5.10.19

Kateřina Přidalová: Jaké vzdělávání potřebujeme?

Nedávno vznikla platforma pro kreativní učení uMĚNÍM. Spojily se v ní organizace, které uměním mění učení ve školách. Chtějí být silnější při vyjednávání s veřejnou správou a usilují o systémové změny ve vzdělávání. Frontální výuku považují za přežitou a do budoucna neudržitelnou. Naopak zdůrazňují význam projektového, zážitkového a mezipředmětového učení, v němž hraje klíčovou roli metodika uměleckých oborů. Platforma uMĚNÍM chce zkrátka měnit školy, výuku a sociální vztahy a má zkušenosti, že tyto přístupy jsou také zásadní pro inkluzi. Je ale důležité vědět, jak na to. Proto se 25. září v Praze pořádala mezinárodní konference Kreativní města vzdělávají uměním, kterou organizovala platforma uMĚNÍM ve spolupráci se Společností pro kreativitu ve vzdělávání a Institutem umění – Divadelním ústavem. Na konferenci se kromě zástupců českých vzdělávacích organizací představilo také mnoho zahraničních hostů.


Z rozhovoru s Jaroslavem Andělem na KreativníČesko.cz vybíráme:

Takže pro vás je vzdělávání hlavně systémový problém, který je třeba řešit primárně shora.


Tak bych to neřekl. Rozhodnutí shora a poptávka zdola by měly být vzájemně propojené zpětnými vazbami, jak naznačuje zmíněný termín společenská objednávka. Zde se ukazuje, že jde o celospolečenský problém, který zahrnuje kvalitu občanské společnosti a politickou kulturu na lokální i celostátní úrovni. V České republice existuje ve vzdělávání mnoho obětavých lidí i podnětných iniciativ, ale málo zpětných vazeb na politickou reprezentaci, která je zacyklená ve svých vlastních zájmech.(...)

Na závěr prosím stručně shrňte, jaké vzdělávání potřebujeme.

V úvodu knihy jsem se pokusil shrnout hlavní principy vzdělávání, které se objevily v jednotlivých příspěvcích a diskusích projektu:
  • Sepětí demokracie a vzdělávání je zásadním principem. Ten by se měl uplatnit například v rovnosti přístupu ke vzdělávání.
  • Specializace by se měla uskutečňovat spolu se vzděláváním k celostnímu a integrativnímu poznání.
  • Spolupráce a sdílení by měly mít přednost před soutěžením.
  • Vzdělávání by se mělo orientovat na řešení problémů založené na zkušenosti.
  • Vzdělávání by mělo vytvářet prostor pro hru a imaginaci a těžit z jedinečných kognitivních kapacit umělecké tvorby.
  • Vzdělávání by mělo učit učení, což v první řadě znamená rozvíjet vnitřní motivaci, nikoli ji potlačovat.
  • Empatie, soucítění a pozitivní emoce obecně hrají v rozvoji kognitivních schopností velmi důležitou roli, jak ukazují neurovědecké výzkumy. A proto by měl vzdělávací systém vytvářet prostředí, v němž se tyto kvality mohou uplatňovat.
  • Setkávání s rozmanitostí a jinakostí stimuluje učení a vzdělávání a podporuje transkulturní gramotnost, která je nezbytnou součástí globální společnosti.
  • Propast mezi humanitními a technickými obory se s digitalizací dále prohlubuje, a proto je nutné tento jednostranný vývoj korigovat uplatňováním kritického potenciálu humanitních oborů. Tento potenciál má klíčovou roli také v realizaci cílů udržitelného rozvoje, jejímž předpokladem je přehodnocování některých základních kulturních kódů a schémat, například dichotomie přírody a kultury.
  • Učení a vzdělávání patří k základním životním kvalitám a rozšířená snaha redukovat je na ekonomický zisk popírá jejich smysl.







3 komentáře:

Eva Adamová řekl(a)...

"Frontální výuku považují za přežitou a do budoucna neudržitelnou. Naopak zdůrazňují význam projektového, zážitkového a mezipředmětového učení, v němž hraje klíčovou roli metodika uměleckých oborů."

Nějak mám pocit, že čím dál tím víc začíná být ve školství důležitější cesta, tzn. aby se děti pokud možno bavily, než cíl, tzn. aby se i něco naučily. Jenom, abychom se k té "do budoucna neudržitelné frontální výuce" ještě rádi právě v budoucnu nevrátili.

V. řekl(a)...

To jsou ale bláboly.

Zen řekl(a)...

Absolventi DAMU povinne do skol!

Okomentovat