který hodlám někomu poslat, znovu přečíst. A to mi poskytuje příležitost si ještě jednou rozmyslet, zda skutečně chci daný text (byť jde třeba jen o SMS) skutečně poslat. A mohu říci, že podle toho, jaký text mi posílají druzí, do značné míry poznám, co jsou zač a v jakém rozpoložení psali. Pokud píší s celou řadou chyb, je velmi pravděpodobné, že nejenže psali pod vlivem emocí, ale patrně mají ve svém vnitřním životě stejný binec jako ve svých textech. Kdyby si svůj vzkaz či příspěvek po sobě přečetli, možná by ho vůbec neodeslali. Shrnuto: Zjednodušení patrně vyhoví naší uspěchanosti, nikoli však hodnotě našeho sdělení.

Vraťme se však k matematice. Vzpomínám si, jak jsem trápil sám sebe i svého milovaného syna, když jsem ho nutil zvládat dělení trojcifernými čísly. Slýchám, že to není potřeba, děti mají přece kalkulačky. Skvělé. Hackeři nedávno ochromili benešovskou nemocnici a nějaké doly na severní Moravě. Co až způsobí nějaký pořádný blackout? Po čase nenabijete mobily (a možná kleknou i mobilní sítě) a po o něco delším čase i ty kalkulačky (pokud nejsou na baterie a vy těch baterií máte doma dostatečnou zásobu). Pak by se mohly docela hodit i určité dovednosti, o nichž se dnes domníváme, že je nikdy potřebovat nebudeme.

Mantrou nových pořádků je, že nemá cenu se biflovat data, ale chápat souvislosti. Jistě na tom něco je. Pokud ale znáte dat minimum, tak ty souvislosti nepochopíte. Jistě, do jisté míry platí, že není potřeba se biflovat data, která si můžete najít. Strýček Google a tetička Wiki jsou úžasní. Jenže když znáte dat příliš málo, nebudete vědět, co vlastně hledat. Určitý obecný přehled skutečně potřebujete. Vzpomínám si, že když jsem byl koncem šedesátých let poprvé ve Spojených státech, proběhl tam výzkum znalostí zeměpisu. Průměrný Američan byl schopen vyjmenovat pouze šest států. Jedním z nich byla Velká Británie, další bylo Japonsko, další „Evropa“. Ano, mnozí Američané ji považovali za jeden ze států. Tragičtější bylo, že určité procento Američanů považovalo tehdy Kubu za jeden z jednapadesáti států Unie. Bodejť by je pak neštvalo, že se tam vlády zmocnili komunisté. V tomto případě by neznalost mohla být hodně nebezpečná.

O podobný „průzkum“ jsem se snažil v rozhovorech se sovětskými vojáky. Rád jsem si s nimi povídal a když jsem byl na vojně, s jedním četařem jsem se scházel pravidelněji. Byl to jediný z těch, s nimiž jsem hovořil, kdo se snažil chápat, co se vlastně děje a kdo měl jakž takž trochu přehled o zeměpise. Bohužel jsem po pročtení materiálů, které na mě shromažďovala StB a vojenská kontrarozvědka, zjistil, že jsem mu tím zřejmě způsobil nějaké kádrové potíže.

Mohu nabídnout i další smutná zjištění. Před pár lety mě požádal jistý odborný časopis o překlad anglicky psaného článku o významném ruském mysliteli z devatenáctého století Alexeji Chomjakovovi. Autorem článku byl jakýsi Bulhar, který měl před jménem i za jménem několik titulů. Chomjakov byl originální slavjanofilský myslitel, který se „vrtal“ v celé řadě oborů – fyzice, dějepise, filosofii, teologii, poezii… Kdysi dávno, když jsem se podrobně věnoval ruským dějinám, jsem pročetl všech osm dílů jeho sebraných spisů. Něco jsem tedy o Chomjakovovi věděl. Článek toho Bulhara byl úplně vedle – vyzařovalo z něj naprosté nepochopení souvislostí. Nevím, zda onen autor četl něco z Chomjakova samotného; spíše jsem měl dojem, že četl pouze něco o Chomjakovovi, ale nechci mu křivdit. Možná že za svou práci o Chomjakovovi dostal další titul. Vzpomněl jsem si na setkání s jedním katolickým knězem, kterého jsem poznal na jaře 1968, nedlouho poté, co byl po čtrnácti letech věznění propuštěn na svobodu. Ukazoval mi deníček, který měl možnost si vést v Leopoldově. Nemohu zapomenout na jeden úryvek, který se mi možná podaří ocitovat doslovně: „Tak máme jednoho kněze v komunistické vládě, ministra Josefa Plojhara. Je to doktor honoris causa. A máme kněze i v exilové vládě, monsignora Šrámka, a to je také doktor honoris causa. A je to stejný honor – a stejná causa.“

