12.11.19

Jiří Klabal: Slepé uličky české vzdělávací politiky

Problémy ve výchově a vzdělávání budoucích generací se v posledních dnech a týdnech konečně dostaly do popředí zájmu české veřejnosti. Rozproudila se vášnivá diskuze mezi erudovanými metodiky vzdělání, kteří sami nikdy neučili, nenasytnými odboráři, co nikdy nebudou mít dost, a námi rodiči, kteří stejně víme ze všech nejlíp, jak by se to v tom školství mělo dělat.


Čeští pedagogové by si bezpochyby zasloužili vyšší platové ohodnocení, minimálně za tím účelem, aby se prestiž tohoto kdysi v očích společnosti váženého povolání přiblížila evropskému standardu. Všem zúčastněným však musí být dávno jasné, že zvýšením platů pedagogům se kvalita vzdělání v naší zemi nezvedne ani o milimetr. Znám ze svého okolí mnoho do svého povolání až nezdravě zapálených učitelů a troufnu si tvrdit, že ani za 100 tisíc lépe učit nebudou. Oni už jedou na maximum. Je třeba spíše upravit legislativu tak, aby se ve školách znovu dalo učit. Aby učitel nebyl pod dozorem rodičů a nebál se dát žákovi špatnou známku. Aby se ředitelé ze strachu před inspekcí nemuseli bát postavit za své zaměstnance apod. V našem školském systému je asi tisíc věcí, za které by se dalo stávkovat. Mzdy však mezi ně momentálně nepatří.

A konečně se blýská na lepší časy! Ministerstvo školství totiž právě představilo převratný materiál s názvem Hlavní směry vzdělávací politiky České republiky. Ten má za úkol otočit kormidlem našeho vzdělávání po dlouhých letech nadobro tím správným směrem. Očekávám, že nový koncept promění kvalitu výuky podobně jako zavedení Rámcových vzdělávacích programů v roce 2005, od jejichž existence úroveň českých školáků v porovnání se světem v mezinárodních výzkumech už jen exponenciálně klesá níž a níž.

V tomto dokumentu se mimo jiné píše, že učitel budoucnosti by už v žádném případě neměl být „chodící encyklopedií, nýbrž pouze jakýmsi mentorem či průvodcem vzděláváním.“ Chápu to správně, že když je učitel chytrý a vzdělaný, tak je to dnes už vlastně nežádoucí? Kde se najednou vzala ta drzost popírat vše, co tady dvě stě let fungovalo? Proč jsme na prvorepublikových gymnáziích dokázali učit žáky latinu a řečtinu a dnes je neumíme naučit ani pořádně česky? Když si vzpomenu na svá školní léta, musím se pousmát nad představou, že by mi na základce učitelka řekla: „samostatně studuj, co uznáš za vhodné, a já tě z toho za měsíc prozkouším.“ No přirozeně bych měsíc nedělal nic. Tento líbivý koncept je v našem prostředí, kde valná část žáků ani netuší, proč do budovy s nápisem škola dorazili, naprosto nerealizovatelný. Dítě prostě potřebuje stanovit pevné hranice a řád. A můžeme si pod vlivem současného všeprostupujícího pseudohumanismu tisíckrát nalhávat, že je tomu jinak. Nemalujme si, že je za novou strategií něco jiného než další snaha snížit nároky kladené na selhávající žáky. Tak jak jsme podle očekávání odložili povinnou státní maturitu z matematiky, tak brzy zredukujeme učební osnovy, možná zrušíme státnice nebo známky obecně, protože současný systém hodnocení prý žáky trýzní.

Nedávno jsem úplně náhodou zavítal na jedno mládežnické sportovní utkání. Nepřijel delegovaný rozhodčí, takže zápas řídil dobrovolník z lidu. Pískal špatně. A ti dvanáctiletí kluci to okamžitě vycítili. Začali se zákeřně faulovat, hádat se o každý míč, vzájemně si nadávat. Jejich rodiče, místo aby je umravnili, zpoza hřiště pokřikovali na rozhodčího a před zraky svých dětí ho vulgárně uráželi. Bez nadřízené autority se okamžitě zhroutil veškerý řád, veškerá kultura. Zlo v těch lidech začalo okamžitě pronikat na povrch. Přišlo mi to symbolické. Jako obraz našeho přístupu k výchově. Popřeli jsme autoritu dospělého, rozhodčího, trenéra, učitele i školy jako instituce.

