13.10.19

Petr Bouda: Co vlastně závidí Petr Holub českým učitelům?

Apel na závist, jaký zvládl vyprodukovat Petr Holub, se píše snadno, pokud se vynechají nehodící se fakta. Nebo na ně nějak nezbyde prostor. Takže slovy Samuela L. Jacksona: Jo ty jsi skončil? Tak dovol, abych pokračoval já.

Ředitelé gymnázií podporují požadavek učitelů na plat ve výši 130 procent průměrné mzdy. Nikoli však proto, jak sugeruje Petr Holub, aby se učitelé stali „vyvolenou kastou patřící do pětiny nejbohatších“. Je to proto, že výsledky srovnávání PISA z roku 2015 indikují zhoršení českých žáků. Je to proto, že platy českých učitelů jsou i v roce 2019 čtvrté nejhorší z celé EU (horší je jen Lotyšsko, Slovensko a Litva). Je to proto, že kumulativní skrytý dluh samostatného českého státu na školství činí od vzniku ČR už astronomických 1450 miliard Kč (to je suma, rovnající se zhruba veškerým plánovaným výdajům státního rozpočtu ČR na 1,5 roku). Jen na platech českých učitelů činí tento kumulativní skrytý dluh téměř 500 miliard Kč (z platů se určuje i výše důchodů, takže stát ušetří ještě jednou). Je to proto, že v ČR letos chybělo 1800 učitelů (od září jich může chybět až 6000) a do roku 2024 jich může chybět až 11 000 (celkový počet učitelů je nyní asi 150 000), protože řada z nich odejde do důchodu a čerství absolventi pedagogických fakult se do škol zrovna nehrne (50 procent absolventů odrazují nízké platy), takže počet učitelů odcházejících do důchodu je nyní dvojnásobný ve srovnání s počtem začínajících učitelů.

Tímto suchým výčtem dat bych mohl skončit, protože už to stačí jako odpověď na otázku, proč ředitelé českých gymnázií podporují růst platů učitelů. Ale to není všechno. Je totiž důležité zasadit velmi mírný požadavek školských odborů na dosažení oněch 130 procent průměrné mzdy do kontextu odměňování zaměstnanců v téhle borůvkové republice, aby bylo jasné, o jakých závratných sumách je vlastně řeč. Podotýkám, že stačí vyjít z otevřených zdrojů.

Průměrný nástupní plat českého učitele se v roce 2019 prakticky rovná průměrnému nástupnímu platu pokladní v Lidlu: je to 28 000 Kč hrubého. Už to vypovídá ledacos o České republice: po absolvování střední školy a pedagogické fakulty (tedy po 9 letech studia) začíná vysokoškolsky vzdělaný člověk - odpovědný za životy, zdraví i vzdělání jemu svěřených dětí - platově na stejné úrovni, jako má hrdý absolvent základky, který se zvládl naučit obsluhovat kasu v supermarketu a který odpovídá za to, že dokáže správně namarkovat zboží (počítá za něj kasa a většina plateb probíhá platební kartou). Čekáte, že po prvních pár letech se plat učitele výrazně zvýší?

