28.11.19

NIDV: Vzdělávání dětí se SVP – co se daří a jaké jsou hlavní bariéry?

V celorepublikovém dotazníkovém šetření projektu APIV B odpovídalo celkem 6349 učitelů a 355 ředitelů různých typů škol a školských zařízení. Do projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi se zapojilo celkem 355 škol a školských zařízení, které pracují v obtížnějších vzdělávacích podmínkách, ale zároveň se chtějí dále rozvíjet a vzdělávat. Pomocí dotazníkového šetření jsme podrobně zmapovali postoje a potřeby učitelů a ředitelů zapojených škol v oblasti společného (inkluzivního) vzdělávání. Přinášíme vám první komentovanou část výsledků šetření.

Jaké zkušenosti mají školy se společným vzděláváním?

Téměř většina zapojených škol má zkušenosti se začleňováním dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) do výuky. Nejčastěji mají učitelé zkušenosti v rozmezí 2 až 5 let. Zkušenost delší než 16 let uvedlo 26 % z nich. Z pohledu počtu vzdělávaných dětí se SVP uvedla více než čtvrtina dotázaných učitelů (27 %), že vzdělává více než 10 takových dětí.

Nejčastěji se učitelé setkávají se sociálním znevýhodněním, s vývojovými poruchami učení, s vadami řeči a vývojovými poruchami chování.

Pokud už mají s danou speciální vzdělávací potřebou zkušenost, nejobtížněji se jim pracuje s vývojovými poruchami chování – 16 % učitelů tuto práci spíše nezvládá. Následují psychická onemocnění, kombinované a mentální postižení. 

Pokud učitelé mají zkušenost s konkrétními SVP, nejlépe zvládají chronická onemocnění (např. cukrovku), sociální znevýhodnění, tělesné postižení, mimořádné nadání a také vady řeči.

Učitelé výuku dětí se SVP většinou zvládají. Ředitelé jsou kritičtější

Šetření ukázalo na zajímavou disproporci mezi hodnocením ředitelů škol a učitelů. Zatímco většina učitelů se domnívá, že práci s dětmi se SVP zvládá, čtvrtina ředitelů uvedla, že velká část učitelů práci s některými SVP nezvládá. Odlišné zkušenosti či hodnocení učitelů a ředitelů ale nejsou tak překvapivé, pokud se na ně podíváme optikou jejich náplně práce.

Ředitelé mohou hodnotit pedagogy hůře co do jejich schopnosti zvládat děti se SVP proto, že mají větší náhled na práci pedagogického sboru. Setkávají se s jinými řediteli a také mají možnost navštěvovat jiné školy. Při větším počtu žáků se SVP ve škole vnímají potíže s jejich vzděláváním komplexněji než jednotliví pedagogové, protože řeší více problémů najednou.



Oproti tomu pedagog si musí v konkrétní třídě a s konkrétním žákem nakonec vždy nějak poradit sám a bývá to i záležitostí jeho profesní cti. Velmi mu pomáhá spolupráce s asistentem pedagoga, pokud je zdařilá.

Rozdílné výsledky v názorech na zvládání výuky dětí se SVP mezi řediteli a učiteli mohou být také důsledkem toho, že v českých školách není zakotvena tradice vzájemných hospitací či návštěv mezi jednotlivými pedagogy a školami. Sebereflexe pedagogické práce se velmi často děje pouze na základě vlastních dojmů učitele. Stále trvají obavy z konfrontace a možné kritiky práce pedagoga. Výsledkem je, že učitelé nemají běžně kvalitní zpětnou vazbu na svoji práci. Chybí srovnání jak mezi jednotlivými pedagogy, tak i mezi školami.

Většina ředitelů vnímá bariéry při realizace inkluze ve školách. Učitelé spíše ne   

Celkem 61 % učitelů ze zapojených škol necítí žádné bariéry při vzdělávání dětí se SVP. Z 39 %, kteří bariéry pociťují, 68 % uvedlo, že jim v kvalitní realizaci společného vzdělávání brání nespolupracující rodiče dětí se SVP, 55 % z nich pak vysoký počet žáků ve třídách

a jen o něco nižší procento uvedlo nedostatek metodické podpory v oblasti vzdělávání dětí se SVP.