Možná je v tom trocha skepse, ale alespoň i trocha humoru.

To mě přivádí k úvaze poslední. Proč lidé tolik touží po titulech? V každém roce se na někoho významného provalí, že opsal diplomku nebo doktorskou práci. Je mi těch lidí líto. Rád bych jim nějak sdělil, že je dobré psát o něčem, čemu opravdu rozumím. Vzdělanost má skutečně hodnotu, a to i tehdy, pokud jsou naše znalosti neprodejné. Je to jako s láskou k umění – líbí se mi určitý obraz, protože stojí deset milionů, nebo má hodnotu deseti milionů, protože se hodně lidem líbí? Domnívám se, že na tuto otázku nezná odpověď snad nikdo z lidí.

A ještě podpis: Temp. Dan Drápal. (Nevíte, co je to temp.? To je titul temperátor, neboli topič, mé několikaleté povolání ve škole normalizačního života. Na titul Dr. h. c. stále ještě čekám.)

Převzato z autorova webu.

24 komentářů:

krtek řekl(a)...

"Výslovnostní rozdíl mezi i a y zmizel již před několika staletími, a není žádný přesvědčivý důvod, proč ortografii nezjednodušit, jak už to dávno udělali Slováci, případně jedno z těchto písmen (spíše y než i) zrušit úplně. Děti by se nemusely ve škole biflovat vyňatá slova a uvolnily by se jim tak mozkové závity pro některé užitečnější věci."
To asi nemá cenu číst, když panu autorovi nedochází, že máme slova, která se liší právě jen v tom i/y a jejich sjednocení (těch i/y) odstraní významový rozdíl. Otázka "Kde jsi byl?" bude znamenat totéž jako "Kde jsi bil?"

Oldřich Botlík řekl(a)...

Krtku, vy opravdu nechápete, že Dan Drápal je na vaší straně?

Dokonce i názorem na zvažované změny v českém pravopisu. Tedy tím, čeho jste se chytil.

Nu, to leccos vysvětluje...

Nicka Pytlik řekl(a)...

U botlíků pořád nedocvakává, a z zřejmě už nikdy nedocvakne, že není podstatné, kdo na čí straně je, a nebo není. Ale kdo co říká. A nebo neříká.
To vysvětluje všechno. Cvak, cvak...

Pepa řekl(a)...

Skoro bych řekl, že úplně nejdůležitější částí úvahy pana Drápala je tohle:

Mantrou nových pořádků je, že nemá cenu se biflovat data, ale chápat souvislosti. Jistě na tom něco je. Pokud ale znáte dat minimum, tak ty souvislosti nepochopíte.

Šli byste k doktorovi, který si příznaky vašeho onemocnění gůglí, aby zjistil, co vám je? Já jo, ale jen jednou - a rychle bych hledal jiného, který si ta data nacpal do hlavy a souvislosti hledá v hlavě a ne na monitoru.

Kdo nevidí, že analogicky je to i v jiných profesích, měl by si rozsvítit, pokud může.

Karel Lippmann řekl(a)...

"Mantrou nových pořádků je, že nemá cenu se biflovat data, ale chápat souvislosti. Jistě na tom něco je. Pokud ale znáte dat minimum, tak ty souvislosti nepochopíte."

Nevím, co vše jsou "nové pořádky" a kdo je reprezentuje. Já vždy zdůrazňuji, že souvislosti nelze hledat bez "dat" a samotná "data" bez souvislostí nemají smysl. Jinak řečeno, jedno bez druhé není možné. Jde jen o to, jaké souvislosti máme na mysli. Zda jen ty jednoznačné, které jsou testovatelné a jejich správnost se dá snadno hodnotit, nebo i ty, které jsou mnohem širší a hlubší, čímž se ovšem možnostem testů vymykají a jejich hodnocení je mnohem obtížnější, klade totiž mnohem větší nároky na odpovědnost učitele.

mirek vaněk řekl(a)...

