8.12.19

STEM: Mediální gramotnost a důvěra v média

Z analýza STEM vybíráme: Jak vidíme z dat STEM i STEM/MARK, rozdíl mezi mladšími skupinami a věkovou skupinou 50+ nebo seniory není tak výrazný, jak by se z debaty o mediální gramotnosti mohlo zdát. Mnohem větší rozdíl vidíme mezi muži a ženami, pracujícími a nepracujícími seniory nebo mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním a bez maturity. Skupinou s nejvyšším rizikem jsou ženy seniorky s nižším vzděláním a v důchodu. Lidé starší 50 let mají trochu jiné mediální návyky, více sledují televizní stanice a důvěřují jim. Senioři a seniorky mají také horší subjektivní hodnocení svých vlastních schopností rozpoznat kvalitní média – tedy vidí se méně schopně.


Stručné závěry a doporučení

Mediální a zpravodajská gramotnost

Na základě dostupných zdrojů můžeme odhadnout, že mediální gramotnost občanů v České republice je spíše nízká, ale nikoliv nutně o mnoho nižší než ve srovnatelných zemích.

V testu STEM se ukázalo, že jen čtvrtina Čechů a Češek umí v článku přiměřeně rozeznat, zda jsou dodržována základní pravidla objektivního a vyváženého zpravodajství. Jen čtvrtina populace také dokázala spolehlivě rozpoznat důvěryhodnější zpravodajský článek v kontrastu s článkem bulvárním.

V tomto se od sebe příliš neliší různé věkové skupiny, protože u lidí starších 50 let sice klesá mediální gramotnost, ale jedná se spíše o technickou stránku mediální gramotnosti, nikoliv o znalost fungování médií.

Většina české populace si nevěří, že dokáže najít a rozpoznat spolehlivé informace. Nedůvěra ve vlastní schopnosti souvisí v průzkumech s nižší důvěrou v média obecně, s nižší důvěrou ve veřejnoprávní média (např. Českou televizi) a také s menším zájmem o to vybírat si zpravodajství s uvážením.

Zvyšování mediální gramotnosti automaticky neznamená u všech skupin populace i větší důvěru k médiím či výběr kvalitnější zdrojů. Vyšší mediální a zpravodajská gramotnost vede totiž i ke kritičtějšímu zkoumání všech médií a v některých případech i k volbě velmi manipulativních zdrojů. Naopak část populace s nízkou mediální gramotností médiím důvěřuje ze zvyku nebo neznalosti alternativ.

Důvěra v média

Důvěra v média se těžko měří obecně. Nicméně z různých dat můžeme říci, že není tak nízká, jak by se mohlo zdát z vyjádření politiků. Nejdůvěryhodnější média – např. ta veřejnoprávní – mají důvěru více než 3⁄4 populace.

Češi deklarují, že kvalitní žurnalistika je potřeba více než kdy jindy. Ale dle dotazníkového šetření jen 14 % respondentů téměř vždy dbá na to, aby si vybíralo podle svého hodnocení nejspolehlivější zpravodajství. Dalších 35 % na to dbá většinou.

Přestože například veřejnoprávní média požívají nejvyšší obecnou důvěru z médií v ČR (na bázi celé populace, kde jsou zvýhodněna velká média), tak zároveň jen zhruba polovina populace k nim má afektivní (vztahovou) důvěru, tedy se domnívá, že „informují a jednají v zájmu lidí, jako jste vy“.

Dezinformace a ohrožené skupiny

Současné zaměření na řízené dezinformace trochu zakrývá fakt, že v ČR mají stále hlavní vliv na veřejné mínění běžné televizní stanice, online servery a klasický bulvární tisk. Tato média podle odhadů zasahují mnohem větší část společnosti než dezinformační či alternativní servery a skupiny na sociálních sítích.

To ovšem nezmírňuje fakt, že většina občanů nemá jasnou představu o fenoménu dezinformací a jen zhruba šestina s jistotou ví, jak se dezinformační manipulaci bránit.