Průměrná mzda v 2. čtvrtletí letošního roku činí podle Českého statistického úřadu 34 105 Kč. Podotýkám, že se jedná o hrubou mzdu. Učitelé tak požadují, aby jejich platy činily v průměru 44 336,50 Kč hrubého. To není „nárok učitelů na 50 tisíc hrubého“, jak píše Holub, který tím prokazuje, že z matematiky by opravdu neodmaturoval, ačkoli se jedná o kupecké počty, neboť na takové platy by museli učitelé požadovat 146,6 procent průměrné mzdy. Divím se, že je nepožadují, protože – a to je druhá věc – průměrný plat 44 336,50 Kč hrubého vypadá skvěle jen do srovnání s průměrnými platy ostatních vysokoškolsky vzdělaných lidí. Daňoví specialisté berou v průměru 52 128 Kč hrubého, biochemici 55 942 Kč hrubého, primáři lékařských oddělení 82 713 Kč hrubého a průměrnou mzdu novinářů typu Petra Holuba jsem raději nezjišťoval. Podotýkám, že se jedná o průměrné mzdy v roce 2019. Skutečnou elitou mezi vysokoškoláky jsou zaměstnanci justice: průměrný plat soudce činil v roce 2015 114 847 Kč hrubého, průměrný plat státního zástupce v témže roce pak činil 101 151 Kč hrubého. To bylo v době, kdy průměrná hrubá mzda činila 27200 Kč (platy soudců a státních zástupců se určují násobky průměrné měsíční hrubé mzdy v nepodnikatelské sféře), a nemusím snad dodávat, že za ty čtyři roky se tyto platy dále zvýšily, naposledy letos v lednu. Výsledek? Stávající průměrný plat českého učitele činí v roce 2019 pouze 64 procent průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců (učitel tak bere v průměru o 14 576 Kč hrubého měsíčně méně). Pokud by se porovnávaly platy pouze učitelů základních škol a ostatních vysokoškoláků, byl by výsledek ještě horší. Tolik tedy k té „vyvolené kastě pětiny nejbohatších“: i pokud by skutečně ke zvýšení platů českých učitelů došlo, budou stále „na chvostě“ té „pětiny nejbohatších“ a jejich platy dosáhnou sotva mediánu platů vysokoškolsky vzdělaných pracujících.

Pokud se v téhle republice skutečně dá v souvislosti se státními zaměstnanci psát o „vyvolené kastě“, pak jsou jí například čeští lékaři a zdravotní sestry, no nějak mi uniklo, že by o jejich platech Petr Holub kdy psal, vyjma svého nehorázného sobotního komentáře. Je to pochopitelné: v případě lékařů a jejich každoročních požadavků na dvouciferný růst mezd totiž Petr Holub nedává k lepšímu úvahy o tom, jestli nemocnice vůbec pomáhají, a komu, když řada pacientů dokonce přežije a dokáže se uzdravit navzdory utrpěné lékařské péči. Místo toho píše o mnohahodinových přesčasech (jako by učitelé nepracovali přesčas) a o tom, že „všichni doktoři stotisícové platy nemají“ (to skutečně nemají, průměrný plat lékaře ve státní nemocnici je letos „ubohých“ 85 000 Kč hrubého). Ale je to pochopitelné: Petr Holub ve svém věku už žádné učitele potřebovat nebude, zato bude potřebovat doktory. Tak proč je zbytečně nasírat, stačí, že oni čas od času nasírají zbytek republiky třeba zkřížením sanitky a pohřebního vozu, a ustrašená vláda jim vždy vyhoví a peníze donese div ne až do ordinace.

Požadovaných 130 procent průměrné mzdy v roce 2019 je navíc dobré dát do kontextu předvolebních i povolebních slibů: hnutí ANO Andreje Babiše slibovalo ve svém předvolebním programu před volbami do poslanecké sněmovny v roce 2017 pod heslem o „investici do našich lidí“, že v průběhu následujících čtyř let dojde ke zvýšení platů učitelů na 150 procent „jejich současné výše“. Vzhledem k tomu, že v roce 2017 byl průměrný plat učitele zhruba 30 000 Kč hrubého, by to znamenalo, že v roce 2021 by měl průměrný plat učitele dosáhnout 45 000 Kč hrubého. Ten samý závazek je stále součástí programového prohlášení menšinové vlády vedené premiérem Babišem: „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017.“ Máloco vypovídá o podprůměrných platech učitelů více, než fakt, že 130 procent průměrné mzdy v ČR v roce 2019 znamená 150 procent průměrné mzdy českého učitele v roce 2021. Podotýkám, že se sliby zvýšit platy českých učitelů to zatím dopadá „jako vždycky“: minimum pro rok 2021 je už nyní maximálním cílem, ke kterému ministr školství směřuje hlemýždím tempem (pokud průměrný plat učitele v roce 2019 činí 36 000 Kč, a na rok 2020 je navržené jeho zvýšení o 3500 Kč, muselo by v roce 2021, který bude čirou náhodou rokem volebním, dojít ke zvýšení platů učitelů o 5500 Kč). Vsadím klidně diamanty proti ořechům, že v roce 2021 k takovému zvýšení nedojde a že se tyto sliby naplnit nepodaří. Ostatně stávající vláda Andreje Babiše plánuje, že by průměrný plat učitele v roce 2025 měl činit „minimálně“ 130 procent průměrné mzdy a pak by se na ní měl nadále udržovat. Žádný plán ohledně financování českého školství však zatím nepřežil střet s realitou a ani tento, který má z většiny realizovat nová vláda v novém volebním období, nebude výjimkou, a to i přesto, jak nízký cíl si ve skutečnosti klade (většina zemí OECD dokáže svým učitelům poskytnout platy ve výši 160 procent průměrné mzdy už dnes).

