19.11.19

Miroslava Federičová: Mezinárodní srovnání ředitelů škol: české administrativní inferno

Studie mapuje míru autonomie ředitelů a s ní spojený nárůst administrativy v českých školách. Profese ředitele školy v Česku není dostatečně atraktivní. Platy českých ředitelů v relaci k ostatním vysokoškolsky vzdělaným pracovníkům patří v Evropě k nejnižším. I to se podepisuje na klesajícím zájmu o tuto profesi, stárnutím sboru ředitelů a vede k rostoucím problémům při hledání a výběru ředitelů. V přibližně polovině konkurzních řízení na ředitele se ve školním roce 2017/2018 dostavil pouze jeden uchazeč a zřejmě až čtvrtina konkurzních řízení proběhla jen formálně.


Řízení škol v Česku představuje velký problém. V této studii dokumentujeme, že v Česku se na úrovni vedení základních škol střetává několik extrémů: (i) školy mají velmi vysokou autonomii, (ii) administrativní zátěž ředitelů škol je velmi vysoká, (iii) noví ředitelé nejsou na novou profesi v průměru dostatečně připraveni, (iv) platové ohodnocení práce ředitele je nízké a nedostatečně atraktivní a (v) velmi vysoký počet malých škol vyžaduje vysoké počty ředitelů. Tato velmi nezdravá kombinace faktorů představuje pro české školství zásadní problém, který dosud vnímal jen malý okruh expertů. Jeho řešení se tak v lepším případě zatím pohybuje pouze ve sférách úvah, jak by se měl problém řešit, respektive redukovat.

Mezinárodní srovnání ukazují, že Česko patří k zemím s největší mírou autonomie základních škol v agendách organizačních, personálních, kurikulárních i finančních. Do těchto rozhodování zasahují orgány státní správy na krajské nebo místní úrovni minimálně, byť agendy podléhají poměrně rozsáhlé zákonné a podzákonné regulaci.

Decentralizace českého školství, tedy přesun agend, rozhodování a zodpovědností z vyšších úrovní na úrovně nižší, tedy kraje a hlavně obce a školy, byl zahájen na přelomu tisíciletí ve vazbě na reformu státní správy včetně zavedení právní subjektivity škol a zřízení samosprávných krajů. Od roku 2003 mají tedy všechny školy právní subjektivitu, což dalo ředitelům větší autonomii ve všech zmiňovaných otázkách (přerozdělování finančních zdrojů, správy školského majetku a personální politiky), ale i mnohem více zodpovědnosti.

Navzdory vysoké autonomii, rozsahu agend a svěřené zodpovědnosti českých ředitelů se velkému podílu z nich v době nástupu do funkce nedostává dostatečného vzdělání, resp. přípravy. Oproti průměru evropských zemí zaostává Česko v podílu ředitelů, kteří byli připraveni na novou pozici už před nástupem do funkce. Zároveň Česko vykazuje vysoký podíl ředitelů, kteří program nebo přípravný kurz neabsolvovali vůbec. Například studijní program pro přípravu učitelů neabsolvovalo 42 % českých ředitelů v porovnání s 12 % ředitelů v evropském průměru. Jde zároveň o oblast profesního vzdělání, ve kterém čeští ředitelé pociťují největší mezery a potřebu zlepšení. Relativně hodně jsou naopak čeští ředitelé vzděláváni a připraveni v oblasti legislativní a v oblasti administrativního řízení školy či v ředitelských povinnostech.

Oblast pedagogického vedení je dnes ve světě vnímána jako jedna z nejdůležitějších činností ředitele s výraznými dopady na kvalitu výuky a na vzdělávací výsledky školy. Tato činnost zahrnuje hospitace ve výuce, výuku žáků, mentorování učitelů, koordinaci a usměrňování jejich dalšího profesního vzdělání, koordinaci vzdělávacího obsahu, rozvoj vzdělávacích metod, využívání externích zdrojů atd. Těmto činnostem čeští ředitelé věnují v průměru jenom 15 % svého pracovního času. Nejvíce jim totiž zabírají jiné administrativní úkony a schůzky (přibližně 40 %). V podílu administrativní zátěže tak čeští ředitelé opět vybojovali prvenství mezi ostatními evropskými zeměmi. Vysoká administrativní zátěž českých ředitelů není způsobena nedostatečným počtem podpůrných pracovníků ve vedení škol, ale spíš neúměrnou administrativní zátěží, která je na vedení škol kladena.

Profese ředitele školy v Česku není dostatečně atraktivní. Platy českých ředitelů v relaci k ostatním vysokoškolsky vzdělaným pracovníkům patří v Evropě k nejnižším. I to se podepisuje na klesajícím zájmu o tuto profesi, stárnutím sboru ředitelů a vede k rostoucím problémům při hledání a výběru ředitelů. V přibližně polovině konkurzních řízení na ředitele se ve školním roce 2017/2018 dostavil pouze jeden uchazeč a zřejmě až čtvrtina konkurzních řízení proběhla jen formálně.

Skoro v polovině základních škol v Česku studuje méně než 100 žáků, což představuje relativně vysoký počet malých škol a s tím spojený i relativně vysoký počet potřebných ředitelů. Navíc decentralizace školství a s ní spojená vyšší autonomie a odpovědnost na straně školy dopadá v Česku zejména na ředitele menších škol, a v konečném důsledku tím trpí kvalita řízení škol a s ní spojená kvalita výuky.