Ministerstvem představená strategie je zase jen bohapustým plácnutím do vody. Snahou, jak v prázdných frázích rozmělnit skutečné problémy, které si nechceme připustit. V celé debatě o kvalitě školství se - a to zajisté ne náhodou - opět zapomnělo na to nejdůležitější. Na roli dítěte. Pořád se mluví o pedocentrismu, o tom, že dítě má být ve středu zájmu vzdělávacího procesu. Přenesme tedy konečně aktivitu a zodpovědnost na děti samotné. Ať se ony zpovídají svým rodičům, svým učitelům a vychovatelům, tak jak tomu bylo v historii odnepaměti. Buďme přísní, tak jako na nás byli naši rodiče, za což jsme jim dnes mnohdy vděční. Přestaňme děti donekonečna ochraňovat a opečovávat jako nedotknutelný svatý grál.

Chyba totiž není ani tak ve školském systému, jakožto v celkovém přístupu naší společnosti ke vzdělání. Přestaňme být rodiči, pro které zájem o vzdělání jejich dětí spočívá ve zběžném zhlédnutí žákovské knížky a následném lynčování učitelů na třídních schůzkách. Raději se zeptejme zkušených pedagogů, proč se před 15 lety zvládli žáci naučit bez větších problémů trojnásobek toho, co děti dnešní. Začali snad ti stejní lidé hůř učit, anebo je pravda úplně někde jinde? Chceme ji však vůbec znát..?


24 komentářů:

Jana Karvaiová řekl(a)...

Amen

Simona CARCY řekl(a)...

Skvěle podaný popis řízení marasmu z Karmelitské. Zejména příměr se sportovním utkáním je jedinečný. Bravo.

Petr řekl(a)...

Ať si o současné kultuře myslíte cokoli, jedno je jisté: školství těžko může vyrazit do boje proti všeobecně sdíleným hodnotám ve společnosti, například proti kultu dítěte. Nebude to fungovat.


E.Kocourek řekl(a)...

Chyba totiž není ani tak ve školském systému, jakožto v celkovém přístupu naší společnosti ke vzdělání.

Ne. Je to ještě horší. Chyba není v přístupu naší společnosti ke vzdělání. Chyba je v přístupu naší společnosti k úplně všemu. ////

Stručně řečeno, demokracie nefunguje. A ta bruselská už vůbec ne! ////

Karel Lippmann řekl(a)...

"V tomto dokumentu se mimo jiné píše, že učitel budoucnosti by už v žádném případě neměl být „chodící encyklopedií, nýbrž pouze jakýmsi mentorem či průvodcem vzděláváním.“
Proč jsme na prvorepublikových gymnáziích dokázali učit žáky latinu a řečtinu a dnes je neumíme naučit ani pořádně česky?Chápu to správně, že když je učitel chytrý a vzdělaný, tak je to dnes už vlastně nežádoucí? Kde se najednou vzala ta drzost popírat vše, co tady dvě stě let fungovalo?"

Už dlouho nefungovalo. To jen ti, kteří tím prošli a už procházet nemusejí, jsou hrdí na to, že tím prošli (na mnohdy "odřená záda a různé praktiky proklouznutí rádi zapomínají). Totéž potom požadují i od svých potomků.
Pokud se diskuse bude odehrávat mezi krajnostmi, které obsahuje citace z příspěvku pana Klabala (tak vřele přijatém paní Karvaiovou a paní Carcy), nikam se nedostaneme. Učitel rozhodně nemůže být jen "mentorem či průvodcem", vzdělání nemůže být jen "zábavou", musí mít řád, ale to, nestačí. To, co se učí, musí mít smysl. Musí se rozlišovat odbornost a vzdělání a současně je nutné posilovat jejich synergii. Tím se mohou zvýšit nároky na obojí. Nikdo nemůže být odborníkem na všechno. Pokud na tom budeme nadále trvat, pokud budem odbornosti běžně říkat vzdělání, potom "zatvrdneme" u zmíněných krajností. A číst články, které spolu budou radikálně nesouhlasit. Toť vše.

Karel Lippmann řekl(a)...

Předcházející příspěvek jsem napsal já - Karel Lippmann. Až dosud byly moje příspěvky vždy uvedeny pod mým jménem.

Jiri Janecek řekl(a)...

"To, co se učí, musí mít smysl."

Musi to mit smysl z vaseho pohledu, nebo z meho? Nebo treba pana Dolezela? (nerikejte proboha prosim "smysl pro zaka").

Nechci se poustet do nejakeho historickeho filozofovani, ale myslim, ze od doby, co je psychologie, tak "mit smysl" neni uplne jasne objektivni kategorie…

Unknown řekl(a)...

