9.11.19

Lenka Jansová: Dětem středoškoláků v Česku se nedaří dosáhnout vyššího vzdělání, dostuduje jen 17 procent

Děti rodičů se středoškolským vzděláním si v Česku hledají cestu na vysokou jen obtížně. Ukazují to poslední statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Například mezi lidmi do 44 let s rodiči bez vysoké školy ji nakonec vystuduje jen 17 procent. Českým dětem se tak ve srovnání s ostatními zeměmi jen málokdy podaří vzdělání rodičů překročit.




Z článku na webu iROZHLAS.cz vybíráme:

Podobně jako Česká republika jsou na tom podle statistik OECD Rakousko, Slovensko nebo Litva. Podpořit děti, aby dosáhly vyššího vzdělání než jejich rodiče, naopak zvládají dobře Finsko, Francie nebo Japonsko.

„Jsou to země, které se jednoznačně a mnoho let před námi přihlásily ke spravedlivému, férovému vzdělávání jako k určité prioritě své vlastní vzdělávací politiky. Jsou to země, které chápou, že řada dětí přichází do školy s nejrůznějšími potřebami a zátěžemi a že potřebují určitou multidisciplinární podporu. To znamená spolupráci školského, zdravotního, sociálního segmentu. A že je fér být na to připravený,“ vysvětluje důvody předsedkyně vládního výboru pro práva dítěte Klára Laurenčíková.

Ministr školství Robert Plaga (ANO) si myslí, že by měla pomoci úprava jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. „Jednoznačně musí jednotné přijímací zkoušky více akcentovat to, co se děti mohou přímo naučit a naučí na školách, a ne že na to musí absolvovat přípravné kurzy,“ dodává.



10 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

"Ministr školství Robert Plaga (ANO) si myslí, že by měla pomoci úprava jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. „Jednoznačně musí jednotné přijímací zkoušky více akcentovat to, co se děti mohou přímo naučit a naučí na školách, a ne že na to musí absolvovat přípravné kurzy,“ dodává."

Aha. Takže cesty jsou dvě:

1. ministr zakáže soukromým firmám provozovat přípravné kurzy
2. ministr sestaví přijímačky tak, že budou schopné rozlišit, co se žák naučil ve škole od toho co se naučil v kurzu.

První cesta je neprůchozí a druhá nerealizovatelná.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Takže cesty jsou dvě:

Cest bývá zpravidla povícero. Namátkou:
3. Jednotné přijímací zkoušky budou tak nízké úrovně, že je udělá kdekdo, i když se i nadále učit vůbec nebude.

Petr řekl(a)...

4. Jednotné přijímací zkoušky nebudou.

krtek řekl(a)...

Jak může škola vyřešit nepříznivou situaci doma?

Eva Adamová řekl(a)...

O tom, že by jednotné přijímačky neměly být, ministr nemluvil. A když nebudou jednotné přijímačky budou na většině škol SCIO nebo nějaké jiné, podstaně mizernější úrovně než ty Cermatí. A když se vrátím k článku, je v něm řeč o středoškolácích, kteří nejsou schopni vystudovat vysokou školu. Tedy o středoškolácích, kteří byli přijati na maturitní obor, tudíž přijímačky na střední nejsou onou překážkou ve vyšším vzdělání, a zvládli i maturitu, ta tedy také není onou překážkou. A evidentně byli i přijati na VŠ, takže přijímačky na vysokou také nejsou onou překážkou. Takže se spíš ptejme, co je překážkou, která způsobuje, že tito studenti VŠ nedokončí. Že by nějaký strop ve schopnostech žáka, o kterém si někteří myslí, že neexistuje?

Josef Soukal řekl(a)...

V přijímacích zkouškách Cermatu není nic, co by se děti nemohly a neměly naučit ve škole. Zhruba ke čtvrtině úloh z češtiny nepotřebují ani oborové učivo, pouze schopnost logického uvažování.
ČŠI už nějakou dobu prosazuje to, aby se místo matematiky a češtiny testovaly studijní předpoklady. Ty se samozřejmě podle mne dostatečně testují už stávajícími testy, stačilo by porovnat, s kolika body se přijímají uchazeči na různé typy škol. I na testy studijních předpokladů se ovšem dá trénovat, takže testovací byznys jen přizpůsobí nabídku.
Hlasy volající po úplném zrušení testů nebo třeba po střední škole jako "švédském stolu" jsou vedeny zájmem úplně relativizovat hodnocení. Výsledkem nemůže nebýt cosi na způsob komunismu, utopie, kde oficiálně bude fungovat všechno a ve skutečnosti nic. Nechtěl bych se toho dožít.