Konečně rozumný článek. Jenže hlubší souvislosti vyžadují hlubší znalosti a tedy i širší data.

Pro Krtka a co teprve Oni/y vi/yli/y.
Ona dřívější úspěšnost čechů ve světě může být způsobena kromě boje proti útlaku i zápasem s vlastním jazykem, který vyžaduje u psaní přemýšlet.


Dnešní problém není v honoris causa, dnešní problém je hyperinflaci vzdělání a množení blbosti nesoudnosti inteligence.

Oldřich Botlík řekl(a)...

Mantrou nových pořádků je, že nemá cenu se biflovat data, ale chápat souvislosti.

Neznám nikoho trochu vzdělaného, kdo by něco takového tvrdil. Snad s výjimkou bývalého ministra školství Stanislava Štecha, který obdobnou figuru použil ze stejného důvodu jako Dan Drápal. Umožnila mu kritizovat ty, kteří sice nic takového netvrdí, ale přece jen si jasně uvědomují jeden problém a artikulují ho.

Je totiž příliš mnoho škol, kde se žáci kvůli slepému biflování dat a úmornému nácviku algoritmů nejrůznějšího druhu nikdy k žádnému hledání a chápání souvislostí nedostanou.

Je naprosto zřejmé, že mají-li se děti naučit hledat a chápat souvislosti, musí k tomu mít vhodný materiál.

Úvahy pana Drápala jsou ale opravdu "drobné".

Oldřich Botlík řekl(a)...

dnešní problém je v hyperinflaci vzdělání

Můžete to prosím poněkud rozvést? Jak tomu mám rozumět? Hyperinflaci peněz známe třeba z Německa z počátku 20. let minulého století. Zaměstnanci si tehdy chodili pro mzdu s kufry či s prádelními koši, aby mohli pobrat hromady bezcenných papírů, zvaných peníze. Každý pak spěchal nakoupit potraviny nebo zboží, protože za několik hodin bylo všechno mnohem dražší. Nakonec vyplácely některé podniky mzdu nebo její část v naturáliích, protože peníze neměly vůbec žádné krytí.

Papírové peníze jsou něco jako potvrzení od státu, že si je můžete vyměnit za určité množství naturálií. Vzdělání ale ve vaší metafoře odpovídá naturáliím - nikoli papírovým penězům.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Hyperinflaci peněz známe třeba z Německa z počátku 20. let minulého století.

'Bodaj by aj v Nemecku mali takých botlíkov!'

krtek řekl(a)...

Nemám problém přiznat, že jsem nedočetl, otrávený tou citovanou větou. A že autor se stavi proti tendenci zjednodušovat gramatiku. Nicméně mi ta úvaha nepřišla tak objevna, když se tu toho míchá tolik dohromady.

Oldřich Botlík řekl(a)...

OK, stane se. Beru.

Je tady koneckonců jeden, který glosuje jedinou větu už celá léta. A nejspíš pořád věří, že je vtipnej až na půdu.

Pepa řekl(a)...

Je naprosto zřejmé, že mají-li se děti naučit hledat a chápat souvislosti, musí k tomu mít vhodný materiál.

Můžete to prosím poněkud rozvést? Jak tomu mám rozumět?

krtek řekl(a)...

No vidíte, pane Botlíku, já Pytlíka můžu, jen málokdy mi nezvedne náladu svou břitkostí. Jenom ten hýkající žák mi chybí. Jo a poste.restante.

Oldřich Botlík řekl(a)...

ad Pepa

Můžete to prosím poněkud rozvést? Jak tomu mám rozumět?

Můžu to rozvést, rozumět tomu musíte sám.