Pane Janečku, smysl skutečně není kategorie, kterou lze jednoznačně vymezit. Proto se musí neustále hledat. Smysl má svět, ze kterého jsme my, lidé, a vzděláváme se proto, abychom světu co nejlépe rozuměli za předpokladu, že rozumíme co nejlépe i sobě. Hledání smyslu je hledání a uplatňování způsobu, kterým se části a celek navzájem osvětlují. Rozdělili jsme si svět na jednotlivé obory (ve škole předměty), jejichž společný smysl bychom měli hledat (vzdělání), přičemž dělat to můžeme jen spoluprací jednotlivých oborů (odbornost), které ale vždy mají svůj přesah k oborům dalším a ke světu a jsou jím zpětně ovlivňovány. Když navíc obory můžeme zase ještě dělit na matematiku, obory přírodovědné, sociální a humanitní. A všechny mají cosi společného a v čemsi se liší. Náš pohled je jen jednou z částí celkového smyslu. Musíme respektovat i části ostatní. Což se ale školskému systému nechce. Jednodušší je zůstat u toho smyslu našeho, tedy Vašeho, pana Doležela či mého. Jenže já právě u toho svého zůstat nechci. To zdůrazňuji. Na prosazování svého postoje obecně nemáme nikdo právo. A protože jsme učitelé, musíme brát do úvahy smysl toho, co ve vzdělání prospívá našim žákům. Je to dvojnásob těžké, protože oni nám ve svém věku nemohou být v onom hledání rovnocennými partnery. Je to fuška, pane Janečku, praktická, ne nějaké "historické filosofování". A nikdo to za nás neudělá. Rozhodně ne lamentování nad stavem našeho školství, za který může kdekdo, jen ne stávající, "dvě stě" let zaběhlý systém. A diskuse by se měla odehrávat mezi konkrétními návrhy, ne jen kritikou toho, co navrhuje někdo jiný a mně se to z nějakého důvodu nevyhovuje.

Unknown řekl(a)...

...a mně to z nějakého důvodu nevyhovuje.

Jana Karvaiová řekl(a)...

A tím mým komentem jsem nějak popřela vaše vize? Pane Lippmane? prostě se mi nechtělo ráno rozepisovat se, když jsem napůl spala.

Robert Čapek řekl(a)...

Z textu: "A ti dvanáctiletí kluci to okamžitě vycítili. Začali se zákeřně faulovat, hádat se o každý míč, vzájemně si nadávat... Přišlo mi to symbolické. Jako obraz našeho přístupu k výchově. "

Ano, je to symbolický obraz současného vzdělávání. Je to důsledek nedůvěry k žákovi, nerespektujícího přístupu, represím, zákazům, formalizované autoritě bez respektu, špatné práci pedagogů ve školách, zkrátka mizerné edukaci mnohých veřejných škol.

Takže je nesmysl volat: "Raději se zeptejme zkušených pedagogů, proč se před 15 lety zvládli žáci naučit bez větších problémů trojnásobek toho, co děti dnešní", protože oni to ve skutečnosti nezvládli. Je to stejná hloupost jako se ptát Michala Davida, jak před 15 lety dokázal psát takové "hity". Ve skutečnosti se před 15 lety se učilo mizerně a Michal David psal trapné odrhovačky - jenže mnozí to nevěděli, protože dobré vyučování neznali a dobrou hudbu neposlouchali.

Ale nevidět, co je dobré vzdělávání dnes a neposlouchat kvalitní hudbu dnes, ani po těch mizerných 15 letech už není odpustitelné a je to znakem ignorance. A ještě to stavět veřejně na odiv... tststs.

Unknown řekl(a)...

A pritom reseni je velmi jednoduche. Tedy cesta k nemu. Zrusit povinnou skolni dochazku. Kvalitu vzdelavani pro 10 000 000 lidi nikdy zadny urednik na ministerstvu nenalajnuje a neohlida. Centralni sprava neuhlidala ani vyrobu toaletaku, jak si jeste nekdo muze myslet ze by to slo u uceni lidi? Pokud budou rodice mit moznost sami resit kde a kym nechaji vzdelavat sve deti, kvalita prijde mnohem rychleji nez s 250tou tentokrat uz opravdu "reformou" statniho megauradu. Jak by dnes vypadal svet kdyby mela monopol na komunikaci statni posta? Vsadim se ze by jeste letali holubi. A to je proti vzdelavani nic. Statni skolstvi dava smysl ve state kde lide jsou majetek panovnika - ktery si je pak formuje podle svych potreb. Pokud zijeme v zemi svobodnych lidi co tady ta povinna ustavni "pece" o mlade lidi 10 let natvrdo jeste dela?

Unknown řekl(a)...

Paní Karvaiová, nepředkládám pouhé vize. Vše, co píšu, dokládám zcela konkrétně ve své učebnici literatury a v řadě článků, v nichž literaturu interpretuji a uvádím do souvislostí s dalšími druhy nauk, mj. i s matematikou a vědami přírodními. Nikoho ale nenutím, aby mě napodoboval. Jde mi jen o případnou inspiraci.