Cesty řešení se nabízí, mimo jiné, v následujících oblastech: (i) Pozitivní motivace zřizovatelů a škol ke spojování menších škol co do administrativní podpory či dílčího řízení nebo vytváření svazků škol sdílejících některé administrativně-organizační agendy. To by mohlo přinést nejen administrativní úspory z rozsahu. Mohlo by to zároveň usnadnit a zefektivnit využívání pedagogických a dalších pracovníků ve školách, zintenzivnit využívání prostor a vybavení škol, posílit rozmanitost kurikula a mimo jiné snížit sociálně-ekonomickou selektivnost škol; (ii) Poskytnutí administrativní, technické, právní a jiné podpory hlavně malým školám. V případě větších škol zdvojení funkce ředitele na pedagogického a technického ředitele, na kterého by ředitel mohl delegovat právní zodpovědnost; (iii) Provedení odborného procesního auditu administrativní zátěže typických škol a následné snižování této zátěže; (iv) Zkvalitnění profesní přípravy ředitelů resp. vedení škol; (v) Zvýšení a následné udržení relativního platového ohodnocení ředitelů na úroveň srovnatelnou s řídicími pozicemi s podobnou mírou náročnosti a zodpovědnosti v jiných sektorech a zavedení případného kariérního řádu pro ředitele škol.

Celá studie je ke čtení nebo ke stažení zde Mezinárodní srovnání ředitelů škol: české administrativní inferno.



11 komentářů:

mirek vaněk řekl(a)...

"Pozitivní motivace zřizovatelů a škol ke spojování menších škol co do administrativní podpory či dílčího řízení nebo vytváření svazků škol sdílejících některé administrativně-organizační agendy. To by mohlo přinést nejen administrativní úspory z rozsahu. Mohlo by to zároveň usnadnit a zefektivnit využívání pedagogických a dalších pracovníků ve školách, zintenzivnit využívání prostor a vybavení škol, posílit rozmanitost kurikula a mimo jiné snížit sociálně-ekonomickou selektivnost škol"

Přesně tak, další vlna optimalizace. Co takhle jednu komplexní školu od ZŠ přes SŠ po VŠ? To by byly úspory a odpadnou přijímačky.

Hodíme problém na hrb řediteli, proškolíme, přihodíme mu pár tisíc a on ať si poradí. To už tady před lety bylo.

Eva Adamová řekl(a)...

Zase na druhou stranu, když může mít jednoho ředitele kolos sestávající z gymnázia, obchodní akademie a SOU, proč by nemohly malotřídky spadat pod ředitelství nejbližší úplné školy. Asi by to bylo jen na domluvě mezi jednotlivými zřizovateli.

Pepa řekl(a)...

A na třetí stranu, kdyby nebylo tolik administrativy a pitomé odpovědnosti za všechno, možná by nebyl problém do konkursů dostat víc kandidátů, kteří by ředitelovali i za menší prachy...

Nicka Pytlik řekl(a)...

kdyby nebylo tolik administrativy a pitomé odpovědnosti za všechno

Platí i pro učitele.
Nebo lépe, platí především pro učitele.

Ivo Mádr řekl(a)...

Eva Adamová

Pro ředitele by to byla obrovská zátěž, bohatě stačí přičlenění MŠ. Ani větší školy nemají administrativní kapacity tohle zvládnout.

Nicka Pytlik řekl(a)...

bohatě stačí přičlenění MŠ

Tedy pytlici moc nechápou, proč v městech, kde je pět, šest i více mateřských škol, se ty školky popřilepovaly k základním školám. Jestli by bývalo nebylo z organizačních a především pedagogických důvodů lepší je seskupit do super školky. Namísto těch přílepků.
Ale zase z druhé strany, je-li v místě pod 'jednou střechou' mateřská, základní i střední škola s vyšší odbornou, stačí tu stodolu za humny přestavět na kampus a děcka to mohou dotáhnout až na bakaláře. Pak by už chyběla jen ta porodnice a krematorium.
Soběstačná vesnice ve všech ohledech - budoucnost našeho venkova.

Ivo Mádr řekl(a)...

Myšleno ve smyslu městská škola a okolní vesnice s MŠ. Kdysi, v šeru dávných věků, se to řešilo jako elokované pracoviště.

Jana Karvaiová řekl(a)...

….proč by nemohly malotřídky spadat pod ředitelství nejbližší úplné školy. ..

Protože by to znamenalo: koupit řediteli služební auto, platit výdaje na benzín, ředitel by látal jak moucha a čas strávený popojížděním by byl na houby. Ředitel má být ten, kdo sleduje především pedagogický proces. Už to vidím zde, jak naše šéfová lítá po zdejších sedmi malotřídkách.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Lítal

mirek vaněk řekl(a)...

Lidi, překročte hranice vlastní školy!

Čím větší kolos, tím míň toho ředitel dělá pro výuku. Nemůže to stíhat. Řeší koncepce a ekonomiku. Pokud na daném typu neučí, pak ví kulové. Ředitel MŠ prd rozumí výuce na gymnáziu a naopak. Stačí vidět současné exředitele politiky. Většinou učili tak cca 2 h týdně(pokud se nesuplovalo) u tříd výběrových a podle toho hodnotí všechny žáky a výuku v republice. Občas poslechnou pár přitakávačů.

Pokud udělají superškolu, tak ředitel nebude učit vůbec. Bude jako generální objíždět pobočky a dělat kontroly ředitelů. Normální učitel a žák ho skoro neuvidí. Ale bude mít důvěru strany a vlády.
Nic se neušetří a ztratí se pružnost.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Kdyby ředitele mohl dělat kvalifikovaný ouřada, jen na základkách bychom získali přes 4000 kvalifikovaných učitelů! Ještě zrušit ČŠI a jsme bez problémů.

Okomentovat