Řekněme třeba, že děti mají SAMY přijít k poznání, jak souvisí/souvisel počet dětí v rodině s tím, co bych nazval úroveň bohatství rodiny a úroveň bohatství státu, v němž žijí. Je prokázáno, že spousta lidí, včetně lidí velmi vzdělaných, si myslí, že dokud nedojde k vyčerpání zdrojů, počet lidí na Zemi neustále poroste. Tak to ale nebude. Už před několika lety se zastavil nárůst celkového počtu nově narozených dětí. A to kvůli radikální změně oněch výše zmíněných úrovní bohatství. Odborníci se nyní shodují, že kolem roku 2100 vývoj se počtu lidí na Zemi zastaví někde mezi 10 a 12 miliardami a na této úrovni zůstane, a to velmi stabilně. Samozřejmě nedojde-li k nějaké nepředvídané katastrofě.

Aby si to děti uvědomily (nemluvím teď o jedné hodině, spíše o měsíci, a o zeměpisu, dějepisu, matematice, ...), musí se zabývat daty o nejrůznějších relevantních okolnostech. Ta data vhodně zobrazovat, všelijak interpretovat a myšlenkově spojovat.

Pokud se podaří žáky pro takovou práci zaujmout, budou to dělat s nadšením a řadu informací -- materiálu -- si dokonce i zapamatují. Ovšem mimoděk, protože cílem není, aby si je zapamatovaly, ale aby zažily smysluplnou samostatnou práci s nimi a radost, kterou jim přinese každý jejich drobný "objev".

Eva Adamová řekl(a)...

"A nejspíš pořád věří, že je vtipnej až na půdu."

Oh. A ještě je tady jeden, který nemá ani špetku smyslu pro humor.

Nicka Pytlik řekl(a)...

nemá ani špetku smyslu pro humor

Nejspíš pohnuté dětství ve státní škole.
Ale ani druhý extrém není dobrý. Třeba pytlici hýkají při kdejaké kravině.
Ze všeho úplně nejvíc je skolí humoristické statě vzdělávycích stendap komiků.
Viz např.
'Je prokázáno, že spousta lidí, včetně lidí velmi vzdělaných, si myslí, že dokud nedojde k vyčerpání zdrojů, počet lidí na Zemi neustále poroste.'

Pepa řekl(a)...

Tak tenhle příklad na světovou populaci mi nepřijde vhodný. Odborníci se v historii shodli na spoustě věcí, které se později ukázaly jako naprosté pitomosti, takže je třeba se jimi (odborníky) příliš nezaštiťovat. Mimochodem - kde jste vzal, že se růst počtu narozených dětí na Zemi zastavil?
Co mi hlavně ale na příkladu vadí, je to, že ať děti dojdou k jakémukoliv závěru, nedá se onen zkontrolovat na správnost, protože to ukáže až budoucnost. Není tedy kontrola, že souvislosti byly pochopeny správně a úvahy byly korektní (kromě osobního názoru vyučujícího, což je samozřejmě nedostatečné). Chceme-li zajistit správnost úvah a fixaci příslušných myšlenkových postupů, potřebujeme alespoň pro začátek nějaký příklad s kontrolovatelným postupem a možnostmi korekcí. Protože zážitek radosti nad drobnými objevy můžou mít děti i v případě naprosté scestnosti úvah.
Kromě toho těžko můžete ve škole věnovat měsíc času konkrétnímu problému a vynechat třeba v článku ona zmiňovaná i/y.
Máte nějaký reálnější (použitelný) nápad?

mirek vaněk řekl(a)...

Nejsou odborníci a odborníci.

Opravdový odborník se občas mýlí. Pseodoodborník plácá pitomosti a občas se trefí.

Skoro každý závěr dětí lze zkontrolovat. Pokud se volí řádné téma a pokud tomu učitel rozumí. I o tvrzeních, která nejsou rozhodnutelná se dá smysluplně diskutovat.

Světová populace asi na 1. stupeň nepatří. Ale výš už se o ní diskutovat dá. Je k tomu ale potřeba něco vědět. Na 1 stupni řada dětí neví co je to populace.

Inflace a naturálie jsou hodně odlišné pojmy. Opravdu jsem myslel inflaci. Papír o vzdělání už dávno nemá tu hodnotu, co dřív. Jsou některé školy, které jsou výjimkami, ale moc jich není. Naturálie možná budou až začnou ředitelé privatizovat školy.

Kolega Pytlík není ani tak vtipný, jako satirik. A trefný.

