15.9.19

Kateřina Čížková: Vzdělání je spolehlivou cestou k demokratické společnosti. Jak k němu přistupuje Česko?

V sérii článků k třiceti letům nezisku otevíráme téma vzdělávání. Má Česko za třicet let od sametové revoluce jasnou vizi toho, jaké školy chce? O důležitých momentech ve vývoji českého školství jsme si povídali s Tomášem Feřtkem ze společnosti EDUin.

Z článku v SvětNeziskovek.cz vybíráme:

Jaké jsou významné milníky ve vývoji českého školství po roce 1989?
Klíčové body jsou myslím dva či tři. Za prvé poněkud divoká liberalizace devadesátých let, kdy vzdělávací systém na jednu stranu víceméně nikdo neřídil a ministerstvo postupně přišlo fakticky o možnost něco ovlivnit. To bylo navíc spojené s většinovým přesvědčením, že naše školství je skvělé, nadprůměrné a víceméně nic na něm není třeba měnit.

Tohle přesvědčení nás přešlo někdy po roce 2000 za výrazného přispění výsledků z PISA (mezinárodní testování organizované OECD), kde jsme byli spíše průměrní a výsledky se průběžně zhoršovaly. Na to reagovala reforma založená na rámcových vzdělávacích programech, které chtěla školy přesměrovat od holých faktů a znalostí k žákovským kompetencím. Ale pro malou podporu ze strany státu se to podařilo jen velmi částečně a u malého počtu škol.

Tím třetím podstatným bodem je, že po těch už skoro třicet let bylo naše školství brutálně podfinancované, což se nemohlo na jeho kondici a personálním obsazení neprojevit. A i když se poslední dvě tři vlády snaží na vzdělání peníze přidat, bude velmi dlouho trvat, než se dostaneme alespoň na průměr EU. Ten vnitřní dluh je obrovský. V některých zdrojích je odhadován na 500 miliard korun – spočítáno jen pro oblast učitelských platů. Celkově je to číslo mnohem větší, pokud hovoříme o prostředcích do školství obecně. (...)

A jak vidíte budoucnost českého školství? Zmiňoval jste velké podfinancování. Je z toho cesta ven?
Brutální a dlouhodobé podfinancování je fakt. Ať to budeme přepočítávat na procento z HDP, výši platu učitelů, investice na hlavu žáka atd., prakticky vždy jsme mezi vyspělými zeměmi OECD na chvostu žebříčku, obvykle na některém z posledních třech míst. Z toho plyne i další zaostávání, třeba nízká schopnost systému získávat a zaujmout mladé a vzdělané učitele. Ale ona reforma z roku 2005 přinesla alespoň to, že ta škola, která chtěla, se mohla proměnit a nemusela to tajit před nadřízenými a inspekcí. Takže škol, které se daly do pohybu, už máme dnes stovky. To je základ budoucích pozitivních změn. A je na státu a příštích ministrech školství, aby tuto pozitivní změnu podporovali a pokud možno jí nepřekáželi, pokud už jí neumí účinně pomáhat.

3 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Vzdělání je spolehlivou cestou k demokratické společnosti.

To jakože zárukou? Vskutku??? A v Česku je demokratické zřízení?
Nebo by se šikla nějaká ta demokratizace prostřednictvím vzdělání? A koho???

Eva Adamová řekl(a)...

"To bylo navíc spojené s většinovým přesvědčením, že naše školství je skvělé, nadprůměrné a víceméně nic na něm není třeba měnit. Tohle přesvědčení nás přešlo někdy po roce 2000 za výrazného přispění výsledků z PISA (mezinárodní testování organizované OECD), kde jsme byli spíše průměrní a výsledky se průběžně zhoršovaly. Na to reagovala reforma založená na rámcových vzdělávacích programech, které chtěla školy přesměrovat od holých faktů a znalostí k žákovským kompetencím. Ale pro malou podporu ze strany státu se to podařilo jen velmi částečně a u malého počtu škol."

Tak to se nám expert zase ukázal!!! Mohl by prosím někdo Feřtekovi vysvětlit, že zhoršení v PISA testech v roce 2000 nebylo zapřičiněno žásnou bezbřehou liberalizací školství v 90. letech, ale tím, že se přešlo na devítiletou docházku a učivo matematiky a přírodovědných předmětů se posunulo o rok výše a pátá třída přešla z rukou učitelů druhého stupně do rukou prvstupňových učitelek, kterým matematika a přírodní vědy nikdy nic moc neříklaly? Dále by mu mohl někdo vysvětlit, že bezbřehou liberalizaci přinesly právě až RVP.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Odborníkům na vzdělání, konzultantům a auditorům nemá smyslu cokoli vysvětlovat.
I kdyby zcela mimořádně něco málo pochopili, jejich úkol zní jasně...

Okomentovat