8.10.19

Tereza Boehmová: Knížka o pipince a pindíkovi. Předčasné poučení o sexualitě pro čtyřleté děti

Poněkud zvláštní obrázek z knížky pro děti od 4 let se objevil v jedné uzavřené diskusní skupině, do které patřím. Fotku vložila před týdnem kamarádka z Paříže, Češka, která s rodinou žije dlouhodobě v zahraničí a sleduje český i francouzský knižní trh pro děti. Ptala se nás na názor na z francouzštiny do češtiny přeloženou knížku „Zizis et Zézettes“ – původně vydanou ve Francii v roce 2017 – která se nyní dočkala českého vydání pod názvem „Co to tam mám?“.

Z komentáře na SeznamZprávy.cz vybíráme:

Je tedy podobná knížka potřeba? K čemu je, když se se čtyřletým pětiletým dítětem budeme bavit o masturbaci, pokud se na to samo nezeptá? Proč mu vnucovat něco, na co není ještě zralé ani připravené, a posouvat mu předčasné obeznámení se sexualitou?

Pro starší děti knížka také není, protože pro ně má už moc infantilní názvosloví. Přiměřenější by byly spíš „dospělejší“, třeba medicínské termíny (pochva, penis).

Občas slýcháme, že v některých severských zemích se se sexuální výchovou začíná velmi brzo a děti se například učí nasazovat kondomy na různé atrapy – dokonce i ve školce. Je to však nutné a přínosné? Chceme něco podobného u nás? Připadá vám, že Češi nějak sexuálně strádají nebo jsme prudérní národ, protože se sexuální výchovou tak nespěcháme? Neřekla bych.

Je možné, že si knížka čtenáře najde, protože mezi námi možná existují nesmělí rodiče, kteří těžko hledají slova, jak s dětmi o těchto věcech promluvit, a „Co to tam mám?“ jim pomůže. Nevím ale, jestli se bude hodit už v tak nízkém věku. Patřím k rodičům, kteří by podobnou publikaci dítěti nekoupili a nahlas z ní dobrovolně nečetli. Myslím, že není kam spěchat. Pokud se to téma doma vyskytne, preferuji otevřený rozhovor, kde používám termíny, které máme doma zavedené my. Mám s tím dobrou zkušenost. I bez Andrejky a Šimonka a jejich štěrbinek, erekce, brzkého hlazení a lechtání pindíků/pipinek.

Žádné komentáře:

Okomentovat