Nicka Pytlik řekl(a)...


Uštěpačně jízlivý...

Oldřich Botlík řekl(a)...

ad mirek vaněk

Papír o vzdělání už dávno nemá tu hodnotu, co dřív.

Takže jste nejspíš nemyslel inflaci vzdělání, ale inflaci hodnoty dokladů o dosaženém vzdělání. Copak snad to druhé, tučně vytištěné, představuje nějaký zásadní problém? Nebudeme přece dělat drama z toho, že všechno nefunguje stejně jako dřív. Že jsme na svůj vysokoškolský diplom museli vynaložit víc úsilí, než studenti obvykle vynakládají dnes. Nebo už jste tak nepružnej, případně malichernej? Důležité přece je, že se celková vzdělanost ve společnosti zvětšuje. Jako taková -- bez ohledu na papíry. Jako příklad si vezměte třeba vzdělanost žen, jednou v roce 1800, podruhé v roce 2000. Pokud se dobře pamatuju, už jsem se vás jednou ptal, proč je to podle vás takový problém. Můj dotaz zůstal tehdy bez odpovědi, tak jsem zvědav tentokrát.

ad Pepa

Mimochodem - kde jste vzal, že se růst počtu narozených dětí na Zemi zastavil?

Zatím neřeknu. Když chcete něco ověřitelného, tak nechte děti zjistit, jak to s tím počtem narozených dětí na Zemi ve skutečnosti je. Jak postup kontrolovat, to si snad už dáte dohromady sám.

Kromě toho těžko můžete ve škole věnovat měsíc času konkrétnímu problému a vynechat třeba v článku ona zmiňovaná i/y.

Jistěže můžete. Jako součást něčeho zajímavého se pak děti ta i/y naučí za zlomek času obvyklého podle metodiky Asociace češtinářů.

Abych vás ale úplně neodbyl, doporučím vám přednášku Hanse Roslinga, švédského lékaře, statistika a veřejně činného vědce, který se zabýval vyvracením mýtů o tzv. rozvojových zemích. Rosling bohužel v roce 2017 zemřel, ale v jeho práci pokračují jeho syn a snacha. Všichni tři také vymysleli a vytvořili software určený k prezentování trendů, pro který se ujal název Gapmider. Od jejich stejnojmenné nadace ho zakoupil Google, nyní je software volně k dispozici.

Jeden výtisk knihy Hanse Roslinga Factfulness. Ten Reasons We´re Wrong about the World věnoval Bill Gates každému absolventovi americké vysoké školy v roce 2018. Kniha vyšla i česky.

Odkaz níže vede na jednu z deseti Roslingových: přednášek na TEDu. Vpravo dole si můžete zapnout české titulky.

Josef Soukal řekl(a)...

Pro zajímavost k úvahám o zjednodušení pravopisu:

https://www.ascestinaru.cz/jiri-kostecka-je-cesky-pravopis-zraly-na-zjednoduseni/

Josef Soukal řekl(a)...

"Je tady koneckonců jeden, který glosuje jedinou větu už celá léta. A nejspíš pořád věří, že je vtipnej až na půdu."
-

W. Allen: "Co nám nejvíc leze na nervy, nejsou ironické poznámky druhých, ale naše neschopnost na ně odpovědět."

E.Kocourek řekl(a)...

rychle bych hledal jiného, který si ta data nacpal do hlavy a souvislosti hledá v hlavě a ne na monitoru

Je samozřejmě zcela na panu pepovi, podle jakých kriterií volí svého lékaře. Ale v obecné rovině se pan pepa mýlí. Málokterý lékař (například) nosí v hlavě seznam dostupných léků (dříve tzv. "spofák" - v papírové verzi to připomíná hodně tlustý telefonní seznam). A v programátorské branži málokdo píše své programy zcela "z hlavy", bez podpory veřejné i své vlastní "databáze" všeho možného. ////

Když píšu "málokdo", mám zde na mysli NIKDO. Ale bylo by složité to dokázat ... ////

Nicka Pytlik řekl(a)...

glosuje jedinou větu už celá léta

Tomu se říká velmi úzká specializace.
By pytliky zajímalo, která že je to ta jediná, velá léta omílaná věta.

Okomentovat