Josef Soukal řekl(a)...

"Jsou to země, které chápou, že řada dětí přichází do školy s nejrůznějšími potřebami a zátěžemi a že potřebují určitou multidisciplinární podporu. To znamená spolupráci školského, zdravotního, sociálního segmentu."
Jenže spolupráce neznamená, že hodnocení výsledků pozbude jakékoli objektivity. Spolupráce ze strany školy spočívá zejména v individuálním přístupu - k čemuž jsou ovšem potřeba úplně jiné podmínky, než za jakých pracuje většina škol dnes -, přičemž další "segmenty" pomohou eliminovat negativní vliv prostředí, v němž dítě žije, resp. zdravotních dispozic. Ze strany inkluzionistů už ale dlouho zaznívají hlasy, že jednotné výstupy nerespektují individuální přístup, tudíž není důležité, zda nakonec žák skutečně dospěl k tomu, k čemu by v daném stupni vzdělávání dospět měl. Píše se také o respektu k odlišnostem, tj. např k tomu, že část dětí není schopna pracovat systematicky a vytrvale. Tomu se samozřejmě může přizpůsobit výuka, nikoli ovšem hodnocení.

Eva Adamová řekl(a)...

"Jsou to země, které chápou, že řada dětí přichází do školy s nejrůznějšími potřebami a zátěžemi a že potřebují určitou multidisciplinární podporu."

Jenže o takové podpoře se dá v široké míře hovořit na základní škole, případně ještě na škole střední a v článku je řeč o vysokoškolském vzdělání. Na vysoké škole už by studenti sami měli vědět co a proč chtějí, vždyť jsou to dospělí lidé. Znám poměrně dost absolventů vysokých škol, kteří přestože neměli dobré sociální zázemí, vysokou školu vystudovali, protože ji opravdu vystudovat chtěli, a to i za cenu toho, že chodili po nocích a o víkendech na brigády. A také znám takové, kteří tahali ze svých rodičů, kteří žili z ruky do huby, celou řadu let peníze a na škole se flákali, aby jim pak oznámili, že bc. natožpak mgr. nebude.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Nejspíš to spěje k tomu, že vysokoškolským studentům budou přidělováni motivační asistenti.

Josef Soukal řekl(a)...

Dávám to sem, protože příspěvky k matematice už jsou překryty dalšími:

"Zdá se přitom, že si vyšší riziko neúspěchu při testu z matematiky uvědomili zejména slabší studenti. Je to od nich logické rozhodnutí. Že je maturita z matematiky náročnější než zkouška z cizího jazyka, připouštějí i odborníci, kteří testy připravují.

Jenže tento odliv je podle Cermatu jedním z důvodů dalšího nepříjemného trendu, který ukazují maturitní statistiky. Začalo totiž přibývat těch, kdo neuspěli v testu z cizího jazyka. Zdá se tedy, že odhady, podle nichž by maturita ze tří předmětů místo dvou zvýšila podíl neúspěšných maturantů až někam ke 40 procentům, jsou namístě."

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/maturita-povinna-maturita-z-matematiky-skolstvi-plaga.A191104_092406_domaci_vlc?

A teď pozor, závěr:
"Neúspěšnost v tak vysoké míře už je přitom těžko dávat za vinu tomu, že jsou děti a rodiče příliš ambiciózní při volbě maturitního oboru. Poměr mezi uchazeči přijatými na maturitní a nematuritní obory se během doby, kdy funguje státní maturita, příliš nezměnil.

Propadlíků je však už nyní tolik, že je nutné se ptát, zda školy na maturitu dokážou připravit (nebo zda maturita zkouší, co a jak se ve školách učí)."

Ukázka novinářské práce: Papouškuje se názor ministra, nejlogičtější otázka pro jistotu není vůbec položena.
Nejvyšší čas začít "užitečně" upravovat testy z cizích jazyků. U ústní a písemné části to po přijetí novely některé školy dokážou samy, o tom nepochybuji.

Okomentovat