2.11.19

Lenka Skokanová: Chci stávkovat za všechny ty děti, kterým se ze života vytratil mužský vzor. Za všechny mladé lidi, kteří by toto povolání dělat chtěli a jsou pro něj předurčeni

Z komentáře Lenky Skokanové na sociální síti Facebook vybíráme: "Kolik je nyní mladíků, studentů, kteří mají vztah k dětem, jsou skvělými řečníky, baví je jejich obor a byli by opravdu skvělými, báječnými učiteli? Já myslím, že mnoho. Ale děti je nikdy, pokud bude současná situace trvat, nepoznají. A tak si říkám, že stávkovat za všechny ty děti, kterým se ze života vytratil mužský vzor. Za všechny mladé lidi, kteří by toto povolání dělat chtěli a jsou pro něj předurčeni. Stávkovat ne za svou výplatní pásku, ale za něco, čemu věřím a v co bych chtěla, aby věřili i ostatní. Ve školství, v jeho sílu, rovnováhu a budoucnost. Za to bych stávkovat dokázala."




: (– cítí se zamyšleně)

Jsem učitelka a mám svou práci nesmírně ráda. Mám ji ráda, protože v ní věřím, v její sílu a důležitost.

Od včerejšího dne tak přemýšlím, zda cítím sama za sebe potřebu připojit se ke stávce učitelů, která byla vyhlášena na středu příštího týdne. Najít odpověď není vůbec snadné. Rozhodně nehodlám riskovat klidnou sobotu tím, že bych si otevřela jakékoli komentáře veřejnosti k této otázce (a k učitelům vůbec), ale i tak si dovedu představit, co bych se v nich dočetla.Slýcháme ty věci často. A ztrácet čas jejich vyvracením nehodlám.

Abych pravdu řekla, vlastně se mi do stávky vůbec nechce. Jako pomáhající profese mám v sobě zakódovánu potřebu lidem pomáhat, ne jim přidělávat starosti. Za svými dětmi do třídy se každý den těším a při pomyšlení na to, že jejich rodičům zkomplikuji, byť na jeden den, život kvůli zavřené škole, mi není veselo.

A upřímně, to, že někdo nedodržuje sliby a hraje si se slovíčky, na to jsem už ve svém věku zvyklá. A na to, že jsme, jako učitelé, platově daleko někde dole oproti ostatním státům, na to vlastně asi taky.

Pak si ale uvědomím, že tady vlastně nejde vůbec o mě, o malého pěšáka ve velké hře. Tady je řeč úplně o všech. A mě najednou napadá jeden malý, malinkatý argument do skládačky. Pokud bychom do stávky (ať už teď nebo později) šli a něco se nám opravdu povedlo, mohlo by být ve školství víc peněz na mzdy. Omlouvám se všem svým báječným kolegyním 🙂, ale to by mohlo přivést do škol více učitelů. A tím myslím opravdu učitelů. Mužů. Ti totiž ve školství chybí. Uživit z učitelského platu kupříkladu rodinu, kdy žena je na mateřské dovolené je totiž opravdu náročné.

Nikdo nepochybuje o tom, že pokud v rodině chybí otec, není to dobře a má to na dítě vliv. Takové situace však přináší sám život. Pokud ve školství chybí muži, už se nepátrá proč vlastně. Ani jak jinak by bylo možné řešit některé konfliktní situace a jak výrazně lépe by se komunikovalo všem, pokud by svět škol obsahoval nejenom tu pečující (a občas mírně nevyrovnanou 🙂 ) ženskou složku, ale i tu, obvykle klidnější, autoritativnější a srozumitelnou mužskou. A zrovna tohle je věc, kterou bychom, ale jen všichni společně, do budoucna ovlivnit mohli.

Kolik je nyní mladíků, studentů, kteří mají vztah k dětem, jsou skvělými řečníky, baví je jejich obor a byli by opravdu skvělými, báječnými učiteli? Já myslím, že mnoho. Ale děti je nikdy, pokud bude současná situace trvat,nepoznají.

A tak si říkám, že stávkovat za všechny ty děti, kterým se ze života vytratil mužský vzor. Za všechny mladé lidi, kteří by toto povolání dělat chtěli a jsou pro něj předurčeni. Stávkovat ne za svou výplatní pásku, ale za něco, čemu věřím a v co bych chtěla, aby věřili i ostatní. Ve školství, v jeho sílu, rovnováhu a budoucnost. Za to bych stávkovat dokázala.

1 komentář:

L.snirch řekl(a)...

Učitelka, která umí zformulovat smysl stávky stokrát lépe než profesionální odbory, které se na stávku léta připravují. Jasně, srozumitelně i pro veřejnost.

Okomentovat