7.9.19

Roman Kantor: Mít volné ruce a svobodu rozhodování

Z komentáře Týdeníku školství na sociální síti Facebook vybíráme: "Ministerstvo školství, jeden z hlavních garantů vzdělávání u nás, neustále tápe a nervózně přešlapuje. Za pochodu mění, co včera schválilo a doporučilo, například nevydařenou podobu státních maturit a nešťastnou inkluzi. Reviduje a nereviduje rámcové vzdělávací programy. Tajuplně spřádá „akademickou“ strategii školství na dalších deset let."




Celý text:

Prázdniny skončily. Začíná další školní rok. Žádná revoluční změna naše školství nečeká. Učitelé přestávají věřit slibům politiků, kteří s mocným nástrojem peněz určují, co zítra čeká školy.

Dostatek peněz může školství výrazně oživit. Jenže o (ne)příznivé atmosféře v každé škole a třídě nakonec rozhodují ředitelé a učitelé ve sboru. Většina z nich po osobní zkušenosti málo věří, že se ve školství odehraje něco významně přínosného.

Ministerstvo školství, jeden z hlavních garantů vzdělávání u nás, neustále tápe a nervózně přešlapuje. Za pochodu mění, co včera schválilo a doporučilo, například nevydařenou podobu státních maturit a nešťastnou inkluzi. Reviduje a nereviduje rámcové vzdělávací programy. Tajuplně spřádá „akademickou“ strategii školství na dalších deset let.

A co náš učitel? Po prosluněných prázdninách se vrátil do školy. Už ve dveřích se ale obává, co si jeho nadřízení na něj zase vymysleli. S čím ministerstvo nebo obce přispěchaly. Řediteli se zatím potí čelo. Vytrvale se snaží přesvědčit své kolegy, že jednou bude lépe. „Ale kdy, proboha?!“ zaúpí sborovna.

Část učitelů okopíruje a trochu pozmění školní a tematické plány. Naučeně vyplní všechny požadované formuláře, tabulky, třídní knihy, katalogy. Připraví se na setkání se svými žáky. Odučené hodiny ve třídách jsou jediným prostorem, v němž zkušený učitel dělá to, co uzná za vhodné, co je důležité a potřebné pro žáky. Kromě inspekce a ředitele mu do toho nikdo nemluví, což je zatím největší přednost našeho školství. Především na učiteli záleží, jak připraveni vstoupí žáci do života. Bez zástupu sebevědomých úředníků se školství snadno obejde, bez schopných učitelů nikdy.

A znovu – není to jen o penězích, ale také o příznivé atmosféře ve třídách a sborovnách, o blízkých mezilidských vztazích, o přívětivých pracovních podmínkách, lidské slušnosti a obyčejné člověčí pokoře a taky o uznání a poděkování za namáhavou a zodpovědnou dřinu. Učitel konečně musí mít volné ruce, stejně jako atestovaný lékař na operačním sále, svobodu rozhodování a zodpovědnost, čestnou záruku, že jeho práce bude náležitě ohodnocena.

Roman KANTOR

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Reviduje a nereviduje rámcové vzdělávací programy.

Prý revize skončila dřív, než se zrevidovalo.
To se příšlo na to, že není proč revidovat? A nebo se neví jak revidovat?

E.Kocourek řekl(a)...

Ministerstvo školství, jeden z hlavních garantů vzdělávání

Předpokládám, že slovo "garant" má význam mně neznámý a pro mne nejspíš nepochopitelný. Každopádně nic společného s garancí či zárukou. Může to někdo vysvětlit? ////

Odsud to vypadá, a článek to také naznačuje, že role MŠMT ve školství je role škůdce. ////

Okomentovat