K vyššímu (resp. plánovanému) nárůstu platů českých učitelů nedojde mimo jiné proto, že ministryní školství Valachovou prosazený experiment jménem „inkluzivní vzdělávání“ žáků ze zvláštních škol do normálních základních škol stojí násobně více, než se čekalo a odsává tak peníze, které mohly být vynaloženy na zkvalitnění výuky (tedy i na vyšší platy učitelů). Jen pro představu: v roce 2017 měly náklady na „inkluzi“ činit zhruba 1 miliardu Kč, ale reálné náklady jen za první pololetí roku 2017 činily 1,5 miliardy Kč. To vedlo ke změně odhadu nákladů na rok 2018 (namísto 1,5 miliardy Kč na 4 miliardy Kč), avšak realita překonala i navýšený odhad a skutečné náklady na inkluzi činily v roce 2018 celkem 5 miliard Kč. Letošní náklady na inkluzi byly v polovině roku 2019 odhadovány na 7 miliard Kč. Největší část výdajů na inkluzi činí samozřejmě platy asistentů pedagogů, jejichž počet se během tří let trvání tohoto experimentu na lidech zdvojnásobil (v roce 2018 už činil 17 725 asistentů), takže se ministr školství pokusil úpravou vyhlášky č. 27/2016 Sb. snížit počty asistentů ve třídách stanovením jejich maximálního počtu na třídu od 1. 1. 2020. Je to spíše zoufalý pokus snížit stále rostoucí náklady, než přinést skutečné řešení, kterým je restart základního školství do roku 2015 a návrat inkludovaných tam, kam patří: do zvláštních škol, jejichž provoz je ekonomicky méně náročný a jejichž výsledky vzdělávání jsou prověřené časem (byly dokonce doby, kdy nám na Západě záviděli systém zvláštních škol). Daní za inkluzi tak bude pouze další zaostávání českého školství za radostného jásotu některých médií, která nedovolí „rozmetat inkluzi“ a jejichž přístup k faktům je stejný jako přístup Petra Holuba.

Naposled jmenovaný novinář je totiž autorem i této věty: „Požadavek na 130 procent průměrného platu také říká, že nárok na 50 tisíc nemají jen ti nejlepší, ale měl by je dostat každý.“ Požadavek na to, aby průměrný plat učitele činil 130 procent průměrné mzdy, neznamená, že by všichni učitelé museli mít naprosto stejný plat. Ze stejného kadlubu je další slovní perla o tom, že požadavek učitelů je poněkud věrolomný, ne všichni nakonec budou mít stejně: „Mnohem větší plat si nakonec přivlastní ti, kdo mají blízko k managementu dané školy, a to bez ohledu na svůj výkon, kromě toho ještě podle počtu odsloužených let.“ Petr Holub by se měl na úvod seznámit s tabulkovými platy českých učitelů, které zohledňují počet odučených let praxe.

Ale i kdyby byla interpretace Petra Holuba správná, i kdyby měli všichni učitelé naprosto stejný plat v požadované výši, pak by se kvalita českého školství zlepšila, což potvrzuje analýza České spořitelny z 11. 4. 2019, která tím dává odpověď i na další sugestivní otázku Petra Holuba, co společnost dostane, pokud se na školách zvýší platy.

