1.10.19

Lukáš Masopust: Česko – země pseudovzdělání IX aneb Práce s chybou a tolerance k chybě učitele

Zajímavé je podívat se na chyby učitelů a pohled společnosti. Stalo se třeba na blogu či v nějaké komunikaci, že se v textu objevil překlep či pravopisná chyba. Blog prochází korekturou, ale i tak se to stane. Zajímavá je reakce publika, adresátů. Je zlá, možná i pomstychtivá. Místo nějakého upozornění nějakou vhodnou formou, tak to obvykle končí poznámkou, jak toto může udělat učitel, či jak asi může tak výuka vypadat. Trochu mi to připomíná reakci prezidenta Zemana na chyby v seznamu ministrů Sobotkovy vlády.

Stále se hovoří o práci s chybou, a jak to učitelé neumí, ale já když se tak koukám kolem sebe, společnost spíše poptává trest za chybu. Zřejmě proto, že to tak vnímají kolem sebe v práci. A jsme zase u toho, studium je i není jako každá jiná práce. Měla by to v určitém období být “práce” na plný úvazek, ale CHYBA je prostředek k zdokonalení, práce s ní pak didaktická metoda (metody). Toto však v naší společnosti asi chápe málokdo. Pak se část společnosti diví, že učitelé spíše hovoří o výchově rodiče, než žáka, k hodnotám naší společnosti.

Měla by škola začínat v 9 hodin?

Já jsem také sova a tak souzním s mnohými žáky, kterým nevyhovuje, že musí být ve škole v 7:30. Je to značně nelidské. V dobách mých studií tomu však bylo podobě a nějak jsem přežil. Neměl jsem pozdní příchody téměř žádné.

U několika žáků z mé třídy narostla absence či pozdní příchody (třeba v 10 hodin) na hodnotu, že jsem to musel řešit více, než domluvou. Nejvíce mne překvapil názor jedné maminky, který by se dal shrnout takto: Synovi by vyhovovalo chodit do školy později. Škola se mu nepřizpůsobuje a já (ta maminka) tyto absence nebudu omlouvat. Bohužel takto pozdní příchod jsem musel žádat omluvit.

Ptáte se na můj pohled? Odpověď nikdy není jednoduchá. Pokud by bylo „dálkové” studium finančně pro školu výhodné, tak by to asi šlo. Škola by mohla poskytovat vzdělání mnoha zájemcům, třeba i dospělým. Samozřejmě, pokud by se toho chtěli učitelé účastnit. Na odborných školách je hodně odborných učitelů v důchodovém věku a někteří už teď mají úvazek větší, než by chtěli.

Škola je v situaci, kdy si potřebuje vynutit docházku, aby žáka mohla, co nejlépe vzdělávat a připravit na maturitu. A na druhé straně on může kdykoliv odejít či chodit do školy s větším odporem.

Osobně bych byl rád, aby se výukový systém transformoval do volnější formy, kde je primárně žák odpovědný za splnění úloh. Měl by předem daný rozvrh cvičení, seminářů a přednášek, kam by mohl chodit. Něco by bylo jistě povinné, ale hlavní myšlenka je vést žáky k odpovědnosti k úkolu a termínu, aby si nemysleli, že práce se dělá jen ve škole ve stanovený čas – jak u pásu. Každý se přece učíme jinak, jiným tempem. Něco nám jde, něco nejde. Myslím, že střední škola, zvláště vyšší ročníky jsou k tomu vhodné, žáci už jdou mnohem vyspělejší.

Převzato z Blogu kantora.

4 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

CHYBA je prostředek k zdokonalení

Kolik musí na silnicích umřít lidí, než se řidiči zdokonalí?

Karel Lippmann řekl(a)...

To je právě jedním ze základních úkolů vzdělávání: umět rozlišovat. Např. závažnost a důsledky chyb. Netýká se přirozeně těch, kteří jsou dokonalí, žádných chyb se nikdy nedopustili a zcela určitě ani nedopustí. Jen registrují každou chybu těch druhých. Ve školství na to máme mj. Cermat.

Nicka Pytlik řekl(a)...

umět rozlišovat

Která chyba je závažná, a která není? Jakože by se mohly zahazovat jen vajgly, z kterých nevzniká požár? A co otázka četnosti? Pytlici někde četli, že za jistých okolností by kvantita mohla přerůstat v kvalitu. V případě vícečetných chybek v nekvalitu.
Pak je tady záležitost vzniku nových, prý moderně aletrnativních metod vůbec.
A tak se bezradný učitel, který ani netuší, podle jakých kritérií posoudit kvalitu žákovy práce, se toho žáka zeptal, a co by sis dal, asi tak? A hle! Máme tady autoevaluaci v politických kruzích dotaženou až k dokonalosti 'já jsem nejlepší na věčné časy'.
Línému učiteli se nechtělo ztrácet čas s opravováním testů, a tak je rozhodil mezi žáky. Další výdobytek té dnešní překotně měnící se doby. Že to jde tak akorát u primitivního zaškrtávadla, už učitelé pro budoucí tisíciletí neřeší.
A teď ta zbožštěná chyba. Kdo pracuje bez chyb, je ze třídy židlí vytlačen. Hybaj zmetku! S tebou se nedá pracovat ponovu. Jestli to takhle půjde dál a budeš všechno dělat jen správně, zopakuješ si ročník. O to se už postaráme...
Pytlici s chybou nepracují. Pytlici pracují s chybátorem.

Nicka Pytlik řekl(a)...


"Jak se chceš něco naučit, když neděláš žádné chyby?"

Okomentovat