2.10.19

Ze sociálních sítí: Kdo vlastně dnes, v tuto chvíli, požaduje růst platů učitelů o 15 procent?

Kateřina Valachová komentuje na sociální síti Facebook vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové: "Na Novinkách jsem se dočetla vzkaz paní ministryně financí učitelům, že růst platů o 15 procent je cupování rozpočtu. Určitě čtu špatně."



Celý komentář:

Na Novinkách jsem se dočetla vzkaz paní ministryně financí učitelům, že růst platů o 15 procent je cupování rozpočtu.

Určitě čtu špatně.

Zatím má u mne paní ministryně dvě velká plus, která ji odlišují od jiných.

Za prvé respektuje důležitost racionálního řízení veřejných financí ve školství a podporuje usilovně reformu financování regionálního školství. Přičemž připomenu, že zdravotnictví a sociálním službám se zatím o něčem takovém může jen zdát, ti ještě nemají svoje reformy ani v paragrafech, natož aby byly schválené parlamentem.

Za druhé respektuje, že je vždy nutné zvýšit nejen učitelské platy, ale i ty ostatní ve školství. Protože jinak je to jen přelévání peněz z jedné kapsy do druhé.

A teď: Kdo vlastně dnes, v tuto chvíli, požaduje růst 15 procent?

1.) Sněmovna jako celek a její školský výbor. Výbor navrhnul a sněmovna drtivou většinou schválila několik usnesení, která právě toto vládě doporučila. Tato usnesení platí, nikdo je nezrušil. Byla bych hodně zvědavá na výsledek hlasování, kdyby takový návrh někdo podal.
2.) Odbory? Vlastně ani ne. Jsou zjevně ochotny jít na nějaký kompromis v podobě deset procent do tarifů a určitých prostředků (které v rozpočtu jsou) do nadtarifních složek.
3.) Zaměstnanecké svazy a organizace ale hovoří o patnácti procentech. No ano, skutečně. Jde o zcela ojedinělý a jedinečný levicový útok zaměstnavatelů na odbory.
Kdyby to nebylo vlastně k pláči, je to k smíchu. Všem doporučuji najít si OVM s panem Špicarem za zaměstnavatele a s panem Středulou za odbory.

Takže rozpočet „necupují“ učitelé, ale proradní poslanci a poslankyně spolu s proradnými zaměstnavateli.

A co chtějí školské odbory? Není to náhodou jenom to, co bylo opakovaně slíbeno kompetentními ústavními činiteli? A teď vlastně o dost méně?

Učitelé a jejich odbory požadují vedle deseti procent do tarifu a oné částky z rozpočtu na nadtarify (o které se v médiích urputně mlčí) ještě otevřenou debatu o struktuře a nastavení rozpočtu u ostrého startu reformy financování regionálního školství a o postupu naplnění vládního programu během zbývajících dvou let. Což je zase v intencích rozpočtu.

To, že jsme všichni upadli do šokového kómatu ve chvíli, když jsme v televizi slyšeli pana ministra školství, jak přichází s „geniálním“ návrhem na růst platů všech úředníků o 1500 korun paušálně a u učitelů o „odvážných“ 1750 korun měsíčně, to byla prostě reakce na neuvěřitelnou a prý „náhlou“ inspiraci. Pardon, ale tomu se paní ministryně divit nemůže, že to vyvolalo pozdvižení. A zděšení. A rozčarování. Zklamání.

Na každou korunu alokovanou do školství musíme začít nahlížet jako na investici do budoucnosti našich dětí, do rozvoje republiky a do příštího zisku.
Neustále mluvíme o tom, jak chceme být technologickou velmocí, obrem v IT, lídrem inovací. To je samozřejmě správné. Ale skutečně to lze dokázat bez dobře financovaného školství?

Opravdu?

Paní ministryně financí právě o posunu naší vlasti k vyspělým technologiím, k vysoké přidané hodnotě a k inovacím opakovaně hovoří. Nepochybuji o tom, že přesně to má i v úmyslu, že přesně tomu chce napomoci. V tom měla, má a vždy bude mít mou plnou podporu.

Žádné komentáře:

Okomentovat