18.11.19

Bořivoj Brdička: Antropoložka internetu Mimi Ito

Zpráva o zajímavé vědkyni Kalifornské university Mimi Ito, která se zabývá působením online tzv. „sítí spřízněnosti“ na mladé lidi z antropologického pohledu a hledá formy jejich maximálně přínosného využití.

Vždy, když slyším o University of California, Irvine (předměstí LA), vzpomenu si na profesora Alfreda Borka, který zde působil a na jaře 1990 mě přijal a vybavil několika kily zajímavého čtení. To (pro nás) bylo ještě v době předinternetové. Žil jsem pak z těch poznatků hezkých pár let a známost s ním jsem později zúročil při návštěvě londýnské King’s College. To by ale bylo jiné povídání!

Na Univerzitě v Irvine dnes působí zajímavá osobnost, která nás může obohatit v poznání výukového využití internetu. Je to Mizuko (Mimi) Ito, původem Japonka žijící v USA. Jako kulturní antropoložka s doktorátem ze Stanfordu se zabývá vlivem sociálních médií a online her na děti. Za zmínku stojí, že jejím manželem je vědec Scott Fisher zabývající se virtuální realitou, a bratrem Joi Ito, bývalý ředitel MIT Media Lab.

Mimi je zakládající členkou skupiny vědců zkoumajících formy učení, které existují právě jen díky soustavnému připojení dětí k internetu. V rámci univerzitního ústavu Humanities Research Institute založili Digital Media and Learning Research Hub a snaží se získávat peníze na výzkum ze všech možných zdrojů. To má, jako obvykle, za následek existenci hned několika různých webů, které se zabývají velmi podobnou problematikou. Hlavní platformou pro tuto skupinu je Connected Learning Alliance.

Podívejme se na výsledky, jichž Mimi v poslední době dosáhla. Její předposlední významnou publikací je studie From Good Intentions to Real Outcomes: Equity by Design in Learning Technologies (Od dobrých úmyslů ke skutečným výsledkům: Rovnost díky tvořivému využití vzdělávacích technologií) [1], na níž spolupracovala s nám dobře známým vědcem MIT Justinem Reichem. Autoři v ní definují největší problémy, a pak hledají strategie, s jejichž pomocí bychom je mohli řešit.

Problémy:
  • Stejné technologie, různé školy
    Jsme v situaci, kdy vybavenost žáků technologiemi je velmi podobná (1:1), zato využití technologií školami (ve výuce) se velmi liší. Podle studie mají bohatší školy v USA tendenci používat technologie mnohem progresivněji než chudé. To je pravděpodobně příčinou toho, že větší využívání technologií ve výuce vede k horším výsledkům (OECD: Žáci, počítače a učení).
  • Otevřenost ≠ rovnost
    Cena technologií i přístupu do internetu se zmenšuje a zároveň existuje velké množství volně dostupných výukových materiálů (OER). Dá se říci, že rozdíly v možnosti učit se online se snižují. Bohužel však této možnosti využívají více lidé s vyšším socioekonomickým statusem, kteří jsou ke studiu více motivovaní (viz MITx MOOC o vzdělávacích technologiích).
  • Sociální a kulturní síly komplikují dobré úmysly
    Jakmile jsou ekonomické a technologické překážky odstraněny, naplno se uplatňují sociální a kulturní rozdíly mezi lidmi. To má nepředvídatelné důsledky. Sociální rozdíly mezi vývojáři a uživateli způsobují potíže s přizpůsobením výukových aplikací tak, aby byly snadněji akceptovatelné znevýhodněnými skupinami.
Strategie řešení:
  • Shoda na sdílených cílech
    Reformátoři, vývojáři a studující by se měli shodnout na společném úsilí vedoucím ke snižování sociálních rozdílů, a tím k eliminaci nerovností.
  • Spojení domova, školy a komunity
    Bohatší žáci mají často technicky mnohem vyspělejší rodiče, kteří svým dětem pomáhají získat potřebné kompetence. To bohužel neplatí o chudších. S tím by měli počítat tvůrci programů pro výuku digitální gramotnosti. Jednou z možných strategií je podpora budování kvalifikace rodičů, jinou možností je vytvářet prostředí, v němž si každý může najít svého schopného mentora online (Mimi používá zkratku HOMAGO).
  • Zahrnutí zájmů minorit a mladých lidí
    Online komunita může vytvářet nepřátelské prostředí pro minority, ale může zrovna tak sloužit k budování přátelského a bezpečného místa pro všechny. Nejsilnější výukové zkušenosti vznikají, když se propojí mimoškolní zájmy žáků s akademickým obsahem kurikula.
  • Cílit na zájmy skupin
    Jestliže vývojáři a reformátoři porozumí potřebám komunity, které poskytují své služby, musí vyvíjet takové programy, které jsou určeny těm nejohroženějším skupinám. Např. cílené na rizikové body v trajektorii studia znevýhodněných žáků.
Poslední kniha Mimi Ito se dříve rozpracovanými tezemi zabývá podrobněji. Nese titul Affinity Online: How Connection and Shared Interest Fuel Learning (Online spřízněnost: Jak spojení a sdílené zájmy posilují učení) [2]. Je výstupem několikaletého etnografického výzkumu chování mladých lidí na místech, kde sdílí své zájmy online a spolupracují. Mimi svým výzkumem hledá odpověď na to, do jaké míry jsou přínosné sdílené aktivity, které děti realizují online (Mimi používá termín „sítě spřízněnosti“). Zda podporují budování sociálních a metakognitivních schopností, napomáhají školním, občanským či pracovním aktivitám.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat