17.9.19

Jan Juříček: Hodnocení práce učitele žáky

Získávání zpětné vazby je pro učitele, stejně jako pro ostatní pracující profesionály velmi podstatné. Lékaři, psychologové, terapeuti, sociální pracovníci, všechny profese, které samostatně a na profesionální úrovni pracují s lidmi, mají ve svých profesních standardech zakotvenou strukturovanou zpětnou vazbu v podobě stovek hodin supervize, týmové spolupráce a tvorby profesního portfolia. Pouze my, učitelé, bohužel takové možnosti zpětné vazby nemáme.

Nejsou vytvořeny žádné závazné profesní standardy ani kariérní řád. Hospitace vedení školy a vzájemné návštěvy učitelů mohou být užitečné, ale většinou se jim nevěnuje dostatek času a opět chybí vize struktury a cílů hospitací.

Problematiku zpětné vazby ve školství jsem vnímal jako zcela zásadní již při svém studiu na vysoké škole, proto jsem se v rámci diplomové práce zaměřil právě na získávání zpětné vazby. (studoval jsem obor angličtina – pedagogika na PEDF UK a svoji závěrečnou práci jsem věnoval pedagogickému výzkumu pod vedením doc. PhDr. RNDr. Hany Voňkové, Ph.D., Ph.D.)

Specializuji se na velmi specifickou oblast a tou je získávání zpětné vazby od samotných žáků. Tato oblast má samozřejmě svoje úskalí. Odpůrci získávání zpětné vazby od žáků by mohli namítat, že žáci nedokážou v dlouhodobém měřítku posoudit, co jim učitel přináší a které metody výuky jsou pro ně užitečné. To však není případ dotazníků, které jsem v práci popsal a následně na jejich základě vytvořil vlastní.

Dotazník, který používáme totiž jako základ pro svoje dotazování využívá pedagogický výzkum. Dotazuje se na takovou metodologii, která patří do výzkumem podložené dobré praxe.

Např. je dokázané, že poté co učitel položí otázku, obvykle čeká 1 až 2 vteřiny, přitom optimální doba čekání, při které dáváme šanci většímu procentu žáků se zamyslet a aktivizovat je více jak 5 vteřin. (Dough Lemov, Teach Like a Champion). Proto se v dotazníku objevuje např. otázka “Když učitel položí otázku, počká, než někoho vyvolá. Nebo “Mám dostatek času na promyšlení odpovědi”. Žáci odpovídají na pěti stupňové škále, od „zcela nesouhlasím“, po „zcela souhlasím“. Dotazník vyplňuje celý třídní kolektiv a v jednotlivém dotazníku se žáci zaměřují na výuku pouze jednoho učitele. Odpovědi jsou anonymní, učitel vidí zpětnou vazbu od samostatných třídních kolektivů, ne však jednotlivců.

Otázka, kterou jsem zmínil výše patří do kategorie “organizace výuky”. Další kategorie, které obsahují metodologické otázky výzkumem podložené dobré praxe jsou: aktivizace žáků, formativní hodnocení a vztah se třídou. Jak vyplývá ze samotných názvů kategorií, otázky nejsou závislé na vyučovacím předmětu.

V následujícím přehledu jsou představeny zmíněné kategorie a příkladové otázky.

Příklady otázek v klíčových kategoriích

Aktivizace žáků
Příklad otázek:
  • Během hodiny se učíme různými způsoby (výklad učitele, otevřená diskuse, práce ve skupině, práce ve dvojici, atd.)
  • V těchto hodinách musím hodně pracovat a být aktivní.
  • Během hodiny používáme různé pomůcky. (např. mazací tabulky, dřívka se jmény…)
Organizace výuky
Příklad otázek:
  • Když se učitel na něco zeptá, počká, než někoho vyvolá.
  • Většinou vím, co mám právě za úkol a čemu se věnujeme.
  • Učitel vyvolává všechny žáky, ne jen ty, kteří se hlásí.
Formativní hodnocení
Příklad otázek:
  • Když dostanu špatnou známku od tohoto učitele, tak vím, co musím udělat pro to, abych se zlepšil.
  • V hodinách máme možnost si učivo procvičit.
  • Učitel nám během hodiny pokládá otázky, aby se ujistil, že všemu rozumíme.
Vztah se třídou:
Příklad otázek:
  • Líbí se mi, jak se ke mně učitel chová, když potřebuji pomoc.
  • Někdy se bojím, že odpovím špatně a učitel bude nepříjemný.
  • Učitel je spravedlivý.

Zavádění dotazníku

Dotazník záměrně neobsahuje žádné otevřené otázky – nejedná se totiž o hodnocení učitele, ale o subjektivní posouzení objektivně efektivní metodologie. Odpovědi žáků jsou samozřejmě subjektivní, nicméně v naší zkušenosti, kdy dotazníkem prošlo několik škol, stovky žáků a desítky učitelů, se odpovědi třídního kolektivu většinově shodovaly. (První kolo proběhlo na Gymnázium Zikmunda Wintra v Rakovníku a v současnosti je již třetím rokem s úspěchem aplikujeme na ZŠ Strossmayerovo náměstí na Praze 7.) Nepotvrdila se obava, že by si žáci chtěli “vyřizovat účty” a pokud se takový jednotlivec najde, snadno se ze statistiky vyřadí při vyhodnocování.

Dotazníky od kterých jsem se inspiroval pocházejí převážně z USA a jsou pevně zakotveny v kariérním řádu učitele. Z určité části tj. 10 – 15% je na nich založena i celková profesní evaluace. V ideálním případě by učitel měl mít na základě výsledků ve své škole dobrý přehled o tom, jak žáci vnímají jeho výuku. Pokud se do dotazníkového šetření zapojí všichni učitelé, lze pak srovnávat, jak výuku posuzují jednotlivé třídní kolektivy, tím se při porovnávání výsledků zásadně zvyšuje míra reliability.

Pokud máme dostatek dat, mohou učitelé v anonymním režimu svoje výsledky u jednotlivých otázek porovnávat i s průměrem školy nebo dokonce průměrem celého školního okrsku.

Při zavádění dotazníků je důležité, aby proběhlo testovací kolo, které bude pro učitele dobrovolné. Před dotazníkovým šetřením je nutné dát učitelům všechny otázky k pročtení a připomínkování. Na základě připomínek lze některé otázky vyřadit nebo poupravit. Samotné pročítání dotazníku a práce s ním přispívá k utváření školní kultury, protože dotazníkové otázky jsou podepřeny výzkumem dobré praxe a pomáhá tak učitelům k vlastní sebereflexi.. Zavádění zpětné vazby od žáků je proces na několik let, je podstatné, aby si dotazník učitelé přisvojili a neviděli v něm ohrožení své pozice.
Na naší škole se dotazníkům daří dobře, žáci hodnotí výuku většinově velmi kladně, nepotvrdily se obavy některých pedagogů, že by si žáci skrze dotazníky chtěli “vyřizovat účty”. V minulém školním roce jsme zavedli dotazníky celoplošně, každý učitel počínaje čtvrtým ročníkem si měl vybrat minimálně jednu třídu, na které šetření provede a výsledky byly velmi pozitivní.. V ideálním případě by podobné dotazníky měly být zařazeny do profesního portfolia a na základě výsledků by si učitelé měli stanovovat vlastní rozvojové cíle a kurzy dalšího vzdělávání.

Domnívám se, že přes relativní časovou náročnost při zavádění metody, skrývá tento způsob evaluace obrovský potenciál a při správném použití by mohl být pro české školství velkým přínosem.
Věřím, že evaluace je zajímavá i pro žáky. Podle mých dosavadních zkušeností dětem často chybí pocit, že můžou ve škole něco ovlivnit, že na jejich názorech záleží. Když si uvědomíme, kolik času ve škole tráví a jak velkou roli v jejich životech hraje, měly by mít šanci se k ní vyjádřit.

O dotaznících již vznikl článek na serveru rodiče vítáni. Článek vznikl na základě rozhovoru se mnou a nesl název: “Jan Juříček: Žáci by měli hodnotit učitele. To nás pedagogy může někam posunout. Jak?” I přes lehce kontroverzní nadpis, který bych sám určitě nevybral mi napsalo mnoho učitelů a někteří ředitelé, že by o dotazník měli zájem a že se o něco podobného již snaží několik let. Takové aktivity mě velmi těší, systému získávání zpětné vazby od žáků opravdu vnitřně věřím a pokládám ho za smysluplný. Proto nabízím možnost získání celého dotazníku i vám, čtenářům. Pokud byste o dotazník měli zájem, navštivte naše stránky www.unfold.cz a kontaktujte mě skrze formulář. Rád poskytnu jak dotazník, tak odbornou konzultaci.

Převzato z webu autora Didaktika a technika.

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

získávání zpětné vazby od samotných žáků

Pro učitele je výborné, že se od žáků dozví třeba, jaké při zkompetentňování používá pomůcky.

V ideálním případě by podobné dotazníky měly být zařazeny do profesního portfolia a na základě výsledků by si učitelé měli stanovovat vlastní rozvojové cíle a kurzy dalšího vzdělávání.

Ve skutečně ideálním případě by na základě výsledků dotazníkového šetření měla být stanovena výše osobní hodnocení učitele. Hodnocení učitele jeho žáky by určitě mělo být zveřejňováno, měly by být sestavovány žebříčky kvality členů pedagogického sboru s následným vystavením na tabuli cti a hanby.

dětem často chybí pocit, že můžou ve škole něco ovlivnit

Ze všeho úplně nejvíc nejlepší by ale bylo, kdyby si žáci mohli sami určit, kdo je bude vybavovat kompetencemi, gramotnostmi a konkurenceschopnosí pro jedenadvacáté století.
Ostaně už se uvažuje o zavedení předmětu dotazníková výchova?

E.Kocourek řekl(a)...

Též se osvědčilo hodnocení fotbalových sudí fanoušky. ////

Okomentovat