Pepa řekl(a)...

Množství toho, co se před 15 lety naučili a co se naučí dnes, se kvantifikuje těžko, ale protože jsem před 15 lety učil a učím i dnes, mohu zcela odpovědně říci, že dnes toho znají méně a s mizernější kvalitou. Musíte-li stavět na nějakých znalostech, abyste se pohnuli dál (v mém případě matematika), není třeba nijak zvláštního fištrónu, abyste si této skutečnosti všimli. Leda byste neučili a tudíž neměli tu praktickou zkušenost...

Unknown řekl(a)...

Myslím, že tady se sluší poděkovat autorovi za upřímné slovo neznajícího postranního úmyslu.
To v dnešní době všelikých to vykuků, kujících i ve věcech školství svůj prospěch bez ohledu na blaho obecné, jakožto i prospěchářských podlézavců a zmanipulovaných idiotů, užitečných toliko moci skryté, jeví se živou vodou pro veškerý lid poctivě dělný.

Zuzka Růžičková řekl(a)...

Hezký článek. Díky.

Vít Tomis řekl(a)...

Je to důsledek nedůvěry k žákovi, nerespektujícího přístupu, represím, zákazům, formalizované autoritě bez respektu, špatné práci pedagogů ve školách,
Ne, to byl popis situace, kdy se kluci pokopali.

Zákeřná hra na hřišti je důsledek špatné práce pedagogů. Zajímavá myšlenka. Víc než o práci pedagogů ale vypovídá o autorovi výroku.

E.Kocourek řekl(a)...

Prosazovatel blábolivých oborů Lippmann a Velmistr sedmasedmdesáti umění (a nejnověji odborník na hudbu M.Davida) R.Čapek pocítili potřebu cpát se do diskuse na PI? Mohlo by to znamenat, že na jejich mateřské ČŠ už se s nimi nebaví vůbec nikdo? To by byla dobrá zpráva ... ////

Ivo Mádr řekl(a)...

V.

"Je to důsledek nedůvěry k žákovi, nerespektujícího přístupu, represím, zákazům, formalizované autoritě bez respektu, špatné práci pedagogů ve školách,"

"Zákeřná hra na hřišti je důsledek špatné práce pedagogů"

Nejen to, ale učitelé dokážou zpackat ledacos, třeba naplnit věznice. Autor asi ví o genetice prd.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Budou mít problém instruktoři z autoškoly!
Už se konečně přišlo na to, že vysoká nehodovost je způsobena jejich nekvalitní instruktáží!!!

Simona CARCY řekl(a)...

Pane Čapku, tohle myslíte vážně: ... Je to důsledek nedůvěry k žákovi, nerespektujícího přístupu, represím, zákazům, formalizované autoritě bez respektu, špatné práci pedagogů ve školách, zkrátka mizerné edukaci mnohých veřejných škol...?

Tedy rozhodčí na hřišti je zbytečný - vždyť by stačilo, kdybyste se, milí hráči, tak nějak dohodli, pravidla jsou zbytečná, hlavně ve vás máme tu důvěru.

Jiří Klabal řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jiří Klabal řekl(a)...

Pane Čapku,
podobných ptydepe frází o "nerespektujících přístupech, formalizované autoritě, o individuálních potřebách dítěte" jsou plné fakulty i televizní debaty rádoby odborníků. Za ně se hezky schovává nebetyčná pohodlnost dnešní mládeže. Lidé z praxe však moc dobře vědí, kde je pravda...
Že se byly děti před 15 lety schopny naučit v průměru trojnásobek toho, co dnes, je nezpochybnitelný FAKT. Řekne Vám to každý učitel s delší praxí. Vy však můžete dál směle agitovat na jejich obranu, společně s pí Laurenčíkovou, p. Mertinem a dalšími stoupenci kultu dítěte.
A jsem asi naprosto jistý, že Michal David nedělal kvalitní muziku ani před 15 lety, ani před 30 lety :-) Děkuji za Váš komentář k článku.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici mohou bez problémů a bez nároku na odměnu doložit, že před pětadvaceti lety zvládli žáci střední průmyslové školy víc matematiky lépe, než zvládají v rozsahu i kvalitě žáci gymnázia dnes.
Pytlici to nesledují nikterak do hloubky, ale mají tak nějak neodbytný pocit, že s kultem dítěte vzrostla četnost psychických problémů dětské populace. Neukotvené dítě strádá.
Možná nějakého skutečného výzkumníka napadne zabývat se odpovědí na otázku, co přišlo v té dnešní překotně měnící se době dřív, jestli ten kult, a nebo ty problémy.

Okomentovat