Jak vidíme z dat STEM i STEM/MARK, rozdíl mezi mladšími skupinami a věkovou skupinou 50+ nebo seniory není tak výrazný, jak by se z debaty o mediální gramotnosti mohlo zdát. Mnohem větší rozdíl vidíme mezi muži a ženami, pracujícími a nepracujícími seniory nebo mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním a bez maturity. Skupinou s nejvyšším rizikem jsou ženy seniorky s nižším vzděláním a v důchodu. Lidé starší 50 let mají trochu jiné mediální návyky, více sledují televizní stanice a důvěřují jim. Senioři a seniorky mají také horší subjektivní hodnocení svých vlastních schopností rozpoznat kvalitní média – tedy vidí se méně schopně.

Doporučení

Nízká mediální gramotnost a důvěra v média mohou být jedním z důvodů, proč je česká populace zranitelná dezinformacemi a mediálními manipulacemi. Důvody takového stavu si proto zaslouží stejnou pozornost jako dezinformace samotné a jejich zdroje. Ukazuje se však, že nestačí „jen“ mít potřebné dovednosti spjaté s mediální gramotností: klíčová je afektivní důvěra k médiím.

Práce novinářů i vzdělavatelů by proto měla primárně cílit na hlubší příčiny nedůvěry v média, spíše než jen upozorňovat na chyby u samotných konzumentů médií a zvláště seniorů. Lidé s nižší důvěrou ve své schopnosti pravděpodobně na negativní zpětnou vazbu reagují tak, že rezignují na výběr důvěryhodnějších médií a mají pocit, že všechno je tak trochu stejné a pravdu se stejně nedozví.

Zvyšování mediální gramotnosti, tedy především jejího „technického“ aspektu, nemusí automaticky korelovat s volbou kvalitnějších zdrojů médií či informací. Stejně tak k tomu nemusí vést větší zájem o politiku a média. Mnoho pasivních konzumentů médií totiž volí veřejnoprávní média nebo hlavní deníky spíše ze zvyku, aniž by to byl hluboce promyšlený krok a volba.

Při uvádění seniorů i mladších občanů do světa internetu a elektronických médií je proto nezbytné zároveň ukázat, jak rozdílnou kvalitu mají online informační zdroje, vysvětlit základní dovednosti zpravodajské gramotnosti, a hlavně budovat důvěru v konkrétní média.

Jako každý vztah, i afektivní důvěra v média se vytváří tím, že se producenti a konzumenti zpráv navzájem více poznávají a seznamují a snaží se používat společný (v tomto případě jednodušší) jazyk. Seznamování může mít více podob: fyzické setkávání (debaty, dny otevřených dveří apod.), odkrývání zákulisí novinářské práce nebo více prostoru pro otázky a názory diváků a čtenářů v daném médiu. Pro novináře a editory je důležité svoje diváky a čtenáře poznat a pochopit.

Znalost a důvěryhodnost dezinformačních či nových bulvárních webů – s výjimkou těch největších – je relativně nízká. Pokud bychom o nich častěji mluvili konkrétně, můžeme paradoxně více posilovat jejich značku. Když o nich budeme informovat, lidé často zapomenou, že informace o médiu byla negativní.

Pro většinu společnosti je fenomén dezinformací a fake news stále spíše mlhavý a těžko uchopitelný. Je potřeba vysvětlovat základní principy těchto jevů a zároveň se vyvarovat rizika, že apel na bezpečnostní hrozby dezinformací povede jen k dalšímu znejistění, bezradnosti a strachu konzumentů médií.

Při designu programů pro mediální vzdělávání je potřeba brát v úvahu, že se zde střetávají dva fenomény, které ne vždy fungují společně: za prvé pasivita ve výběru médií a za druhé podezřívavost vůči velkým/zavedeným médiím. Z toho vznikají minimálně dvě různé skupiny, kde každá potřebuje trochu něco jiného, jak popisujeme v podrobnější části analýzy.

Žádné komentáře:

Okomentovat