6.11.19

Michal Nikitinský: V souvislosti se stávkou učitelů jsem získal dva poznatky...

Učitelé ničeho nedosáhnou, dokud se nesjednotí a nezačnou své požadavky prosazovat opravdu nekompromisně a tvrdě. Zatím to bylo vždycky tak, že měli plnou hubu keců, ale když došlo na skutky, stáhli ocas mezi nohy.


Typický příklad ze včerejší debaty s učitelkou:

Já: "Tak vy nakonec nestávkujete?"
Ona: "Ne, ředitel to zakázal. Tak ale příště ať aspoň Babiš neslibuje něco, co stejně nechce splnit."

Směšné, že? Ale jen do chvíle, kdy si uvědomíte, že ve stejném duchu vychovávají naše děti. Nevyčnívat, neprovokovat, nebránit se, poslouchat a držet hubu a krok.

A druhý můj poznatek je o tom, že u veřejnosti učitelé a jejich požadavky opravdu nemají prakticky žádnou podporu. Lidi učitele nemají rádi. Souvisí to zřejmě s tím, co denně zažívali celé dětství ve škole a s tím, co nyní ve škole zažívají se svými dětmi. A opravdu to není tím, že jsou učitelé nároční a od dítěte něco chtějí. Jak jinak vysvětlit, že jsou kantoři, kteří jsou oblíbení, děti je milují a vzpomínají na ně celý život?

Pokud tedy učitelé opravdu chtějí něco změnit, musí začít měnit především sebe. Naučit se spolupracovat, přestat se ze všeho posírat a přestat si své mindráky léčit na svěřených dětech.

Převzato se souhlasem autora z neveřejného komentáře na sociální síti Facebook.

Žádné komentáře:

Okomentovat