S ohledem na výše uvedená fakta by se měl Petr Holub raději ptát, co už česká společnost dostala za stávající podfinancování českého školství (protože skrytý dluh za dosavadních 26 let není malý) a jestli má takto česká společnost i nadále (ne)financovat vzdělávání svých dětí, až do úplného rozvrácení stávajícího systému vzdělávání. Pokud je jeho vizí stav, kdy ve zchátralých budovách pomocí primitivních pomůcek vyučuje houf děcek mizerně placený vojenský vysloužilec s dřevěnou nohou bez pedagogického vzdělání, pak podotýkám, že tohle už tu jednou bylo – před 150 lety, když se rozjížděly tereziánské reformy.

Převzato s laskavým souhlasem autora z webu Neviditelný pes.

15 komentářů:

Petr řekl(a)...

"kumulativní skrytý dluh samostatného českého státu na školství" :) :) :)

To je největší vtip, jaký jsem v poslední době slyšel.

Josef Soukal řekl(a)...

To, že ve školství zdaleka nejde jen o platy učitelů, ale také např. o počty žáků ve třídách, počty psychologů a dalšího specializovaného nebo podpůrného personálu, ví každý, umí do pěti počítat.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Péťo, v Bohnicích vám moc vtipů asi neříkají, že?

Unknown řekl(a)...

Ad podfinancování školství - vám to připadá jako vtip, analytikům z České spořitelny, kteří ten dluh jen na platech učitelů vyčíslili na půl miliardy - což je pro vaši představu cena, za kterou tento stát může postavit fungl novou jadernou elektrárnu - nikoli.
O tom, že české školství je podfinancované, vypovídají všechny ukazatele, všechna srovnání s jinými státy EU či OECD. A bylo na čase konečně dát platy učitelů do patřičného kontextu.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Pane Petře - ta poznámka je víc než trapná.
Kdyby nebylo doslova obětavosti pedagogů, tak jsme dnes národem analfabetů. práce zadarmo, nakupování za vlastní peníze, charita k dětem. Učil jste někdy, proboha?
Nemohl jste, protože neznáte to, jak si učitelé nakupují pomůcky, jezdí bez nároku na mzdu na výlety, ,lyžáky apod. nosí některým dětem za své oblečení či jídlo.
A o podhodnocení ani nepíšu.


Jste trapný, trapný, trapný.

Petr řekl(a)...

Že jde do školství méně peněz, než by bylo žádoucí, to nerozporuji.

V čem se ale projevuje ta kumulativnost? Podle mě je to jen hra s čísly, o moc víc ne. To bychom úplně stejně mohli sčítat kumulativní druh zdravotnictví nebo obrany a došli bychom k závratným sumám, na nichž je bohužel podstatná jediná věc: tento stát je nikdy neměl.

P. Vršecký řekl(a)...

Ale samozřejmě, že je měl. Jenom s eprostě napapal někdo, kdo měl větší bříško a delší prsty. Třeba na OKD vydělal Bakala, ten apoštol pravdy a lásky a velkorysý mecenáš havlismu, přes 60 miliard, což je rozdíl mezi kupní cenou a tím, kolik si v OKD nakradl. Pardon, kolik odtamtud "vyvedl", alespoň podle čerstvě uveřejněných závěrů parlamentní vyšetřovací komise. A to je pouze jeden z mnoha příkladů a jenom v privatizaci. Další příklady jsou miliardy a miliardy, které stát v Péťou zmíněných i dalších rezortech prakticky vyhodil oknem. Napadá mne třeba INDOŠ, když jsme na školském webu, řada z vás by určitě mohla uvést i jiné konkrétní příklady. To samozřejmě ten socanský troll nepřizná, musel by totiž přiznat i svojí odpovědnost, když ve vedení rezortu v minulosti působil. Že, Peťane?

E.Kocourek řekl(a)...