Ředitelé řeší především personální otázky. Jako hlavní bariéry při realizaci společného vzdělávání vnímá 75 % ředitelů zapojených škol nedostatek vhodných uchazečů na pozice asistenta pedagoga nebo školního speciálního pedagoga, a jak už bylo uvedeno výše, i nedostatek učitelů kvalifikovaných pro práci s dětmi se SVP. Většina ředitelů si také stěžuje na nedostatek motivace učitelů pro práci s dětmi se SVP. Téměř shodně s učiteli uvádějí ředitelé jako důležitou překážku nespolupracující rodiče dětí se SVP a také nedostatečnou metodickou podporu.



Zjištěné výsledky korespondují s náplní práce ředitelů škol. Zajištění kompletního chodu školy vyžaduje organizační, pedagogické i manažerské schopnosti. Ředitelé si musí umět poradit s výběrem nových zaměstnanců i jejich fluktuací, nesou přitom zodpovědnost za jejich kvalitní výběr, dobrou spolupráci všech pedagogů a asistentů i jejich další vzdělávání. Řeší zároveň komunikaci s rodinami žáků a dalšími institucemi, jako je OSPOD, Policie ČR nebo obecní a krajské úřady. V situaci, kdy kvalitních pedagogů je nedostatek, poptávka po asistentech pedagoga převyšuje nabídku vhodných uchazečů a ve školách chybí experti typu školní psycholog, etoped nebo speciální pedagog, šetření potvrdilo, že tyto skutečnosti ředitelům často komplikují práci. 

Co se v praxi daří zlepšovat?

Podpora v rámci projektu APIV B pro zapojené školy

Ač projekt APIV B nepřináší systémové změny, v síti zapojených škol reaguje na zjištěné potřeby pedagogů nabídkou individuální podpory, poradenstvím, dalším vzděláváním nebo cíleným přenosem zkušeností mezi školami formou stáží.

Expertní služby 

Zapojené školy oceňují možnost objednat si expertní služby (hodiny spolupráce se školními psychology, speciálními pedagogy, logopedy apod.) podle svých aktuálních potřeb. Se specialisty tak navážou kontakt,  vyzkouší si spolupráci a mohou hledat způsoby, jak v ní  pokračovat i po skončení projektu.

Individuální podpora 

Slibnou cestou, jak překonávat bariéry při práci s dětmi se SVP, je mentoring, který v rámci projektu získávají učitelé zapojených škol. Mentor pomáhá pedagoga provádět obtížnými situacemi, sdílí s ním profesní výzvy i své zkušenosti, nabízí mu podporu.

Ředitelé škol a jejich zástupci mohou využít služeb speciálně vyškolených koučů. Kouč podporuje pedagoga, aby si našel vlastní postupy a řešení problémů, nahlédl, co dělá dobře, a dokázal změnit přístup tam, kde nejedná efektivně.

Ucelený vhled do jednotlivých témat, která školy trápí, poskytují jednotlivé kurzy DVPP, které si školy objednávají podle svých potřeb. Klasické prezenční DVPP jsou doplněny i o nabídku webinářů.

Poradenství pro všechny školy v každém kraji

Projekt poskytuje všem zájemcům bezplatné poradenství a konzultace k inkluzi, na každém krajském pracovišti NIDV funguje už třetím rokem centrum podpory. Pedagogové mohou své problémy diskutovat také v rámci informačních seminářů, které vedou odborníci z praxe a zkušení lektoři. Pedagogům dokážou poskytnout vnější pohled, nejsou ovlivněni pracovní slepotou a nehrozí jim zacyklení se v ustálených pohledech na určité problémy a situace, které se ve škole často řeší. Umí také nabídnout osvědčené řešení z jiné školy nebo doporučit konkrétního specialistu.

Mezi další formy podpory, které přímo projekt nenabízí, ale školám ji doporučuje, patří individuální nebo týmová supervize. Supervize umožňuje pojmenování, zvědomování a hledání řešení v různých oblastech života školy. Cílí na prozkoumání a zlepšení vztahů s dětmi, rodiči dětí, pedagogy apod., prožití a prozkoumání důvodů úspěchů a také neúspěchů, snižování emočního napětí a prevenci syndromu vyhoření nebo řešení dlouhodobých problémů (tzv. „kostlivců ve skříni“).

Všechny výše zmíněné služby dokážou školám pomoci překonávat nejen bariéry při vzdělávání dětí se SVP, ale celkově vyladit klima školy a spolupráci mezi různými aktéry ve škole i mimo ni. Pomáhají také pedagogům udržet se psychicky fit a nevyhořet.



Žádné komentáře:

Okomentovat