Když nactiutrhači úžasného demokratického režimu srovnávali tento s ancien régime, smáli se státnímu dluhu 20 tisíc miliard a naznačovali, že za takové peníze mohl každý obyvatel Husákova a Štrougalova reálně socialistického Československa nafasovat Mercedes.
A tehdy skalní demokrati vymysleli údajný "vnitřní dluh" Husákova režimu. Jehovýsši tehdy stanovili přibližně rovnou TEHDEJŚÍMU dluhu demokratického polyšákového režimu. Heuréka! ////
Akorát že ten skutečný poplyšákový státní rostl permanentně a nade všechny meze, takže časem i těm nejskalnějším a nejblbějším demokratům došlo, jak srandovní hausnumero je ten "vnitřní dluh" Československa. ////

Doufám, že časem dojde i zdejším jeho zastáncům, jak srandovní hausnumero je "kumulativní skrytý dluh samostatného českého státu na školství" ... ////

Petr řekl(a)...

Nehodlám se přít o privatizační nebo podobné kauzy, o kterých ostatně vím nanejvýš to, co se píše v novinách. Vím jen, že myšlenková operace "kumulativní skrytý dluh" je v tomto případě naprostý nesmysl nejméně ze dvou důvodů:

1) dluh vzniká tak, že si někdo, kdo nemá, půjčí od někoho, kdo má a je ochoten půjčit. Nic takového se ve školství nestalo, používání slova "dluh" v tomto kontextu je prachsprostý pokus o manipulaci.

2) naprosto nelze vzít nějaké náhodné číslo, např. 160 % průměrné mzdy (proč zrovna 160 %, proč ne třeba 130 nebo 110???) a dopočítávat na tomto základě "ušlý zisk" učitelstva 25 let zpátky. Taková operace naprosto pomíjí jakýkoli kontext, politický i ekonomický.

Učitelé mají dostat přidáno, ale proboha ne na základě falešných argumentů typu imaginární kumulativní dluh. Mimo jiné i proto, že takovéhle trapné pokusy o morální vydírání se můžou velmi snadno obrátit proti samotným učitelům. Jediné, co podporují, je obecná představa o zahleděnosti učitelů do minulosti a nízká ochota se vyrovnávat s tím, co přijde. Myslím, že přesně tohle se snažil Petr Holub říct (a pochybuji, že českým učitelům nepřeje či závidí).




Ivo Mádr řekl(a)...

Milý Petře, co navrhujete ohledně platů učitelů? Jednoho by zajímal názor experta.

V. řekl(a)...

dluh vzniká tak, že si někdo, kdo nemá, půjčí od někoho, kdo má a je ochoten půjčit.

Dluh vzniká i tak, že někdo, kdo měl zaplatit, nezaplatil.

Ivo Mádr řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Petr řekl(a)...

V dané situaci bych navrhoval všem přidat, ideálně jen do tarifu. A ideálně pokračovat v dalších letech, pokud to bude s ohledem na vývoj ekonomiky možné. Těžko si ale umím představit, že by se povedlo nějaké výraznější skokové navýšení: na to nejsou a nebudou v rozpočtu peníze, navíc by se v ten moment přihlásily o pro změnu zdravotní sestry a asi i další profesní skupiny. Stát objektivně není v lehké pozici - výdaje na různé veřejné služby se srovnají mezinárodně, kromě toho se vzájemně srovnávají i tuzemské profesní skupiny mezi sebou. To vše v čase doznívajícího ekonomického boomu, ze kterého si chce každý ještě utrhnout co nejvíc, než přijdou hubená léta. Až přijde recese, charakter debaty se rychle změní - nepůjde o to, komu víc přidat, ale kde méně škrtat. Učitelé vyhození ze svých dočasných jobů v korporátech + čerství absolventi, kteří nebudou mít tolik alternativ, zamíří zase do škol a budou rádi, že mají kde pracovat. Stávkovat nikoho nenapadne.

Petr řekl(a)...

"Dluh vzniká i tak, že někdo, kdo měl zaplatit, nezaplatil."

To je pravda, ale není to tento případ. Předpokládám, že každý učitel dostal zaplaceno to, co měl ve smlouvě. Nikdo ho nenutil ji podepisovat, předpokládám.

Nicka Pytlik řekl(a)...

učitel dostal zaplaceno to, co měl ve smlouvě

Však to také není dluh zaměstnavatele, ale státní správy a samosprávy ve školství.

Okomentovat